V rámci projektu MPO FI-IM4/226 s názvem Vývoj vrtacích multifunkčních nástrojů pro vysoce produktivní výrobu kruhových otvorů, který byl řešen ve spolupráci české rodinné firmy Hofmeister, katedry obrábění a katedry materiálu a strojírenské metalurgie Strojní fakulty Západočeské univerzity v Plzni, bylo pro navržení tvaru tvářecího elementu nového multifunkčního nástroje pro tvorbu kruhových otvorů s integrovaným povrchem využito numerických simulací pomocí softwaru Deform. Úkolem projektu je vyvinout nástroj, který současně s procesem vrtání upravuje povrch pomocí tvářecí části nástroje za vzniku tzv. integrovaného povrchu, kdy deformace povrchových a podpovrchových oblastí způsobí zpevnění těchto vrstev za současného vyhlazení povrchových nerovností po procesu vrtání. V procesu vývoje sdruženého multifunkčního vrtacího nástroje neexistovaly žádné předchozí zkušenosti s tvarem a velikostí tvářecí části tohoto nástroje. Cílem simulací bylo tedy vytipovat nejvhodnější tvar tvářecího elementu z těchto hledisek:
- 1. odhadnout, o kolik bude průměr tvářecího elementu větší, než je průměr vyvrtaného otvoru;
- 2. navrhnout vhodný tvar nástroje tak, aby se povrch po simulaci tváření jevil jako hladký bez výstupků a prohlubní.
Eliminace nevhodného tvaru a rozměru tvářecí části nástroje
Nástroje byly navrhovány ve třech základních podobách (tab. 1):
- 1. nástroje plné, které by sloužily jako samostatný tvářecí nástroj (tab. 2);
- 2. nástroje, odvozené zplných modelů a opatřené drážkou pro odvádění třísky, které by byly umístěny nad vlastní obráběcí částí (tab. 3);
- 3. nástroje svýstupkem, kde se předpokládá jejich umístění vblízkosti špičky na tzv. plochu vedlejšího hřbetu (tab. 4).
Simulace byly prováděny pomocí softwaru Deform pro ocel AISI1045, přičemž materiálové vlastnosti byly převzaty z databáze tohoto softwaru.
Plné tvářecí nástroje
Tyto nástroje byly navrženy tak, aby jejich průměr byl o 0,2, 0,1 nebo 0,03 mm větší, než je průměr předvrtaného otvoru, přičemž v našem případě se jednalo o otvor o průměru 12 mm. Popis parametrů pohybu nástroje je uveden v posledním sloupci tab. 2. Nástroj č. 2 byl otestován bez otáček pouze s posuvem, což se blížilo běžnému tvářecímu procesu. Také u nástroje č. 4 převažoval posuvný pohyb, kdy velmi pomalému rotačnímu pohybu 1 ot.s-1 odpovídal posuv 1 mm.s-1.
Další nastavení simulace zahrnovalo tyto parametry: koeficient tření 0,1, vnější průměr polotovaru 40 mm, výška válečku 50 mm, počet elementů sítě 100 000, přičemž poměr maximální a minimální velikosti prvku byl nastaven na hodnotu 5. Polotovar byl považován za plastické těleso, nástroj za tuhé.
Při následném vyhodnocení deformace ve vybraných bodech na tvářeném povrchu byl u většiny nástrojů zjištěn rychlý nárůst a následný pokles deformace během simulace, což je z teoretického hlediska při tváření za studena nepřijatelné (příklad viz obr. 1) a svědčí to o extrémní nehomogenní deformaci povrchových vrstev. Tento nereálný „zubovitý" průběh deformace nebyl pozorován tam, kde posuvný pohyb převažoval nad pohybem rotačním (databáze 2 a 4 - tab. 2).Vzhledem k nezbytnosti akceptovat převažující rotační pohyb z důvodu zaměření vlastního projektu (vývoj sdruženého nástroje) byl z těchto simulací učiněn závěr, že přesah průměru nástroje vzhledem k průměru otvoru se musí pohybovat řádově v setinách mm. Byl tedy doporučen jednoduchý tvářecí nástroj kuželového tvaru se zaoblenou hranou a přesahem 0,03 mm (nástroj č. 7 - tab. 2).
Tvářecí nástroje s drážkou
U těchto nástrojů (tab. 3) bylo pozorováno hromadění materiálu před nástrojem (obr. 2), které následně vedlo ke vzniku elementů sítě „špičatého" tvaru na povrchu otvoru. Software Deform standardně nemá nastaven model k odstraňování těchto elementů, ze simulace lze ovšem vyvodit, že tyto elementy budou z povrchu vytrženy nebo odřezány. Na základě těchto simulací byl navržen nástroj, u kterého byla tvorba těchto elementů nežádoucího tvaru minimalizována. Tento nástroj byl odvozen z eliptického průřezu tak, že náběhová hrana přesně kopíruje povrch vyvrtaného otvoru a k deformaci dochází díky eliptickému náběhu tvářecí části za touto hranou (nástroj č. 10 - tab. 3).
Nástroje s výstupky
Cílem projektu je vyvinout nástroj, který současně s procesem vrtání upravuje povrch nejlépe pomocí výstupků umístěných v blízkosti špičky na ploše hřbetu. Byly tedy vymodelovány dva nástroje tohoto typu: s kruhovými výstupky (č. 12 - tab. 4) a s výstupkem šroubovitého tvaru dle návrhu katedry obrábění ZČU (č. 11 - tab. 4). Oba takto navržené nástroje se ukázaly jako nevyhovující. Při použití kruhových výstupků došlo k oddělování elementů z povrchu, při simulaci tváření šroubovitým výstupkem bylo pozorováno „bodové" tváření za současného extrémního růstu deformace v každém kroku a jejím následném poklesu (obr. 1) U obou těchto nástrojů se vedle nevhodného tvaru elementů projevil také vliv velkého přesahu průměrů.
