Aby byl reaktor bezpečný, ale také co nejlehčí, bude potřeba vyvinout nové technologie a materiály. Výzkumné týmy projektu už testují několik z nich – porézní jaderné palivo Trikarbid schopné odolávat teplotám až 3 000 °C, speciální kovové pěny pro lehké, ale účinné radiační stínění, a inovativní výměníky tepla, které zvyšují účinnost a snižují hmotnost celého systému. RAVEN také počítá s využitím CO₂ z atmosféry Marsu jako teplosměnné látky při povrchovém využití.
„Součástí vývoje je také optimalizace oběhových cyklů a mikroturbín, které zvyšují celkovou účinnost systému a snižují jeho prostorové nároky. Tyto turbíny jsou navrhovány s ohledem na minimální hmotnost, vysokou spolehlivost a schopnost dlouhodobého autonomního provozu bez údržby. Naším cílem je vytvořit kompaktní a modulární energetický systém, který bude možné snadno integrovat do přistávacích modulů a základnové infrastruktury na Marsu nebo Měsíci,“ dodává, doc. Václav Dostál z Ústavu energetiky Fakulty strojní ČVUT a další z vývojářů konsorcia.
Všechny objevy budou mít pozitivní dopad i na pozemskou energetiku, průmysl a ekonomiku. Najdou využití v celé řadě odvětví, například v pokročilých malých modulárních reaktorech, jaderných medicínských aplikacích nebo v projektech pro hlubokomořské průzkumy.
Projekt Raven vychází z předchozí spolupráce konsorcia s Evropskou vesmírnou agenturou (ESA), která jasně ukázala, že Evropa je v oblasti jaderných vesmírných technologií pozadu za USA a Čínou.
Pokud vše dopadne podle plánu, Raven může znamenat zásadní technologický náskok pro členské země ESA ve vesmírné energetice a pohonu. Klíčovým úkolem je ještě dokončit konstrukční návrh reaktoru, otestovat vyvíjené materiály, ověřit simulace, zajistit bezpečnostní certifikaci a finální integraci systému.
___________________________________________________________________________________________________
Zdroj: Tisková zpráva ČVUT v Praze. Zpracováno redakcí.