Kristova léta

Stále častěji mi v poslední době přichází na mysl první novoroční projev Václava Havla z roku 1990. Sice jsem byl tehdy čerstvě dospělý, ale velmi intenzivně jsem si uvědomoval závažnost vyřčených slov. V současné realitě mi rezonuje jisté déjà vu. „Čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž. Jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá,“ uvedl v úvodu svého projevu prezident Havel. Díky Bohu sice za sebou aktuálně nemáme 40leté drancování země pod rudou zástavou, ale celá řada úmyslných, ale i z neznalostí a nekompetentností nechtěných zásahů politické a lobbistické garnitury se kardinálně podepsala na situaci, ve které se nyní nacházíme. Bohužel naše země skutečně nevzkvétá. Jako jediné v Evropě se jí stále nepovedlo vrátit se na předcovidovou úroveň. Mimochodem na tento fakt upozorňují i zahraniční média. Nazývají nás mrtvým mužem a uvádějí jako odstrašující případ nezvládnutí všeho. Naše důvěryhodnost padá jako sníh ze střechy. Německému partnerovi vysíláme varovný signál. Dlouhodobě pozoruje slabý růst naší ekonomiky. Co se u nás vlastně děje? Neudělali jsme potřebný skok z relativně úspěšného, ale zastaralého ekonomického modelu 90. let v model rozvinutý a technologicky vyspělý? Odpovědí je stagnující průmysl, který drtí vysoké ceny energií. Potřebujeme zahraniční investice, ale ty k nám nepřicházejí. Nemáme jim teď, na rozdíl od oněch 90. let a přerodu milénia, co nabídnout. Z výzkumu Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory a jejich partnerů vyplynulo, že většina dotázaných firem vidí naši budoucnost velmi skepticky; pokud stát nezačne investovat, staneme se skanzenem a přijde kolaps. Na základě toho pak premiér Fiala na zářijové konferenci Česko na křižovatce veřejně „přiznal barvu“. Vidí potřebu restartu Česka, jelikož v řadě věcí zaostáváme. Ujel nám vlak. Avšak odmítá si připustit řešení napříč politickým spektrem, které sahá za horizont volebního období. Od jeho slov uplynuly téměř tři měsíce a stav je ještě horší. Každý měsíc nová ekonomická data potvrzují, že nejsme v dobré kondici. HDP, průmysl i maloobchodní tržby klesají. Průmyslová výroba se za předchozí měsíc meziročně propadla o 5 %. Z pohledu zákazníka potravin v Kauflandu se to může zdát jako pár procent, ale v objemu průmyslové výroby, nosného pilíře naší ekonomiky, je to enormní číslo a v ekonomice podniků je to sakra znát.

Český průmysl se aktuálně dostal do zvláštní situace. Na jedné straně klesají zakázky, ale na druhé straně se nezaměstnanost nehýbe a drží se na až nezdravé úrovni 3,5 %, což způsobuje nedostatek kvalifikované pracovní síly a obrovský převis poptávky nad nabídkou.

Kde je problém? Žijeme v byrokratickém pekle. Chybí nám dopravní infrastruktura a kvalifikovaní lidé. Naše ekonomika je založena na levných energiích, ale ty již nebudou. Naopak. Podle Energetického úřadu vzroste cena regulované složky elektřiny v příštím roce až o 200 %. Oživuje se také poplatek za obnovitelné zdroje, který ještě poroste. Management firem počítal s tím, že odpuštěný poplatek se vrátí na původní hodnotu, a měl to tak ve svých kalkulacích zakomponované. Nikoliv, že bude sedmkrát vyšší, což u výrobních firem střední velikosti znamená desítky milionů ročně. Zvýšení nákladů spojených s energií se pak propíše do konečných cen, které však nebudou konkurenceschopné.

Máme nejhorší systém investičních pobídek. Avšak pro avizovaný restart potřebujeme masivní zahraniční investice. Podle agentury CzechInvest jsme vloni získali pouhých 24 zahraničních projektů – nejméně od našeho vstupu do EU. Od roku 2014, kdy jich bylo 147, jejich počet postupně klesá. A právě investiční pobídky mají investory nalákat. Systém fungoval do té chvíle, než se do něj vložil tehdejší premiér Andrej Babiš, kterému vadilo, že vláda není dostatečně informována o tom, jaké pobídky v rámci zákona poskytuje. A tak namísto jasných pravidel pro všechny vláda nyní rozhoduje o každé z nich. Stal se z toho netransparentní postup, který se nezřídka stává předmětem korupce a zahraniční subjekty v něj ztratily důvěru. Investor jde do velkého neznáma, a v případě zamítavého stanoviska se nedozví důvod.

Mám pocit, že jsme zamrzli v pubertě. Stále žijeme v obavách, že nám chce okolí ublížit. Nyní EU, dříve západní svět, a před tím Němci a Rusové. Jsme papežštější než papež a vždy si jdeme svojí vlastní cestou. Rozumíme všemu, napřed jsme odbornými kapacitami přes virologii, pak energetiku či ekologii. Přitom právě trend elektromobility mohl být ve správném uchopení tím, co by vrátilo ČR zpět do hry. Baterie a bateriová úložiště se vyrábějí z lithia, jehož ložiska se nacházejí v Krušných horách. Jde o klíčovou surovinu přirovnávanou k ropě. Současná vláda prý neustále maká na tom, aby se těžba spustila v roce 2026. Ale od okamžiku, kdy se začalo uvažovat o těžbě lithia, se pro to nic neudělalo. Je to jen další ukázka toho, jak nás byrokratický moloch brzdí. Ten zanechal své stopy na zamítnutí stavby fabriky na baterie u Plzně. Koncernu VW se do přestavby starého letiště v Líních prostě nechtělo. Kdyby byl náš přístup rychlejší a flexibilnější, tak bychom se nedostali do bodu, kdy zjistili, že vlastně novou gigafactory aktuálně nepotřebují. Pokud by měli připravenou zónu na stříbrném podnose, v tu chvíli by se fabrika pravděpodobně stavět začala. Navíc nemluvě o postoji ČR k elektromobilitě jako takové. Jsme skeptičtí vůči novým trendům a technologiím. Když zahraniční investor vidí, jak se jako země, včetně obyvatelstva, stavíme k disruptivním technologiím, dobře si rozmyslí, zda do naší destinace bude se svými progresivními obory investovat.

Slovy pana prezidenta Havla jsem začal, s vypůjčeným úryvkem z jeho projevu i skončím. „Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů.“ Naše demokracie se dožila Kristových let. Mým velkým snem je, aby netrpěla a nekrvácela stejně jako Kristus, když na kříži umíral za naše hříchy, abychom my mohli žít. A o čem sníte vy? PF 2024.