Dělení hlav ingotů kyslíkem
Jednou z konkrétních aplikací je dělení hlav ingotů ve firmě Poldi Hütte Kladno. Jedná se o ocelové bloky o rozměrech až 900 x 900 x 1 500 mm a hmotnosti cca 10 tun. Takto velké kusy oceli nelze vkládat do elektrické obloukové pece k opětovnému přetavení.
K jejich dělení lze s výhodou použít hořák Messer SMB 663 s tryskou příslušné velikosti. Určité potíže při dělení hlav ingotů způsobuje zatavený písek, vzduchové bubliny a velké množství strusky a nečistot uvnitř materiálu. Řeznému procesu též brání silná vrstva okují na povrchu ingotu. Při správné volbě řezných parametrů a dostatečné zručnosti paliče ani tyto negativní vlivy úspěšnému dělení materiálu nezabrání. Je zřejmé, že kvalita řezu v tomto případě nehraje významnou roli. Jde pouze o tzv. dělicí řez.
Z řezných parametrů hraje hlavní roli správné nastavení tlaku kyslíku, jeho čistota (min. 2.5) a dostatečné průtočné množství. Tyto hodnoty jsou uváděny v příslušných řezných tabulkách a pro jejich dodržení je nutné přizpůsobit celý kyslíkový zásobovací systém. Spotřeba kyslíku při dělení silných materiálů dosahuje až 180 m3.hod-1. Pro takovou spotřebu jsou vhodné dodávky kapalného kyslíku do stacionárního zásobníku. Kapalný kyslík se průchodem odpařovačem přemění na plynnou fázi, následuje redukce na potřebný tlak (15-20 bar) a distribuce plynu k místu odběru.
Kyslíkové kopí
Pro dělení hlav ingotů lze použít i kyslíkové kopí. Je to jednoduchá, málo známá, ale velmi účinná metoda. Kyslíkové kopí je vlastně trubka z nízkouhlíkové oceli naplněná ocelovými dráty a upnutá do sklíčidla. Do trubky se vhání proud kyslíku čistoty min. 2.5 pod tlakem až 20 bar. Řezaný materiál je nutné lokálně ohřát na zápalnou teplotu (přibližně 1 200 °C). Po přiložení konce trubky k zahřátému místu a vpuštění kyslíku dojde k prudké exotermické reakci. Začne se spalovat jak řezaný materiál, tak i konec trubky. Dynamickým účinkem proudu kyslíku jsou vyfukovány vznikající oxidy a tvoří se řezná spára. U této metody dochází k externímu ohřevu řezaného materiálu pouze na začátku procesu. Množství tepla vznikajícího při exotermické reakci musí tedy plně zajistit průběžné ohřívání okolního materiálu na zápalnou teplotu, jinak by se řezný proces zastavil. V takovém případě je nutné materiál dohřát na zápalnou teplotu, což vyžaduje dobrou souhru paličů.