Existují reálné kompenzace za ruský trh?

O možnostech, podmínkách a perspektivách podnikání na těchto teritoriích jsme hovořili s výkonným ředitelem Komory SNS Ing. Františkem Masopustem.

„Se strojařinou bych šel jednoznačně do Běloruska. Je to země, která je schopná držet legislativní pravidla. Má kvalifikovanou pracovní sílu a  Bělorusové jsou odpovědní a spolehliví lidé. V Bělorusku bych doporučoval založit si základnu jako výchozí bod pro další expanzi na východ,“ říká ředitel Komory SNS František Masopust.

MM: Zdá se, že ruské sankce jsou již takovým evergreenem. Začaly v srpnu 2014 a v prosinci 2016 byly prodlouženy cca do poloviny roku 2017. Názory na jejich dopady pro export a import českých firem do Ruska jsou různé. Ale čísla nelžou, podle Českého statistického úřad se český export do Ruska neustále propadá.

Ing. Masopust: Situaci sleduji od ledna 2003, kdy jsem nastoupil jako výkonný ředitel Komory SNS. Čísla, která uvádí ČSÚ, jsou jasná. Při této příležitosti bych rád uvedl srovnání. Období po první finanční krizi v letech 2008 až 2009, kdy došlo k propadu rublu a řada českých firem ruský trh opustila, nastal až neuvěřitelný restart v podobě prudkého nárůstu exportu českých firem do Ruska. V roce 2009 činil vývoz českých podniků cca 1,9 milionu eur, v roce 2012 to bylo již cca 4,7 milionu eur. Tento vývoz se týkal především oblasti strojírenské výroby, která byla vlajkovou lodí exportu do Ruska.

V současné době, téměř tři roky po zavedení sankcí EU, jsme přibližně na stejných číslech jako v období krize. To znamená, že český export do Ruska se propadl o více než polovinu. V roce 2016 činil cca 2,8 milionů eur.

Situaci, která nastala s uvalením sankcí na RF, bych zmínil v širším kontextu vývoje a fungování ruské ekonomiky. Okolo roku 2002 byla přijata strategie a vize, že se domácí hospodářství musí stabilizovat a jeho technologická úroveň zvyšovat. Z oficiálních míst znělo, že je nutné prodávat nejen suroviny, ale produkci s dostatečnou přidanou hodnotou. Nebudovat hospodářství země na exportu ropy a plynu, ale zakládat společné podniky. Nekupovat stroje, ale celé technologické celky. Budovat si vlastní produkci a zvyšovat ekonomické ukazatele. Postupem času se však ukázalo, že realita byla jiná než strategie a teorie na papíře. Finanční prostředky, kterých bylo z období Sovětského svazu a následně v Rusku z ropy a plynu relativně dost, se investovaly do hotových, často velmi luxusních produktů, včetně strojírenských.
V létě 2014 přišly sankce a následně propad rublu a Rusům na nákup velkých technologických celků již nezbyly peníze a také příjmy se díky snížené ceně ropy snižovaly. Co se týká samotných sankcí, tak ty se projevily především v oblasti finanční. Ruské banky neměly kapitál a ztratily možnost si ho půjčit. Světové banky měly na ruské banky embargo a na tamním trhu začal být nedostatek valut. Snižovala se platební schopnost a to se samozřejmě promítalo do celkové kondice ruské ekonomiky. Dalším problémem, především ve strojírenství, byly produkty dvojího užití.

MM: Jaký je aktuální stav? Oficiální údaje hovoří pouze o čtyřech procentech českého exportu do Ruska z celkového objemu vývozu. Z pohledu celkového objemu se mi to zdá zanedbatelné.

Ing. Masopust: Řekl bych, že roky 2014 a 2015 byly v oblasti exportu do RF ještě v normě. Dojížděly česko-ruské projekty a kontrakty. Rusové své závazky spláceli a byla vůle je plnit. To by jistě mohl potvrdit i EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s.). Tím, že se sankce prodloužily, nový byznys a nové smlouvy nebyly realizovány. Nastal velký propad, který je z mého pohledu fatální.

Máte pravdu, oficiální čísla uvádějí, že český export do Ruska činil „pouze 4 procenta“. Pokud to však převedu na konkrétní pracovní místa, střední a menší firmy, které byly subdodavatelsky závislé na vývozu do Ruska, tak toto číslo bude jistě daleko vyšší. Německá firma, která exportuje do Ruska, logicky nebude preferovat českého dodavatele před německým. Dále je třeba zmínit, že čtyři procenta představují přímý export. Ve skutečnosti, pokud srovnávám čísla z české a z ruské strany, tak se dost rozcházejí. Rusové vždy uvádějí celkové počty vyrobených produktů v ČR, které se do RF dostanou i nepřímým tranzitem, přes jiné země.

