Kvalifikace svářečů ocelí

Zde zůstává požadavek na šestiměsíční potvrzování zaměstnavatelem, shodné se starou ČSN EN 287-1. Co však je zcela nové, jsou tři možnosti obnovení platnosti certifikátu. Způsob obnovování platnosti certifikátu musí být stanoven před vydáním certifikátu a musí být na certifikátu vyznačen. Norma v článku 9.3 definuje tři způsoby obnovení platnosti následovně:

a) Svářeč bude podroben nové kvalifikační zkoušce za tři roky. Zde je oproti ČSN EN 287-1 výrazné prodloužení platnosti certifikátu o 1 rok oproti původním dvěma rokům.

b) Prodloužení platnosti na další dva roky na základě NDT a DT zkoušek požadovaných tabulkou 13, v podstatě odpovídá možnostem původní ČSN EN 287-1.

c) Kvalifikace svářeče se neprodlužuje, ale je bez omezení platná po dobu, kdy zaměstnavatel pravidelně potvrzuje certifikát po šesti měsících a kdy jsou splněny následující podmínky:

• Svářeč pracuje u stejného výrobce, u něhož obdržel kvalifikaci a který odpovídá za výrobu.
• Výrobní program svařování výrobce byl ověřen v souladu s ISO 3834-2 nebo ISO 3834-3.
• Výrobce má dokumentováno, že svářeč provádí svary v požadované jakosti, založené na kritériích výrobních norem, jako je například EN 13445 „Netopené tlakové nádoby“, EN 1090 „Provádění kovových a hliníkových konstrukcí“ apod.

Je zřejmé, že metoda 9.3 c) je alternativou k našemu zaškolenému pracovníkovi a byla zařazena kvůli kompatibilitě s ASME a AWS standardy. Nicméně metoda 9.3 c) je nepoužitelná v případě vystavování certifikátu svářeče certifikačními orgány, protože v základním požadavku na certifikát podle normy ČSN EN ISO/IEC 17024 „Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob“ je uvedeno, že certifikát musí obsahovat datum účinnosti certifikace a datum ukončení platnosti. Navíc se jedná o nejvíce sporný článek normy s ohledem na posuzování stanovených výrobků.

Tato kapitola jasně ukazuje vliv přikládání odpovědnosti výrobci. Zvláště v sekci 3 dává možnost svářečskému dozoru mít „svoje“ svářeče s pomocí vyspělého administrativního systému. To je typická část filozofie, která přichází z ASME Code. Poznámka: Nenechte výrobce myslet, že je to lehká práce! Neměli by nikdy zapomínat, že v případě nehody nebo neštěstí odpovědnost spočívá pouze na nich a na nikom dalším!

Další rozdíl EN ISO 9606-1:2013 oproti původní normě EN 287-1, který je trnem v oku uživatelům normy, je fakt, že základní materiál nyní není základní proměnná – tedy pro něj neexistuje rozsah kvalifikace. Základní proměnnou je typ přídavného materiálu namísto základního materiálu (opět dědictví ASME a AWS). Pokud tedy svářeč provede zkoušku na jakémkoliv základním materiálu, má rozsah kvalifikace na všechny základní materiály (s výjimkou situace, kdy se svařuje bez přídavného materiálu). Různé základní materiály se však chovají při svařování různě a např. zkouška ne běžné konstrukční oceli S235 stěží prověří schopnost svařovat vysokolegované korozivzdorné oceli.

ZKOUŠKY SVÁŘEČŮ V REGULOVANÉ OBLASTI

Střet EN ISO 9606-1 a PED, odmítnutí harmonizace

Normu EN ISO 9606-1 odmítla pracovní skupina WGP harmonizovat ze dvou hlavních důvodů. Prvním důvodem je ten, že norma základní materiál nepovažuje za základní proměnnou. Druhým důvodem je možnost prodlužování podle článku 9.3 c.

V roce 2013 ÚNMZ vydal dokument „Pravidla pro aplikaci směrnice 97/23/ES – tlaková zařízení“, kde je konstatováno, že „při absenci harmonizovaných norem výrobce použije některý existující dokument (návrh normy určené pro harmonizaci, oborový dokument, směrnici, dokument uznané nezávislé organizace/notifikované osoby, firemní dokument apod.) nebo vypracuje specifický dokument.“ Po 31. 10. 2015 tedy dojde ke stavu absence harmonizované normy pro zkoušky svářečů, kdy by se jako jiný existující dokument mohla použít norma EN 287-1. O tomto však musí rozhodnout příslušné orgány EU a na základě toho stávající oznámené subjekty podat jasnou informaci, které svářeče bude pro tlaková zařízení akceptovat.

