„Nové technologie přinášejí také výzvy a hrozby, a proto je zapotřebí hledat nejen technická řešení, ale i společenský konsensus, hledat Společnost 4.0. Jsem rád, že debata také v rámci tripartity je velmi intenzivní,“ uvedl na Pražské bezpečnostní konferenci v závěru loňského roku ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.
Na konferenci Práce 4.0 Robot vs. člověk byl blíže nastíněn vývoj od první do čtvrté průmyslové revoluce, diskutovala se problematika zaměstnanosti, analyzovaly změny v myšlení lidí.
První průmyslová revoluce započala v Anglii v 18. století, pokračovala v 19. století, kdy se dokončoval přechod od ruční výroby v manufakturách ke strojní velkovýrobě. Došlo k nahrazení lidské práce mechanickou, pohonem se stalo vodní kolo, parní stroj.
Druhá průmyslová revoluce je datována ke konci 19. století a je spojována s elektrifikací výroby a se vznikem montážních linek.
S automatizací, elektronizací a robotizací výroby, řídicími systémy na bázi softwaru je spojována třetí průmyslová revoluce – jako začátek se nejčastěji uvádí rok 1969, kdy byl vyroben první programovatelný logický automat.
Pro čtvrtou průmyslovou revoluci současnosti je charakteristické prolínání reálného a virtuálního světa, do hry vstupují tzv. kyberneticko-fyzikální systémy.
Neuropatolog František Koukolík z Thomayerovy nemocnice upozorňuje, že kontrola a ovládání nových počítačových systémů vyžaduje IQ 110 a vyšší, a dodává, že „experimenty ukázaly, že jestliže roboty šidily lidi, lidé to snášeli lépe, než když je šidili jiní lidé.“ Profesor Vladimír Mařík z ČVUT je optimista: „Moje zkušenost je taková, že když dáme lidem motivaci v tom, že něco mohou dělat samostatně a přemýšlet u toho, pak se snaží, i když nemají inženýrský diplom nebo IQ 110. V Průmyslu 4.0 se pro ně práce vždy najde.“