Co se týká pokračování sankcí EU vůči Ruské federaci, tak jsem velmi skeptický. Původně avízované ukončení v polovině roku 2017 nevidím vůbec reálně. Konečně v tom se shoduji i s dalšími institucemi, které naznačují, že by to mohlo být až kolem roku 2020.

Přesto jsem optimistický. Z posledních údajů ČSÚ ze začátku tohoto roku vyplývá, že český vývoz do Ruska opět roste. Zatím jen o čtvrtinu.

MM: Jaké odvětví českého průmyslu trpí nejvíce? Byly sankce pro některé české firmy bojem o přežití? Komu se nepodařilo udržet se na ruském trhu, má šanci se tam vrátit? Jak to řeší jiné západní nebo americké firmy?

Ing. Masopust: Strojařina, konkrétně české obráběčky a později i celé obráběcí linky, se do Ruska dovážely od začátku války a donedávna to tak ještě platilo. Naše stroje byly velice ceněné především v oblasti průmyslového Uralu, Sverdlovské oblasti, Jekatěrinburgu, ale také v dalších, jako je Tatarstán či Baškortostán. České obráběcí stroje zde mají velmi dobrou pověst a i morálně zastaralé produkty jsou dnes stále funkční. Bohužel, náš strojírenský export do těchto regionů šel od roku 2012 strmě dolů. Ze sta procent jsme se dostali na 40. Ve zbylých 60 procentech nás nahradili Němci, Francouzi, Italové, Japonci a Švýcaři. Velice slibně si vede i Jižní Korea. Tyto země nás velice rychle zastoupily. Dokázaly se zde udržet především finančně a jejich podmínky byly pro Rusy přijatelnější. Další věc je lobbing státních představitelů ve prospěch vlastních firem. Vzpomínám si na začátek, hned jak byly sankce vyhlášeny. Předseda vlády jedné spolkové země se ihned vypravil do Ruska, sešel se s prezidentem a usilovně lobboval za Siemens.

MM: V jaké kondici se nachází ruský trh? Co znamená téměř tři roky sankčních opatření EU pro ruskou ekonomiku? Vidíte pro české strojaře ještě nějaké šance a možnosti? Často slyším od majitelů firem – teď tam nic nevyvážíme, ale ruský trh je pro nás důležitý.

Ing. Masopust: Ruský trh stále tápe a není zdráv. Přesto, a to se týká všech bývalých postsovětských republik, včetně např. Kazachstánu, o kterém všichni říkají, že není nijak bohatý, kamkoliv přicházíte, slyšíte dvě slova – investice a lokalizace. Investice jsou jasné. Lokalizace se týká přenesení výroby. V Rusku a ve státech SNS se vytváří prostor pro zahraniční investice a podnikání v podobě tzv. ekonomických zón. Rusové tomu říkají svobodné ekonomické zóny. Reálně se jedná např. o zelenou louku nebo rekonstruovaný objekt po nějaké (často zkrachovalé) firmě. Zde se otvírá možnost podnikat za velmi výhodných podmínek. Mezi ty nejvýznamnější a nejzajímavější patří daňové zvýhodnění, kdy pět let neplatíte daň ze zisku a většina těchto ploch nebo prostor má již vybudovanou infrastrukturu nebo stát ručí, že vám ji bezplatně zavede. Mimo Rusko mají systém ekonomických zón Bělorusové, Kazaši a Ázerbájdžánci. Jako příklad mohu uvést novou zónu v námořním přístavu v Baku. Přímo zde se buduje volná ekonomická zóna, kde máte možnost využít nově postavenou halu nebo si ji můžete postavit. Je to vynikající projekt, který je vybudován na spojnici Hedvábné stezky. Poloha u moře vám dovoluje rychlou přepravu, nalodění a opětovné vylodění nákladu. Druhým benefitem je punc místního výrobku. Pokud chcete dovážet nebo vyvážet nějaký výrobek, tak v ekonomické zóně je clo zásadně jiné. Samozřejmě daleko nižší nebo žádné.

