V kontextu toho mě napadá, zdali podobné myšlenky přicházely na mysl i našim dávným předchůdcům, tvůrcům Staroměstského orloje a Staroměstské radnice v Praze, mistru Mikulášovi z Kadaně. Kde se vlastně začala odvíjet znalost, nápaditost a způsobilost zasít něco tak velkého a užitečného pro člověka s velkou dávkou odvahy a realizace v daném čase? A tak i v odpovědích na některé otázky týkající se nekonečného vesmíru, tak málo poznaného Stvořitele, se zamýšlím v první knize nazvané Prostor. O tom všem si s manželkou vyprávíme při každé příležitosti, a Pražský orloj se nám tak stal signalizátorem debat o životě, o smyslu života i o tom, co vyvěrá z nejhlubšího nitra a potřeb tohoto velkého umění. Spojit práci s odpočinkem, spojit potřeby s možnostmi a vyhnout se nepotřebným entitám. Na taková témata si s manželkou nacházíme chvíle při procházkách večerní Prahou. V hlubokých pocitech též vlivem známých tónů měření času se nám vždy nanovo připomínají okamžiky štěstí, které dodnes, i po 30 letech, tak hluboce vnímáme. Tóny zaznívající z minulosti mě vracejí do konceptu druhé knihy nazvané Procesy.