Etika je základ
Jako příklad můžeme uvést názor profesora Amartyi Sena, který ve své knize „Etika a ekonomie" píše o samotné podstatě ekonomie. Tvrdí, že ekonomie čerpá ze dvou rozdílných zdrojů. Oba jsou určitým způsobem spojeny s politikou, byť odlišně. V prvním případě jde o etiku, v druhém o pohled, který Sen nazývá "inženýrstvím". A právě druhou část jsme schopni určitým způsobem „měřit a počítat". Profesor Sen dále tvrdí, že odstup, který se vytvořil mezi ekonomií a etikou, představuje jeden z hlavních nedostatků současné ekonomické teorie. Ekonomie v podobě, v jaké se vyvinula, může být ještě produktivnější, pokud bude klást větší důraz na etické úvahy, které formují lidské chování a lidský úsudek. Počátky spojování ekonomie a etiky lze vypátrat již u Aristotela. Z historického pohledu byla ekonomie dlouhou dobu chápána jako odnož etiky. To potvrzuje i fakt, že Adam Smith, významný ekonom moderní ekonomie, byl profesorem moderní filozofie na univerzitě v Glasgow.
Strategické plánování
Pokud vezmeme tato tvrzení v úvahu, pak je samozřejmé, že každý podnik musí mít svou firemní filozofii. Ta bývá často identická s filozofií vlastníka či vlastníků. Podniková filozofie má vliv na tvorbu strategického plánu podniku, z něhož se pak odvíjejí další podnikové plány včetně plánu finančního. Jednou z nejdůležitějších funkcí řízení podniku, i když někdy u malých firem podceňovanou, je plánování. Plánování je proces, který spočívá v navrhování cílů a výběru odpovídajících možností, které vedou k dosažení cílů. Pracovníci podniku pak hodnotí a srovnávají, jakým způsobem jsou cíle dosaženy, a řeší případné odchylky.
Plán prodeje a tržeb
Ze strategie firmy a prognózy tržních podmínek vycházejí plány prodeje a tržeb. Na ně pak mohou navazovat další plány, jako jsou plán výroby, zásobování, investiční či personální plán, případně další plány, a jako syntetizující - finanční plán. Prostřednictvím finančního plánu se pracovníci firmy snaží zajistit finanční rovnováhu. Finanční plán i ostatní podnikové plány nejsou legislativně ošetřeny a jejich vypracování a dodržování je v pravomoci především řídicích pracovníků firmy.
Finanční plán
Finanční plány jsou zpracovány ve formě finančních výkazů. Mají-li manažeři porovnat odchylky od cílů firmy a následně je řešit, musí porovnávat skutečnost s plánem. Proto je třeba plánovat ve formě finančních výkazů, a to stavu majetku a závazků, a srovnávat je se skutečným stavem, jakož plánovat také výnosy, náklady, příjmy a výdaje a srovnávat je se skutečnými toky i stavy finančních prostředků. Jak v nich tedy číst, když jsou tvořeny především „řečí ekonomů"?
Stavět na pevných základech
Bez sledování cílů, plánování a mapování trhu a dalšího okolí se podniky často dostávají do problémů, což se velmi rychle projeví v jejich finančním zdraví, které ekonomové vyjadřují pomocí různých „ekonomických ukazatelů". Je zřejmé, že ukazatele jsou nepostradatelným nástrojem řízením podniku. Dle názorů autorů odborných publikací o vlastnostech kvalitních ukazatelů lze zjednodušeně konstatovat, že kvalitní ukazatel musí být v souladu se strategickými prioritami podniku, musí být snadno pochopitelný a vést k zlepšení situace firmy. Častý problém mnoha podniků je v tom, že využívají k měření snadno změřitelný modul od skutečně vypovídajícího ukazatele. Snahou příštích několika pokračování bude vysvětlit ekonomické pojmy, neboť například v češtině používaná synonyma, jako zisk, výnos, příjem, jsou pro ekonomické pracovníky rozličné pojmy. Kromě ekonomických pojmů a základních ekonomických vztahů se budeme zabývat již zmiňovanými ukazateli a jejich výkladem i se podíváme na „běžnou formu" finančních plánů.
Použitá literatura:
Kašík, J., Michalko, M. a kol.: Podniková diagnostika. Vydavatelství Tandem, Ostrava, 1998, ISBN 80-902167-4-9.
Sen, A.: Etika a ekonomie, Praha, Vyšehrad, 2002, ISBN 80-7021-549-6.
Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D.