Důležitá je také podpora státu aplikovaného výzkumu například v podobě uplatnění nákladů na vývoj a výzkum skrze odečitatelnou položku k dani z příjmu. Poměrně nepříjemně se však začínají zpřísňovat pohledy na hodnocení inovačního potenciálu, tzv. „prvky novosti“. Někdy k nám přicházejí pseudoodborníci, kteří vysvětlují, že ten či onen produkt nenese prvky inovace. Samo o sobě jsou to odvážná tvrzení. Například, když upravuji parametry stroje a jeho finální podoba bude mít jasnou přidanou hodnotu – je to dostatečná míra inovace, nebo není? Nepříjemná a časově náročná je i následná komunikace s finančními úředníky, zda je náklad možné odečíst jako daňovou odečitatelnou položku, či nikoliv. Mrzí mne, že se nám úředníci snaží dokázat, že jsme si uplatnili náklad, který dle jejich názoru není spojen s dostatečnou mírou inovace. Nicméně obecně lze říci, že tato forma podpory výzkumu a vývoje funguje a je dobrá.
V rámci programu OPPIK (Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnost) je řada projektů, na které mohou firmy čerpat peníze. Bohužel jsou poměrně administrativně náročné. Musíme dokladovat všechny vyžadované formuláře, které jsou tvrdě kontrolovány a celý proces je pro menší firmy velice náročný a komplikovaný. Do budoucna si pak rozmyslí, zda využívat administračně náročnou formu žádosti o podporu. Pokud by byl tento systém jednodušší a rychlejší, určitě by to podnikatelům pomohlo. Měli bychom mít zájem, aby firmy realizovaly své inovace v co nejkratší době. Dotaci bychom měli vyčerpat během šesti měsíců a nečekat dva roky, kdy konkurence bude mít již obdobný produkt vyvinutý. Programy by se měly přizpůsobit nám, a ne my programům.
MM: Významný český podnikatel Martin Wichterle se pro média letos v březnu vyjádřil, že termín zlaté české ručičky je úplný nesmysl a jeden z největších bludů, který se u nás rozšiřuje. Tím neříká, že by české strojírenství nebylo kvalitní, a přiklání se k tomu, že má obrovskou tradici, ale českých společností, které mají vlastní vývoj, marketing a obchod a jsou schopné se samostatně pohybovat ve světě, těch je prý bohužel strašně málo. Co vy na to?
J. Rýdl: Česká ekonomika je malá a my se nemůžeme s naší produkcí obráběcích a tvářecích strojů soustředit pouze na domácí trh. Na vývoz je určeno 75 % těchto strojů. Specifikem v této oblasti výroby je, že se v Čechách vyskytuje poměrně málo firem, které jsou středně velké nebo velké. Stávající firmy však disponují velmi dobrým know-how, pracují na projektech výzkumu a vývoje, a umí je velmi dobře profinancovat. Tyto společnosti jsou pozůstatkem firem vybudovaných dávno v minulosti, kdy byly jasně orientovány produktově, vzájemně si nekonkurovaly a zaměřovaly své aktivity pouze na daný obor. Dnes se to prolíná. Firmy si už začínají konkurovat, ale stále platí, že tyto firmy snesou měřítka nepřísnějších parametrů pro uplatnění na zahraničních trzích.
Pro srovnání – v Německu a Rakousku je mnohem větší hustota malých a středně velkých firem, které mají své finální produkty. Je tam historicky daleko více menších podniků, které nacházejí uplatnění v celosvětovém formátu. Německo je založeno na fungování malých a středních podniků s vlastním produktem. U nás taková síť nebyla a není. Existovaly velké páteřní společnosti, které vytvářely český strojírenský průmysl. Teprve od 90. let začaly vznikat menší firmy, které postupně hledaly svoje místo na trhu. Našly ho, ale jsou malé a rodinného charakteru. Dnes jsou ve fázi, kdy generace otců zakladatelů odchází a hledá své nástupce. To je klíčový a zlomový moment, jestli přežijí, nebo nepřežijí. A navíc jsou velice náchylné k tržním výkyvům, o kterých hovoříme.
MM: Jak se vám v této době daří vytvářet firemní strategie a naplňovat exportní plány?
J. Rýdl: Už před lety řekl guru světového managementu Peter Drucker, že žijeme v turbulentní době, a já mám pocit, že tempo turbulencí se neustále zrychluje. Typická byla situace před krizí 2008. Jednalo se o krásnou růstovou periodu, která trvala pět let. Pak nastal krach bank a následovala poměrně rychlá, ale krátká doba krize. V našem oboru jsme spadli s produkcí na třetinu. Recese trvala pouze tři roky. Přežili jsme a opět jsme začali růst. Po dvou letech začaly tržby znovu padat. Zjišťujeme, že období růstu a poklesu se zkracují. Obávám se, že se pohybujeme v období, kdy k významnému kolísání začíná docházet i v rámci jednoho roku. Reagovat na tyto změny je pro firmy velice náročné. Najít systém a najít nástroje jak účinně reagovat na tržní výkyvy je dnes největší výzvou pro management všech firem.
Asi budu opakovat, co již bylo několikrát řečeno. Propojení mezi politikou a ekonomikou je v současné době velmi úzké. Investiční rozhodování našich zákazníků je na bodě mrazu. Je to především kvůli nejistotám fungování trhu. Konkrétně mohu uvést osobní příklady, kdy se nám v Číně zastavily prodeje. Hovořil jsem s našimi čínskými klienty a oni vyčkávají, jaká bude situace ve vzájemném obchodu s USA. Rovněž i my musíme odložit realizaci již dohodnutého kontraktu. Stejná situace je i s brexitem. Tvrdý brexit a ztráty, které přinese, jsou dnes již kvantifikované. Osud by byl nepříznivý v ČR především pro automobilový průmysl. Tyto aspekty nepřispívají investičním náladám, které jsou podle mého názoru, nadřazeny ekonomickým zájmům. Přestože se našim zákazníkům evidentně daří, svá rozhodnutí odkládají právě z důvodu nejistoty vývoje geopolitické situace ve světě. Dopad do firemních prognóz je naprosto zásadní.
MM: Děkuji vám za rozhovor.
PhDr. Iva Ruskovská
iva.ruskovska@gmail.com