Krize jako cesta k žádoucí změně

Znalec v oboru by řekl, že v jeho životní strategii je obsaženo přesně to, co dokládají poslední výzkumy – pro řízení je nejdůležitější orientace na cíle a koncentrace energie na jejich dosažení, schopnost strhnout ostatní, tzv. focused drive. A pak důvěra ve svoji osobu a vaše víra v druhé, osobní integrita a osobní reputace, tzv. trusted influence. Tyto dvě vlastnosti nesmí žádný dobrý manažer postrádat. Řadu jiných kompetencí, resp. předpokladů, manažerů k excelentním výkonům lze získat zvenčí. Tyto dvě zásadní ale musí mít manažer uvnitř.

MM: Vaše firma je velmi úspěšná, máte mnoho poboček v ČR i v zahraničí. Co je potřeba učinit pro to, aby česká ekonomika patřila mezi dvacítku, resp. dokonce desítku, lídrů světa, tedy tam, kde byla dříve? Emeritní prezident Svazu průmyslu a dopravy dával vzkaz svému nástupci, že musí být k decizní sféře, tedy politikům, více asertivní, než byl on.

V. Bříza: Vzkaz Jardy Hanáka pro podnikatele je zcela na místě. Dále by určitě pomohlo mít více státníků, nebo alespoň nějakého, a nikoli jen přehršel politiků, kteří uvažují v horizontu volebního cyklu čtyř let, tedy krátkodobě. Někdy to bohužel vypadá, že politici zakládají nové strany, hnutí jako jakési startupy demokracie, a to pouze za účelem zbohatnout. Domnívám se, že za posledních 30 let zde, bohužel, žádný státník nebyl. Ten by mj. měl uvažovat v delším horizontu, měl by mít definován český národní zájem (ten má velmi dobře zmapovaný majitel lanškrounské společnosti Soma L. Verner, pozn. redakce). Nedávno jsem někde zaslechl, co někteří politici považují za zásadní pro ČR. Z jejich odpovědí např. uvádím: mít se dobře, jezdit často na dovolenou, koupit si auto, mít vlastní dům a další věci. O českém národním zájmu ani slovo, proto se tomu chci věnovat v našem rozhovoru detailněji.

Vedle definování si českého národního zájmu, což je bytostný úkol politiků a státníků, je třeba též udělat analýzu stávající situace, a následně se znalostí věcí učinit rozhodnutí. SWOT analýza je k tomu celkem vhodná, používá se na zhodnocení vnitřních a vnějších faktorů ovlivňujících úspěšnost státu, organizace, firmy nebo nějakého blížícího se záměru. Konkrétně se hodnotí silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby. Ze silných stránek ČR ze začátku transformace, kam lze zařadit levnou kvalifikovanou pracovní sílu, průmyslovou vyspělost, nemilitantní odbory atp., nám teď zbyla již jen strategická geografická poloha.

MM: V mnoha různých rozhovorech poslední doby se stále četněji vyskytuje úvaha, zda se v ČR realizují v dostatečné míře projekty s vyšší přidanou hodnotou. Bohužel, významná část výrobních aktivit zahraničních firem na území ČR spadá do závislé, odvozené outsourcované ekonomiky. Doc. Ilona Švihlíková k tomu dodává, že daňové optimalizace zahraničních firem na území ČR, vedle stovek miliard dividend, které v čím dál větší míře z ČR odcházejí, činí cca dalších 500 mld. Kč ročně, které bez jakýchkoli daňových příjmů pro stát odplynou. Jak to vidíte do budoucna?

V. Bříza: To jsou vážná slova, doc. Švihlíková je děkanka Vysoké školy obchodní a poměrně často tuto argumentaci opakuje. Není to poprvé a nikoho kompetentního to nezajímá. Pokud to tak je, musí to skončit! Tuto tezi opakuje též jeden ze členů Iniciativy k vzestupu ČR, pod názvem Rozvojová vize ČR, předseda ČMKOS, pod názvem Rozvojová vize ČR. Naznačuje též, že finanční správa je méně funkční a od roku 2024 to může být ještě horší, protože má dojít k jejímu útlumu. Ptám se, proč ta určitá ostýchavost ČR vůči zahraničním podnikatelům? Vím, že na první zasedání Vládního výboru pro strategické investice v červenci tohoto roku přinesli šéfové Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy společnou tzv. SWOT analýzu, v níž vypočítávají překážky, přednosti, rizika a příležitosti, které se nad Českem vznášejí. V podstatě jde o to zastavit pád ČR.

Ze svého celoživotního podnikání vím, že stejně tak důležité je znát klíčové příležitosti a hrozby, které se nacházejí v okolí a v čase se mohou proměňovat, a také se proměňují. Když to hodně zjednoduším, tak cílem této analýzy je identifikovat, a následně omezit slabé stránky, podporovat silné stránky, hledat nové příležitosti a znát hrozby.

