Představovaná kniha Interkulturní komunikace v řízení a podnikání, vydaná v letošním roce nakladatelstvím Management Press, vás nejen provede úskalími interkulturní komunikace v rámci pracovního procesu, ale seznámí vás rovněž s našimi vlastními českými kulturními standardy, které srovnává se standardy německými a ve stručnosti i se standardy rakouskými a americkými.
Nedílnou součástí osobního i pracovního života každého člověka je sociální styk, jehož podstatnou složkou je sociální interakce, tzn. vzájemné působení mezi lidmi. Jejím východiskem a aktivním činitelem je sociální percepce (vnímání) a nejdůležitějším nástrojem či prostředkem pak sociální komunikace (výměna informací mezi lidmi, dorozumívání). Všechna tato hlediska jsou silně ovlivněna kulturními tradicemi partnerů, ale také např. rozdílností jejich sociálních pozic (např. zaměstnavatel vs. zaměstnanec).
Sociální komunikace se uskutečňuje jak prostředky verbálními (řeč, písmo), tak i neverbálními (mimika, gesta). I když nejdůležitější je pochopitelně obsah sdělované informace, při komunikaci hraje velkou roli rovněž způsob, jakým je vedena, včetně toho, jak zúčastněné osoby vypadají, gestikulují apod. Svou roli hraje také přítomnost tzv. rušivých vlivů, mezi něž se kromě podmínek okolního prostředí a subjektivního stavu diskutujících řadí i rozdílná úroveň jejich znalostí a rozdíly v kultuře.
Nejobecnější úroveň kulturních rozdílů mezi zeměmi vedoucí k odlišnému pojetí základních parametrů života lidí, a ovlivňující zejména oblast práce a managementu, je známa jako kulturní dimenze. Lze do ní zahrnout takové lidské projevy, jako je velká, resp. malá snaha vyhnout se riziku a nejistotě, vzdálenost mocenských pozic, míra individualismu, resp. kolektivismu, převaha maskulinních, resp. femininních hodnot, krátkodobá, resp. dlouhodobá orientace, vztah k druhým lidem, vztah k času, vztah k přírodě apod.
Velkým úskalím veškeré komunikace je, že se odesílatel i příjemce sdělení vzájemně ovlivňují. Z toho důvodu neexistuje optimální nezkreslený přenos informací. V některých firmách je dokonce nutné informaci kódovat, tzn. vytvořit interpretační rámec neboli schéma, a to zejména v případě, že je nutné se dorozumívat na nadnárodní a interkulturní úrovni. Jediným způsobem, jak vyřešit a zvládnout kulturní odlišnosti a z nich vyplývající problémy a konflikty, je cizí kulturu dobře poznat, respektovat ji a ve vztahu k ní učinit vstřícné kroky.
Na počátku tohoto úsilí ovšem musí stát chuť k poznání kultury vlastní. Velkou předností představované knihy proto je, že se v jedné části věnuje rovněž české kultuře - v kontextu organizačního a pracovního života. Znalost typologie české kultury, preferencí a tendencí myšlení a jednání je nutnou podmínkou pro pochopení složité problematiky interkulturní komunikace.
Tuto knihu lze bezesporu doporučit všem, kteří řeší otázky interkulturní komunikace přímo na svém pracovišti, ale i těm, kteří se chtějí poučit a lépe porozumět kultuře vlastní. Jediné, co by bylo možné knize vytknout, je přílišné používání cizích slov i na místech, kde to není nutné. Jejich nahrazení českými ekvivalenty by jistě přispělo k lepší čtivosti a srozumitelnosti celého textu.