Rozlišujeme dvě základní příčiny vzniku pórů. Póry se mohou tvořit při metalurgických pochodech při svařování či mechanicky.
Metalurgické póry mají původ v metalurgických pochodech. Vznikají ve svarové lázni působením v tavenině rozpuštěného kyslíku, dusíku a vodíku. Zdroji plynů jsou základní a přídavné materiály a ochranné atmosféry s jejich nečistotami. Do kovových materiálů jsou uvedené prvky absorbovány během procesu výroby nebo adsorbovány na jejich povrchy účinky mezipovrchových přitažlivých sil. V oblasti oblouku jsou molekuly plynů a jiné sloučeniny (oxidy, uhličitany, sulfidy, nitridy) termicky disociovány a v atomární formě jsou absorbovány do svarového kovu, a to již ve fázi průletu kapek kovu sloupcem oblouku. Rozpustnost plynů v železe je závislá na teplotě a transformačních fázích a obecně během chladnutí taveniny klesá.
Kyslík do taveniny přechází po disociaci CO2 nebo kyslíku z ochranné atmosféry, z jejích nečistot (vzduch, vodní pára) nebo po disociaci oxidů. Dezoxidace taveniny probíhá vazbou kyslíku na uhlík podle rovnice [O] + [C] → (CO) a legujícími prvky z drátové elektrody, které mají vyšší afinitu (schopnost se vázat) ke kyslíku než železo, tj. především Mn a Si, případně ještě Al, Ti a Zr. Tyto legury vytvářejí s kyslíkem oxidy, a kyslík je proto při použití konvenčních Si a Mn legovaných drátových elektrod okamžitě vázán do strusky. Pórovitost vzniká v případě, že svarový kov není dostatečně dezoxidován (z důvodu nedostatku dezoxidačních legur nebo z důvodu jejich propalu v nadměrně dlouhém sloupci oblouku) nebo je-li obsah uhlíku v přídavném materiálu neúměrně vysoký. Kyslík v ochranné atmosféře má rovněž pozitivní vliv: výrazně snižuje povrchové napětí a viskozitu svarové lázně a tím vytváří vhodné podmínky pro odplynění svaru.
Obsah dusíku ve svarovém kovu je ovlivněn chemickým složením oceli, drátu a ochranné atmosféry, druhem přenosu kovu do svarové lázně a délkou oblouku. Svar feritických ocelí je pórovitý již při nízké kontaminaci sloupce oblouku dusíkem, a to i přesto, že obsah dezoxidačních prvků je dostatečný. Dusík se při poklesu rozpustnosti s klesající teplotou vylučuje v molekulární formě nebo jako nitrid železa či nitrid legur, které mají k dusíku vyšší afinitu (Al, Ti, Si, V, Zr, Nb, Cr, Mo, Ta a další). Tyto nitridy se v oceli vysrážejí do tuhé fáze (precipitátů) nebo přejdou do strusky. Při svařování austenitických chromniklových ocelí je dusík do nitridů vázán účinněji a odstupuje tak úplně od reakce do plynné formy. V určitém rozmezí obsahu působí dusík příznivě jako austenitotvorný prvek.