MM: Budete mít vy osobně nadále ambici dávat oficiálním místům zpětnou vazbu k tomu, co český průmysl nyní potřebuje? Firma Koh-i-noor v době krize dokázala v některých segmentech růst stejně jako svého času firma Baťa. Máte na to nějaký zvláštní recept? Co říkáte na první transformaci ekonomiky po roce 1990 na území České republiky a na potřebu druhé transformace české ekonomiky po roce 2020?

V. Bříza: Doufejme, že analytici tří významných nevládních uskupení, SP ČR, HK ČR a ČMKOS, tvořících s vládou tzv. tripartitu, správně ohodnotili klíčové a důležité věci, zahrnuli do analýz pouze fakta a objektivní faktory, ne domněnky nebo spekulace. Pouze věci, které jsou nějak měřitelné, protože změřitelné dávají analýze důraz. Doufejme též, že byla využita týmová spolupráce a názory ostatních. To se brzy ukáže.

Zkušenost říká, že důležitost a objektivnost se potvrdí v širším kolektivu – jen ty věci, na kterých se shodnete ve více lidech a z různých úhlů pohledu, mají váhu. Když firmy neudělají transformaci v rámci managementu změn rychle a pružně, tak řada z nich může dopadnout nedobře. Teď je doba, která do jisté míry naruší v byznysu poměry, karty se rozdávají znovu, a to je šance pro druhou transformaci české ekonomiky. Po roce 1990 nám sice první transformace ekonomicky pomohla vstoupit do vyspělého světa, ale transformační model se již plně vyčerpal. Dnes hrozí, pokud neuděláme potřebné změny, že řada firem skončí na hřbitově.

V managementu změn musíme mít na úrovni státu definován český národní zájem. Pokud jej nemáme, představuje to nízkou kompetentnost politiků. A to bohužel, až na čestné výjimky, trvá 30 let. Change management je klíčem k udržení se na jakémkoli trhu, a to nejen prostřednictvím vylepšování produktů – výrobků a služeb, ale též změn uvnitř státu, organizace. Řečeno jednoduše – čím víc se snaží organismus státu, firmy být v pohybu, tím výhodnější to může být. Pokud bude toto ze strany politiků správně uchopeno, bude to mít pro ČR důležitý rozvojový potenciál. Zde může jít i o razantní snížení státní správy, jak např. navrhuje Miroslav Kalousek, a tím se může částečně vyřešit i nedostatek pracovních sil.

Navíc se jasně ukazuje, že je třeba mít připraveny konkrétní mechanismy, jak v době nestability čelit vážným potížím, tedy znát, jak řídit rizika. S tím souvisí i národní finanční suverenita, která tím, jak rychle se zadlužujeme, je ohrožena. To politiky zvolené na čtyři roky příliš nezajímá. Je proto třeba mít v čele státu státníka, příp. národohospodáře, ale těch se, již více desetiletí v poměrech ČR, nedostává. Vláda nemá žádný cíl, jedině se udržet po celé volební období a pak vyhrát další volby. Politici za posledních 10 let vedou společnost, řečeno eufemisticky, k útlumu.

MM: Co je nyní podle vás ta největší potřeba a jak ji lze definovat, aby se na ní shodlo co nejvíce podnikatelů, firem, profesních organizací? Teď vystoupila HK ČR a SP ČR s obavou, že pokud se něco nezmění, může být s ČR ještě hůře.

V. Bříza: Teď to, co bylo řečeno k předešlé odpovědi, vztáhněme na úroveň firem. Ve firmě, kde má probíhat management změn, je potřeba pevný bod mezi lidmi. Buď ten pevný bod máte v zadavateli, v majiteli té firmy, který tu změnu chce a můžete se o něj opřít, nebo je mezi zaměstnanci, kteří vidí, že se něco děje a je potřeba firmu proměnit a přesvědčit majitele. Ve firmách, kde nemáte pevný bod a jdete na to jako manažer sám, s tím nepohnete. Ve firmě Koh-i-noor je pevným bodem sám majitel společnosti a jeho nejbližší okolí.

