Blíže k praxi – seriál o bezpečnosti strojních zařízení

Je třeba mít od prvého okamžiku na paměti skutečnost, že strojní zařízení se v principu rozdělují na dvě základní skupiny, které je nutné respektovat, a to na nové výrobky a provozované výrobky.

1. skupina: Nové výrobky - Bezpečnost strojních zařízení

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a jemu odpovídající nařízení vlády pro posouzení shody výrobku s jejich požadavky. Tato činnost je řízena následujícími subjekty: Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), Úřadem pro technickou normalizaci měření a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a správním orgánem, tj. Českou odbornou inspekcí (ČOI). Jak je z uvedené informace patrné, jedná se o naprosto rozdílné právní subjekty, než které posuzují bezpečnost u provozovaných zařízení - viz dále.

2. skupina: Provozované výrobky - Bezpečnost strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí

Nařízení vlády NV č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí

Toto nařízení se vztahuje, v souladu s právem Evropských společenství, na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále jen zařízení), pokud požadavky na bezpečnost provozu a používání zařízení nestanoví zvláštní právní předpis jinak.

V § 3 odst. 1 nařízení vlády uvádí:

(1) Minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením. Uvedené nařízení vlády má legislativní oporu v zákonech č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) a č. 309/2006 Sb.

Tato činnost je řízena následujícími subjekty: Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) a Státním úřadem inspekce práce (SÚIP).

Pokud tuto skutečnost čtenáři nepřijmou jako zásadní, nemůžou ani při dlouholeté praxi a odborné znalosti problematiku bezpečnosti správně vyřešit.

Nové výrobky - Bezpečnost strojních zařízení

Vše začalo platností zákona č. 22/1997 Sb., jehož hlavním cílem je mimo jiné zajistit bezpečnost obsluhy u strojních zařízení. Abychom předem vyloučili některé nejasnosti, je nutné začít s informacemi o platné legislativě.

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (se změnami: 71/2000 Sb., 102/2001 Sb., 205/2002 Sb., 226/2003 Sb., 277/2003 Sb., 229/2006 Sb., 186/2006 Sb., 481/2008 Sb., 490/2009 Sb.)

Část první

Technické požadavky na výrobky a akreditace subjektů posuzování shody

Naše problematika se bude zabývat pouze první částí názvu zákona.

V dalším textu zákona 22/1997 Sb. zvýrazníme tu část textu , kterou považujeme pro odbornou veřejnost za důležitou a ve které jsou uvedena některá ustanovení, jež jsou zároveň odpověďmi na zaslané dotazy.

Hlava I

Úvodní ustanovení

§ 1 - Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje

a) způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem (dále jen „oprávněný zájem"),

b) práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků.

§ 2 - Základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá,

b) uvedením výrobku na trh okamžik, kdy je výrobek na trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro

provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje,

c) uvedením výrobku do provozu okamžik, kdy je výrobek poprvé použit uživatelem v členských státech Evropské unie k účelu, ke kterému byl zhotoven; pokud tak stanoví nařízení vlády, je výrobek uveden do provozu v okamžiku, kdy je k tomuto použití připraven nebo poskytnut. Pokud je výrobek uveden do provozu na pracovišti, uživatelem se rozumí zaměstnavatel,

d) výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem,

e) dovozcem ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje,

f) zplnomocněným zástupcem osoba usazená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona,

g) distributorem ten, kdo v dodavatelském řetězci dodává výrobky na trh; dodáním výrobku na trh je každé další jeho předání nebo převod po jeho uvedení na trh (dále jen „distribuce").

h) technickými požadavky na výrobe

1. technická specifikace obsažená v  právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků,
2. jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh, popřípadě do provozu.

Pro snadnější orientaci mezi českou a evropskou legislativu uvádíme porovnávací tabulky mezi evropskými směrnicemi a nařízeními vlády.

Při posuzování shody strojního zařízení je nutné respektovat (splnit) všechny požadavky všech nařízení vlády, které se na stanovený výrobek vztahují.

Jako příklad uvádíme v následující tabulce některá nařízení vlády, jejichž požadavky jsou nutné pro komplexní posuzování shody strojního zařízení.