MM: V prosinci 2016 to bylo 25 let, kdy se některé postsovětské státy sdružily a založily Společenství nezávislých států (SNS). Pokud se zaměříte na obchodní spolupráci mezi ČR a SNS, dařilo se českým firmám v těchto zemích uspět, a opačně – novým postsovětským republikám etablovat na českém trhu? Na tomto teritoriu vzniklo nové hospodářské uskupení Euroasijská ekonomická unie (EEU), která by se měla stát, dle některých ekonomických vyjádření, náhradou za SNS. Jak tomu máme rozumět?

Ing. Masopust: Určitě se nejedná o nástupnictví. SNS a EEU jsou naprosto jiné pojmy, s naprosto jinou funkcí a posláním. Cílem SNS je koordinace v politické, hospodářské a vojenské oblasti a EEU je čistě hospodářské uskupení.

Co se týká SNS, jsem přesvědčen, že zásadním a konkrétním výsledkem je jeho 25leté samostatné fungování a ekonomický rozvoj. Velmi dobře si pamatuji rok 1992, kdy začaly jednotlivě vznikat. Bylo to pro ně velmi těžké období, především z hlediska psychologického, kdy pro ně bylo velmi složité nalézt vlastní identitu a pomalu se ekonomicky zotavovat. Českému exportu do SNS se daří především v tradičním strojírenství, energetice, dopravních odvětvích, chemickém průmyslu, dodávkách do budování infrastruktury dopravní i jiné, ale i v dodávkách technologických celků do zemědělské výroby. A to především do zemí, jako je Rusko, Bělorusko a Kazachstán. Pokud se podíváme na vývoz ze SNS, tak převažují dodávky surovin, umělá hnojiva, produkce chemických zpracovatelských odvětví z Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Ázerbájdžánu či dalších, jako je Tádžikistán apod.

Za 25 let fungování SNS se podmínky pro vzájemné obchodování zásadně změnily a některé státy si uvědomily, že je nutné jít cestou vyššího stupně spolupráce a integrace. Proto i na jaře v roce 2014 vzniká Euroasijská ekonomická unie (EEU), kde se sdružily čtyři státy – Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Rusko. Zásadním principem fungování není jednotná hospodářská, zahraniční a obranná politika. Toto společenství chce pracovat pouze na bázi hospodářské spolupráce, která se týká bezcelního pohybu zboží, osob a financí.

MM: Euroasijská ekonomická unie vznikla na podobných hospodářských principech jako Evropská unie – zajištění svobody pohybu zboží, služeb, kapitálu a lidí. Pokud zůstaneme u evropské ekonomické prosperity – má EEU šanci jít stejnou cestou? Jak se vám to jeví po téměř roce a půl jejího fungování?

Ing. Masopust: Po dvou letech od vzniku EEU bych nepoužil slovo fungování. Je jasné, že za dva roky práce nemůžeme hovořit o plnohodnotném fungování této unie. Výbory EEU se postupně vytvářejí a pracují především na legislativě a její implementaci do praxe. Nyní se sjednocuje celní systém, procesy celního řízení a podepisují se první smlouvy o zónách volného obchodu. První byla podepsána s Vietnamem a další jednání probíhají s Čínou, Mongolskem, Indií a Thajskem.

EEU je ve stadiu příprav a diskuze, jak jednotná hospodářská usnesení co nejefektivněji naplnit a dosáhnout vzájemných dohod a výhod. Je to pro ně opravdu složité. V těchto státech, které měly a mají naprosto jiná státní zřízení, volný pohyb nikdy neexistoval. Technicky, kulturně a mentálně jsou úplně někde jinde než tradiční země. Ale jejich pevná vůle po změně, především v ekonomické oblasti, je obdivuhodná. Myslím si, že to je pro naše podnikatele dobrý signál. Pokud bych se nyní rozhodl založit v jedné ze zemí EEU dceřinou společnost, tak se mi tu rýsuje slibná perspektiva. Do budoucna výrobek mohu bezcelně dodat do takových zajímavých destinací, jako je Indie, Mongolsko nebo Čína.

MM: Je tento euroasijský projekt životaschopný? Co je cílem a posláním tohoto uskupení a jak funguje? Co to znamená pro české firmy? Jaký je vztah mezi EU a EEU? Někteří odborníci mluví o konkurenci.