Svět se rychle mění a naše schopnost včas na změny reagovat je malá. Vypadá to, že jsme vyklidili pole, zůstali stát na místě, neinvestovali do budoucnosti. Že se bojíme být v něčem první, že se bojíme riskovat, udělat chybu. Pokud se průmysl mj. dominantně nepřeorientuje na výrobky s vyšší přidanou hodnotou a nezatlačí na růst produktivity, firmy čím dál dražší pracovní sílu pocítí na nákladech a začne je to ohrožovat. To byl koneckonců i smysl Výzvy 32 byznysmenů k druhé transformaci české ekonomiky z listopadu 2019, protože z komparativních výhod nám zbyla jen poloha, a to za podmínky dostavění dálnice a železničního koridoru. Musíme hledat nové komparativní výhody. Otázka může znít: je šance na druhou transformaci české ekonomiky, tedy změnu, aby místo dalších projektů s nízkou přidanou hodnotou – tzv. nehezky znějících montoven, vznikaly firmy, které mají vlastní nápady a vytvářejí výrobky pro finální odběratele, ve smyslu vymanění se ze závislého postavení?

Vinou politických zásahů máme velmi málo silných značek, sofistikovaných finálních produktů, které by zaručovaly vyšší, resp. vysokou přidanou hodnotu, ochranných známek atp. V 90. letech se u nás rozbila perspektivní výrobní uskupení v rámci první transformace. Bohužel nelogicky a k radosti zahraniční konkurence. Než jsem přišel do firmy, oddělila se zde výroba prkének, z nichž se dělaly tužky. Stejně tak se vyčlenila výroba fixů. A vybudovat si novou známku, to stojí hodně úsilí a peněz. Jeden příklad. Do výroby vodových barev, které znáte v podobě puků, používáme jako pojidlo dextrin, který se vyrábí z brambor. Vždy jsme jej brali z Polné u Havlíčkova Brodu. Ale nedávno u nás na poradě slyším, že jej bereme ze Švédska. Ptám se proč, když jsme ho vždy brali od nás z ČR. A slyším, že nesplňuje normy EU. Takže nikomu nevadí, že jíte české brambory, ale do vodovek škrob z českých brambor nesmí, protože by se někdo mohl otrávit. Nesmyslnými normami, nařízeními a nevím, jak to všechno pojmenovat, jsme tady úplně zavaleni. Je to proti zdravému rozumu. Co na to kompetentní orgány České republiky? Zajímá je to vůbec?

MM: Vidíte během posledních pěti let nějaký posun ČR směrem k projektům s vyšší či vysokou přidanou hodnotou? Dochází v tomto směru k podpoře ze strany státu, a následně k vzestupu ČR v rámci ostatních zemí EU?

V. Bříza: Moc velký posun nevidím, spíš ho brzdila administrativa. Podle zástupců byznysu a odborů musí Česko změnit zákony tak, aby se uvolnily podmínky pro podnikání. Především jde o usnadnění povolovacích procesů na velké projekty. Dále je třeba změnit migrační politiku, aby se na český trh práce dostali zahraniční pracovníci. A provést reformu vzdělávacího systému. Na mnohých změnách se prý pracuje, ale bohužel většinou izolovaně, resortně a bez celkové vize, k jakému cíli změny mají směřovat. A dále prvotní dokument předpokládá nutnost vzniku jednoho velkého balíku změn zákonů, které umožní rychlejší, efektivnější, a v důsledku i levnější výstavbu klíčových infrastrukturních projektů. Táži se – je toho vláda, při své roztříštěnosti, schopna?

Nepotřebujeme drobné izolované novely. Potřebujeme najednou balík zákonů, který nás skokově posune dopředu. Podle zástupců byznysu není české zaostávání žádnou novinkou. Již delší dobu nám ve srovnání s dalšími státy ujíždí vlak. Jak uvádí zmíněný dokument SP ČR, HK ČR a ČMKOS, Česká republika musí učinit zásadní, strategické a odvážné kroky, které posílí naši konkurenceschopnost.

Dodnes chybí v řadách politiků definice národního zájmu. Ten nebyl ani na začátku transformace. Tito „vlastenci“ zacházeli s národním bohatstvím, řečeno eufemisticky, zcela lehkovážně. Je třeba též zmínit, že takto postavená ekonomika státu má malou odolnost proti jakýmkoli šokům, které právě prožíváme. Tato vytvořená ekonomická závislost nepovede k ničemu dobrému a do budoucna neimplikuje nic pozitivního. Jsme toho dnes svědky. Situace, kdy pracovníci pobočky zahraniční firmy mají o třetinu vyšší mzdy než u tuzemského vlastníka, nemůže pro český průmysl a další česká odvětví přinést do budoucna nic dobrého. Může tedy nastat situace, že pro tyto firmy vlastněné českým kapitálem nebude dostatek domácích kvalifikovaných pracovních sil. Když to přeženu, aby to trochu vyniklo, tak to může znamenat i postupný zánik českého průmyslu, resp. postupnou likvidaci průmyslu a zemědělství vlastněných českými subjekty. Nic horšího se nemůže stát. K tomu si dovolím dodat výrok Tomáše Bati z roku 1932: „Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je spousta lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi.“

MM: Řada ekonomů se nyní zabývá dopady chystaného vládního konsolidačního balíčku. Jde o účinnou pomoc národní ekonomice, nebo opět spíše řešíme marginální problémy, které jen zakrývají opravdový stav věcí?