Co tedy dál s PED?

Bohužel v oblasti PED je situace stále nevyřešena. Odmítnutím harmonizace normy EN ISO 9606-1 vyslala WGP jasný signál, že tato norma je pro PED nevyhovující. Na druhou stranu EN 287-1 od 1. 11. 2015 přestala platit. 15. 9. 2015 se v Brně konala koordinační porada k tlakovým zařízením, kde však nemohlo být učiněno jednoznačné rozhodnutí o použití norem pro zkoušky svářečů PED. Schůze WGP na evropské úrovni se do konce října 2015 už nekonala. ÚNMZ se zavázal včas zveřejnit pokyn pro použití norem pro zkoušky svářečů tlakových zařízení. Nezbývá tedy opět nic než čekat.

ZKOUŠKY SVÁŘEČŮ MIMO REGULOVANOU OBLAST

Zde je situace jednodušší, svářeči se budou zkoušet a certifikovat podle EN ISO 9606-1 podle článku 9.3 a) a 9.3 b). Výrobkové normy ani legislativní předpisy zde nestanovují nutnost schvalování svářečů oznámeným subjektem.

V současné době je řada norem EN 15085 aktualizována a do budoucna bude obsahovat i pravidla pro kvalifikace svářečů oceli podle normy EN ISO 9606-1.

Provádění ocelových konstrukcí se řídí jednak harmonizovanou normou ČSN EN 1090-1:2010+A1:2012 a normou – technickým návodem – ČSN EN 1090-2:2009+A1:2012. Harmonizovaná norma ČSN EN 1090-1+A1 se na normu pro kvalifikaci svářečů (EN 287-1 nebo EN ISO 9606-1) vůbec neodkazuje a nenastává zde tedy žádný problém. Norma ČSN EN 1090-2+A1 se na normu EN 287-1 odkazuje formou nedatovaného odkazu, lze tedy pomyslně tento odkaz vcelku bez problémů nahradit odkazem na normu nahrazující EN 287-1, tedy EN ISO 9606-1. Dále v kapitole č. 7 Svařování norma EN 1090-2+A1 stanovuje následující požadavek: „Svařování se musí provádět v souladu s požadavky příslušné části EN ISO 3834 nebo EN ISO 14554.“ Norma EN ISO 14554 se zabývá odporovým svařováním, netýká se tedy norem pro tavné svařování. Normy EN ISO 3834-2,3,4 shodně požadují, že svářeči a svářečští operátoři musejí být kvalifikováni odpovídající zkouškou a tabulka 1 normy EN ISO 3834-5 stanoví odkazy na normy, které musejí být dodrženy pro splnění požadavků na jakost u obloukového, elektronového, laserového a plamenového svařování. V normě EN ISO 3834-5 už je však uveden odkaz na novou normu EN ISO 9606-1. U ocelových konstrukcí tedy nedojde od 1. 11. 2015 k žádným problémům, nově se budou svářeči kvalifikovat podle EN ISO 9606-1 a certifikáty vydané podle EN 287-1 před datem 1. 11. 2015 budou uznávány do konce jejich platnosti.

Podle mého názoru bylo přijetí EN ISO 9606-1 velmi nezodpovědným krokem. Výsledkem tohoto přijetí je norma, kterou skupina WGP odmítla harmonizovat pro její neslučitelnost s evropskou legislativou pro tlaková zařízení (směrnice 97/23/ES). Dále různé obory (např. výroba kolejových vozidel) zavádějí dodatečná omezení pro uznávání pracovníků podle této normy, což je sice pochopitelné, leč velmi nešťastné řešení. Česká svářečská společnost ANB nyní po 1. 11. 2015 nabízí tyto kvalifikace svářečů ocelí: Certifikát EN 287-1 s odsouhlasením PED a Certifikát ISO 9606-1 s odsouhlasením nebo bez odsouhlasení PED nebo jejich kombinace.

DOM – ZO 13

Ing. Miloslav Musil

pha@domzo13.cz

www.domzo13.cz

Anotační obrázek: zdroj: freeimages.com