Ing. Masopust: Myslím, že tento projekt má šanci a českým firmám bych to velmi přál. Bezcelní pohyb, který EEU zavádí, vnímám jako to nejzásadnější. Uvedu příklad. Výhody, které EEU nabízí, dokážou brilantně využít Němci. Když si ruský farmář koupí ruský kombajn, tak od státu dostává 50 procent ceny ze státních dotací. Když si kupuje kombajn ze zahraničí, nedostává nic a ještě má nákup s poměrně vysokým clem. Německý podnikatel neotálí a postaví si v ekonomické zóně dceřinou společnost na montáž kombajnů. Nejlépe v Krasnodarském kraji, kde jsou příznivé podmínky pro zemědělství. Kombajn zde zkompletovaný je tím pádem vyroben v Rusku. A aby svůj vliv ještě více posílil, vyvíjí zde sponzorskou činnost. Zařídí na místní vysoké škole zemědělské učebny, které primárně prezentují výrobky a učí budoucí agronomy pracovat na německých kombajnech. Ruský mechanizátor či agronom pak přichází do místního kolchozu (respektive na místní velkofarmu) a požaduje nákup německé techniky a kruh je uzavřen. Pokud bude v rámci EEU vše fungovat, tak z Krasnodaru může „německý“ kombajn bezcelně exportovat například do sousedního zemědělského Kazachstánu.

Co se týká EU a EEU, tak je nelze srovnávat. Jsou to dvě naprosto rozdílné instituce, s jinými cíli a jinou činností. Jejich vzájemný vztah je korektní a určitě není o konkurenci, ale o perspektivách a spolupráci.

MM: Jak mohou výše jmenované aktivity EEU přispět a ovlivnit evropské podnikatelské prostředí, potažmo český průmysl a strojírenství? Které země EEU jsou pro české průmyslové podniky (hl. strojírenské) nejperspektivnější? Která země má pro ČR největší potenciál z pohledu exportních příležitostí, zakládání joint venture apod. Opačně import z EEU do ČR?

Ing. Masopust: Záleží, jaké máte výrobní portfolio. Se strojařinou bych šel jednoznačně do Běloruska. Je to země, která je schopna držet legislativní pravidla. Má kvalifikovanou pracovní sílu. Bělorusové jsou odpovědní a spolehliví. V Bělorusku bych vám doporučoval založit si základnu jako výchozí bod pro další expanzi na Východ. Bělorusko je geograficky nejblíž. Určitě bych vám nedoporučil ihned zde postavit výrobní závod, ale pouze dodávat a montovat vybrané komponenty, např. řídicí centra k obráběcím strojům. V první fázi je logisticky výhodné tyto produkty přepravit kamionovou dopravou. Vzdálenost do Běloruska zvládnete za dvanáct hodin. Bělorusko jako nástupiště pro český export je ideální. Určitě bych ho preferoval daleko víc než například Rusko nebo Kazachstán.

Další zajímavou komoditou, kterou jsme dle mého osobního názoru v Čechách podcenili, je vědecko-výzkumný potenciál Ruska a postsovětských zemí. Je všeobecně známé, že místní vědci jsou na špičce v oblasti kosmonautiky, obranného průmyslu a v dalších segmentech. Tvrdou realitou ovšem je, že ani jedna z těchto zemí nemá finanční prostředky na to, aby tyto výzkumné projekty aplikovala do praxe (tedy s výjimkou státně důležitých). Je zde obrovský potenciál v oblasti aplikovaného vývoje, vědy a výzkumu. Jen je ho třeba uchopit.

MM: Jak vnímáte podporu českých státních institucí (MZV, Czech Trade, Czech Invest, MPO apod.) projektu EEU a SNS při vytváření exportních příležitostí?

Ing. Masopust: Určitě vidím progres. Začal bych v evropském kontextu. Konečně po dvou letech od založení EEU začala fungovat konzultační platforma mezi EEU a EU. To se samozřejmě promítlo i do postoje českého MZV.

Zkušenosti spolupráce Komory SNS s českou diplomacií a dalšími ministerstvy – především bych chtěl vyzvednout Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství a MZV ČR – jsou na dobré úrovni. Ať už jsou názory na ekonomickou diplomacii jakékoliv, tak lobbing vrcholných státních představitelů v postsovětských zemích je nezbytný. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Propojení moci s ekonomikou je v těchto zemích enormní. Tak to prostě je. Pokud u těchto zemí slušně fungují vztahy v rovině politické, je zde předpoklad, že budou fungovat i v rovině hospodářské. České firmy do těchto zemí podporu potřebují a záruky státních představitelů jsou vnímány velice pozitivně. V tomto kontextu bych chtěl říci jednu poznámku. Přestaňme vnímat slovo lobbing jako něco pejorativního nebo nekalého. To neznamená, že když politik pochválí nebo doporučí při oficiální návštěvě jiné země českou firmu, tak od ní automaticky dostává nějakou protihodnotu. To je holý nesmysl. Spíše se mi připomíná přísloví „podle sebe soudím tebe“. Já si naopak myslím, že pokud jakýkoliv ministr jede do zahraničí, tak je jeho povinností lobbovat za české hospodářství a ekonomiku.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská

iva.ruskovska@gmail.com

VYJÁDŘENÍ MZV

O stanovisko na diskutované téma jsme požádali Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Naší redakci se vyjádřil náměstek ministra zahraničních věcí pro mimoevropské země a ekonomickou diplomacii ČR Ing. Martin Tlapa, MBA.

MM: Jsou státy SNS reálnou alternativou nebo možnou kompenzací za ruské trhy?

Ing. Tlapa: Během dlouhodobé hospodářské recese v Rusku v letech 2015–2016 způsobené prudkým poklesem cen ropy a sankcemi se ukázalo, že ekonomické problémy Ruska se mohou přelévat do některých zemí, které jsou na spolupráci s Ruskem více závislé. Nejvíce jsou těmto tzv. „spillover“ efektům vystaveny právě země SNS, Ukrajina a Pobaltí, které jsou s Ruskem úzce spojeny prostřednictvím obchodu, převodů a přímých zahraničních investic. Ekonomiky některých z těchto zemí se ocitly ještě pod větším tlakem než ekonomika samotného Ruska. Proto je obtížné snažit se nahradit ruský trh pouze vývozem do zemí bývalých států SNS.

Rusko pro Českou republiku stále přestavuje významného obchodního partnera, a to především pokud se jedná o skupinu zemí mimo EU. V roce 2016 bylo Rusko s 1,9 % naší 13. nejvýznamnější exportní destinací a ostatní bývalé státy SNS následovaly až s velkým odstupem (Bělorusko či Kazachstán). V Kazachstánu vidíme příležitost v obnově strojírenské základny a modernizaci zpracovatelského průmyslu či v nově vznikajících technologických centrech. Bělorusko se dlouhodobě potýká s nedostatkem kapitálu a láká proto zahraniční investory včetně těch českých. Mezi nejperspektivnější obory pro české exportéry v Bělorusku kromě strojírenství patří především energetika a zemědělství. Ani Ruskou federaci však nechceme opouštět. Predikce pro vývoj ruské ekonomiky jsou konečně mírně pozitivní a s tím souvisí i opatrný optimismus při prognózách českého vývozu do Ruska. Poslední těžké roky některé naše firmy působící na ruském trhu pojaly jako příležitost k zefektivnění vlastní výroby.

MM: Jak MZV vnímá projekt Euroasijská hospodářská unie (EAES)? Je/bude reálným přínosem pro české exportéry?

Ing. Tlapa: V rámci MZV bedlivě sledujeme vývoj a diskuzi kolem Eurasijské ekonomické unie (EEU) v několika rovinách, a to ekonomické a politické. Nyní probíhá debata v Evropské unii o tom, jak se k EEU jako celku postavit a zohledňují se obě zmíněná hlediska. Proto považujeme za předčasné nějakým způsobem institucionalizovat spolupráci a preferujeme vyčkat společného přístupu EU. I proto Česká republika podpořila záměr Evropské komise zpracovat k relaci EU–EEU tzv. „Feasibility study“. V současné době ČR podporuje prohloubení bilaterálních ekonomických a obchodních vztahů s jednotlivými členskými státy EEU. Z pohledu českého/evropského exportéra nabízí Eurasijská ekonomická unie výhodu ve smyslu jednotné zóny volného obchodu. Co se týče konkrétních pravidel platných pro české exportéry v rámci EEU, je třeba konzultovat příslušné orgány EEU. Nicméně je třeba vnímat politický kontext a jednat v této souvislosti obezřetně.

Co se týká pokračování sankcí EU vůči Ruské federaci, tak je ředitel Komory SNS Ing. Masopust skeptický. Původně avizované ukončení v polovině roku 2017 nevidí vůbec reálně. V tom se shoduje i s dalšími institucemi, které naznačují, že by to mohlo být až kolem roku 2020. Přesto, co se týká exportu do Ruska, tak z posledních údajů ČSÚ ze začátku tohoto roku vyplývá, že český vývoz opět roste. Zatím jen o čtvrtinu.