Při pohledu na provozní náklady zařízení na laserové svařování vynikají především dvě základní složky: energetická spotřeba laseru a náklady na plyn. U plynu je přitom potřeba rozlišovat mezi laserovým plynem (pracovním médiem laseru) a ochranným plynem na stabilizaci svářecího procesu. Vysoké náklady způsobuje vedle spotřeby plynu především náročná logistika plynu v rámci celého zařízení a svařování – náklady, které při použití pevnolátkových laserů, kotoučových nebo vláknových, zcela odpadají. V zařízeních firmy Emag se pro většinu aplikací používá jako procesní plyn stlačený vzduch, což sice vede k tvorbě tenké oxidační vrstvy na povrchu svaru, avšak ta výslednou kvalitu svarů nijak neovlivňuje.
Ani co se týče energetické spotřeby, nemá CO2 laser oproti pevnolátkovému laseru šanci. Na laserový výkon 4 kW potřebuje CO2 laser elektrický proud o velikosti 56 kW, pevnolátkový pouze 17 kW, což znamená 70procentní úsporu energie. Kromě toho stačí daleko menší chladicí výkon. Když připočteme také tuto úsporu, znamená to, že energetická spotřeba pevnolátkového laseru představuje pouze čtvrtinu spotřeby CO2 laseru za stejného výstupního výkonu.