V. Bříza: Zásadní je, na rozdíl od první transformace české ekonomiky z počátku 90. let, nutnost podporovat konkurenceschopnost firem transformací ekonomiky, ve smyslu vyšší míry přidané hodnoty u českých firem – to je základ druhé transformace české ekonomiky. Někdo dokonce říká, že již nelze betonovat starou strukturu ekonomiky, což vlády posledních 10 let dělají. Není příliš moudré starat se o silné firmy, které mají matku mimo území ČR a některé mají zhruba stejný rozpočet jako celá ČR. To se ještě nedávno dělo, tzv. rozhazováním peněz z helikoptéry, tedy necílenou podporou. Výsledek – určitá destabilizace v období let 2020 a 2021 makroekonomického prostředí ČR, která vedla k nárůstu inflace a nepomohla tvorbě českého kapitálu.

Slabá může být firma z několika důvodů. Buď proto, že má slabou výkonnost, malou marži a ničemnou EBITDA (provozní zisk před započtením úroků, daní a odpisů, pozn. redakce), a kdykoliv dostane zásah, což mohou být třeba vyšší ceny energií, tak se jí marže rozpadne nebo spadne do záporu. Druhý typ firem jsou ty, které mají mnoho dluhů a jsou nestabilní. Energetická krize nám ukázala nezbytnost změny, ale politici jsou po krk zapojeni do politických pletich. Nevědí, jak řešit problémy státu, neumějí to, a snad ani, nechce se mi tomu věřit, nechtějí. K řízení státu je potřeba nejvyšší kvalifikace.

Snad si již i vláda uvědomuje, že nelze jako v minulosti nacionalizovat ztráty a privatizovat zisky, pomoc firmám je sice třeba, ale diferencovaná. V tomto kontextu stojí za úvahu myšlenka, že odstartovat „revoluci“ v české ekonomice by, dle ekonomů, mohla pomoci i nynější inflace. Politici teď mají legitimitu dělat mimořádná opatření, pokud možno s dlouhodobě pozitivními účinky, ve smyslu managementu změn s dopadem na ekonomický vývoj ČR. Pomoci naší zemi odejít ze soutěže o levnou pracovní sílu a vytvářet co nejvyšší přidanou hodnotu.

MM: Žijeme v době souběhu mnoha krizí. Prof. Verner tomu říká kolaps, kdy postupně bude docházet ke zjednodušení společenských procesů, tedy k jakémusi restartu ve smyslu transformace společnosti, což bude vytvářet vhodné podmínky i pro změnu ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě. Co říkáte tématu krize versus transformace?

V. Bříza: Jak uvádí ve světě nejcitovanější český ekonom profesor Milan Zelený, naši politici se v rámci morálního hazardu rozhodli, že získají zahraniční kapitál prodejem klíčových českých podniků zahraničním majitelům. Zahraniční zájemci získali opravdový kapitál, tj. funkční aktiva a procesy s vysokou přidanou hodnotou, které peníze opakovaně produkují. Společnost Koh-i-noor jasně ukazuje, že vsadit na subdodávky pro zahraniční firmy jako systémového rivala, nemohla být dlouhodobá strategie, protože pro český průmysl to není udržitelné řešení. Vlna bankrotů českých podniků s nízkou přidanou hodnotou nás pravděpodobně nemine a může začít již brzy. Současná doba je výzvou a nebude jednoduché znovu rozvíjet českou ekonomiku. Ale krize je vždy šancí k novému začátku, tedy transformaci.

Pak již nebude zájem vytvářet ekonomiku závislou, odvozenou, ale ekonomiku vlastní, s finálním produktem pro konečného zákazníka, což bylo pro ČR dříve charakteristické. Znamená to vytvářet ekonomiku vlastněnou ekonomickými subjekty vytvářejícími přidanou hodnotu pro české hospodářství. Pak by se nemohlo stát, aby jen 14 % lidí v ČR pracovalo na tom, co je naplňuje. Český talent, který patří dle různých indikátorů ke světové špičce, je zde, mj. kvůli politickým neumětelům, mařen. Tento poměr je třeba otočit. Vláda musí zapracovat na reformě školství, změnit systém financování škol. Nikoliv platit na žáka, ale podporovat ty oblasti, které trh poptává. Což je velmi jednoduché specifikovat. Např. ve Finsku byl tímto odstartován rychlý růst ekonomiky.

MM: Děkujeme za rozhovor.