Návrh tvaru tvářecí části nástroje
Z provedených numerických modelů vyplynula následující doporučení:
- 1. přesah průměrů tvářecího elementu bude maximálně několik setin mm, doporučeno bylo 0,03 mm;
- 2. tvar tvářecích výstupků musí být bez hran a bodových vrcholů, byl doporučen tvar odvozený zkužele, případně vkombinaci seliptickým průřezem elementu.
Testování geometrie reálného modelu
Následující numerické simulace byly provedeny již poté, co byl firmou Hofmeister a katedrou obrábění ZČU navržen konkrétní model tvářecího nástroje. Tvářecí elementy tohoto modelu jsou na obr. 3. Maximální průměr tvářecí části činil 12 mm, nástroj byl vtlačován do otvoru o průměru 11,98 mm. Parametry pohybu nástroje: 1 327 ot.min-1, posuv 0,12 mm.min-1. Uchycení válcového polotovaru o vnějším průměru 40 mm bylo při simulaci provedeno pomocí vysokého koeficientu tření (106) mezi virtuálními deskami a válečkem.
Abychom se přiblížili skutečným podmínkám tváření, byla tato úloha nejprve simulována jako elastoplastická. Z důvodu extrémní časové náročnosti, kdy jeden krok (cca 1/10 otáčky) trval později až 4 hodiny, byla tato simulace ukončena a úloha byla dále simulována jako plastická se zanedbáním elastické deformace. Bylo proto provedeno několik simulací, kdy nástroj vnikal do otvoru o průměru 11,98, 11,99 a 12 mm s tím, že bude určen nejvhodnější model z hlediska kvality povrchu. Z těchto simulací vyplynulo několik zjištění:
- 1. nebyl již pozorován extrémní růst a pokles deformace vnásledujících po sobě jdoucích krocích, což samo o sobě nasvědčovalo, že zvolený směr ve vývoji tvářecího nástroje je správný;
- 2. bylo zjištěno nesymetrické rozložení deformace, pronikající do značné hloubky pod povrch otvoru;
- 3. kvalita simulovaného povrchu ovšem nebyla dobrá u žádného zmodelů, a to ani při tváření otvoru o počátečním průměru 12 mm, kdy byl kontakt mezi nástrojem a polotovarem vytvořen pouze pomocí tření. Vždy byly zjištěny oblasti smnoha nepravidelnými elementy, vystupujícími zpovrchu (viz obr. 5).
Finální úprava geometrie
Po analýze geometrie tvářecího nástroje byla zjištěna nepřesnost při konstruování prostředního tvářecího elementu. Nástroj byl tedy upraven tak, aby všechny výstupky měly zcela shodnou geometrii. Byly takto provedeny dvě závěrečné simulace se zřetelem na kvalitu povrchu a rozložení deformačního pole kolem otvoru.
Při první byl váleček o vnějším průměru 20 mm uchycen 3 čelistmi. Přes velkou vnesenou nehomogenní deformaci vykazuje vnitřní povrch znatelně hladší průběh, než tomu bylo před úpravou geometrie nástroje (viz obr. 6).
Při druhé simulaci byl váleček o vnějším průměru 40 mm virtuálně uchycen tak, že bylo zabráněno pohybu bodů na vnějším plášti válečku se záměrem eliminovat případný vliv uchycení na rozložení deformace. Bylo zjištěno, že rozložení deformace v okolí otvoru je opět nesymetrické (obr. 7) a není tedy dáno pouze způsobem uchycení, ale rotačním pohybem tvářecího nástroje. Deformace jsou velmi vysoké, takže bylo doporučeno ještě snížit přesah průměru nástroje pod hranici 0,02 mm, případně geometrii upravit tak, aby první výstupek měl menší vnější průměr než druhé dva - aby tedy tváření postupovalo ve dvou fázích a omezilo se tak riziko hrnutí materiálu před nástrojem za vzniku lokálních více deformovaných oblastí. I přes vysokou vnesenou deformaci ovšem zůstává povrch po tváření hladký, pouze s ojedinělými náznaky vystouplých oblastí (obr. 8).
Závěr
Při vývoji nového multifunkčního nástroje přispělo využití numerické simulace v první fázi řešení projektu k eliminaci nevhodných tvarů tvářecí části nástroje a poskytlo informaci o velikosti rozdílu průměru tvářecí části a předvrtaného otvoru. Neuspokojivé výsledky z druhé série simulací, zejména v souvislosti s kvalitou povrchu, vyústily v kontrolu a následnou další menší úpravu geometrie. Tvářený povrch po simulaci se jeví jako hladký, kdy vysoký stupeň deformace nasvědčuje maximálnímu zpevnění materiálu v okolí otvoru.
V další fázi řešení projektu bude přistoupeno k porovnání rozložení deformace směrem do hloubky polotovaru. Součástí projektu je dále zjišťování zpevnění materiálu na mezi kluzu zkouškou jednoosým tlakem pro etalonový materiál - ocel 12050, slitinu AlSi1Mg0,5Mn a slitinu Inconel 718. Ze znalosti velikosti deformace a křivek zpevnění na mezi kluzu (tzv. flow stress) bude odhadnuto zpevnění materiálu v okolí otvoru a následně bude tento odhad porovnán s hodnotami mikrotvrdosti v odpovídajících bodech. Tyto poznatky budou součástí znalostní databanky firmy Hofmeister a budou poskytnuty odběratelům jako součást dodávky vyvíjeného multifunkčního nástroje.