Další důležitou informací pro pochopení rozsahu výrobků při posouzení bezpečnosti nových strojních zařízení je text základního ustanovení zákona č. 22/1997 Sb.

§ 1 - Základní ustanovení

(1) Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje technické požadavky na

a) strojní zařízení,

b) vyměnitelná přídavná zařízení,

c) bezpečnostní součásti,

d) příslušenství pro zdvihání,

e) řetězy, lana a popruhy,

f) odnímatelná mechanická převodová zařízení,

g) neúplná strojní zařízení.

(2) Stanovenými výrobky podle tohoto nařízení jsou ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona všechny výrobky uvedené v odstavci 1 písm. a) až g).

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto nařízení se rozumí

a) strojním zařízením

1. soubor, který je vybaven nebo má být vybaven poháněcím systémem, který nepoužívá přímo vynaloženou lidskou nebo zvířecí sílu, sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem stanoveného použití,

2. soubor uvedený v bodě 1, kterému chybí pouze ty součásti, které jej spojují s místem použití nebo se zdroji energie a pohybu,

3. soubor uvedený v bodě 1 nebo 2, který je schopen fungovat až po namontování na dopravní prostředek nebo po instalaci v budově nebo na konstrukci,

4. soubory strojních zařízení uvedené v bodě 1, 2 nebo 3 nebo soubor neúplných strojních zařízení, které jsou za účelem dosažení stejného výsledku uspořádány a ovládány tak, aby fungovaly jako integrovaný celek, nebo

5. soubor sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem zvedání břemen a jejichž jediným zdrojem energie je přímo vynaložená lidská síla,

b) vyměnitelným přídavným zařízením takové zařízení, které po uvedení strojního zařízení nebo traktoru do provozu je k tomuto strojnímu zařízení nebo traktoru připojeno obsluhou za účelem pozměnění jeho funkce nebo přidání nové funkce, není-li toto zařízení nástrojem,

c) bezpečnostní součástí taková součást strojního zařízení,

1. která plní bezpečnostní funkci,

2. která se uvádí na trh samostatně,

3. jejíž selhání nebo chybná funkce ohrožuje bezpečnost osob a

4. která není nezbytná k tomu, aby strojní zařízení fungovalo, nebo pomocí níž je možno nahradit běžné součásti nezbytné pro fungování strojního zařízení.

Příkladný seznam bezpečnostních součástí je uveden v příloze č. 5 k tomuto nařízení,

d) příslušenstvím pro zdvihání součásti nebo zařízení, které, aniž by bylo připojeno ke zdvihacímu strojnímu zařízení, umožňuje uchycení břemene a které se nachází mezi strojním zařízením a břemenem či na samostatném břemeni nebo které je určeno k tomu, aby tvořilo nedílnou součást břemene, a které se uvádí na trh samostatně; za příslušenství pro zdvihání se považují rovněž vázací prostředky a jejich součásti,

e) řetězy, lany a popruhy takové řetězy, lana a popruhy, které jsou navrženy a konstruovány pro

účely zvedání jako součást stroje nebo příslušenství pro zdvihání,

f) odnímatelným mechanickým převodovým zařízením odnímatelná součást přenášející energii ze strojního zařízení s vlastním pohonem nebo z traktoru na poháněný stroj, která propojuje jejich první pevná ložiska; pokud se uvádí na trh s ochranným krytem, považuje se za jeden výrobek,

g) neúplným strojním zařízením soubor, který sám o sobě nemůže plnit určitou funkci. Neúplné strojní zařízení je určeno pouze k zabudování do jiného strojního zařízení nebo do jiného neúplného strojního zařízení či zařízení nebo ke smontování s nimi, čímž se vytvoří strojní zařízení, na něž se vztahuje toto nařízení; poháněcí systém je neúplným strojním zařízením.

V příští části našeho seriálu budou uvedeny informace týkající se platné legislativy pro posuzování bezpečnosti u provozovaných strojů včetně informace o rozsahu dokumentace, které je povinen předat výrobce a kterou musí doplnit a archivovat uživatel.

Ing. František Valenta