Témata
Zdroj: ČVUT

Faktory ovlivňující výsledek tavného svařování

Tento článek je motivován mnoha analýzami provedenými pro průmyslovou praxi, kdy byl řešen důvod nefunkčnosti svařence v důsledku některého z faktorů, které mají dopad na svařitelnost. Svařitelnost je komplexní charakteristika, která vyjadřuje schopnost vytvořit svarový spoj požadovaných vlastností. Cílem této technologie je dosažení požadované jakosti, spolehlivosti a životnosti nerozebíratelného svarového spoje.

prof. Antonín Kříž

Vysokoškolské a doktorské vzdělání a akademické tituly získal na Západočeské univerzitě v Plzni. Na ČVUT v Praze dosáhl mezinárodního svářecího inženýra. Na ZČU v Plzni působil 29 let, v současné době je akademickým pracovníkem na ČVUT v Praze a UJEP v Ústí nad Labem. Zároveň spolupracuje s celou řadou výrobních společností a výzkumných organizací v České republice a v Evropě. Se zástupci průmyslových firem řeší výzkumné projekty s orientací na průmyslové aplikace. Pro průmyslovou sféru realizuje expertízy v oblasti materiálového inženýrství a technologických procesů.

Reklama

Jestliže dojde k selhání svarového spoje, pak se hledá příčina. Bohužel v praxi se často postupuje takto: jako první viník je označen svářeč, poté se zkoumá vlastní proces svařování, pak se přistoupí k posouzení vlivu materiálu a až jako poslední je posuzován konstrukční aspekt.

Úvod do problematiky svarových spojů

V obecné rovině lze technologii svařování charakterizovat jako proces, u něhož nelze dosažené výsledné vlastnosti (dopady technologie) snadno a ekonomicky validovat, proto se tento proces označuje jako „zvláštní“. Tavné svařování kovů je široce užíváno při výrobě mnoha výrobků a v řadě organizací zaujímá jako proces ve výrobě klíčové postavení. Bohužel tomu neodpovídá pozornost, jakou by si tato technologie zasloužila.

Konstrukční řešení svařenců

Jak již bylo uvedeno, nejméně pozornosti se věnuje konstrukčnímu řešení svařenců. Jedná se nejen o umístění svarů (obr. 1) [1] a o jejich druh, ale i o jejich velikost. U každého svaru je nutné sledovat dopad vrubového účinku na průběh napěťových stavů. Svar mění v konstrukčním uzlu jednoosou napjatost na víceosou, která s sebou přináší vyšší požadavky na jeho vlastnosti. Obecně platí zásada, že nejlepší svar je žádný svar. Významný vliv má rovněž dimenzování hlavních uzlů a kritických průřezů, které se musí volit na základě výpočtů, nikoliv podle pouhého odhadu konstruktéra. V praxi dochází častěji k předimenzování svaru než k jeho poddimenzování, a to z obavy, aby v místě svaru nedošlo k poškození. Toto předimenzování má vliv na zvýšení tuhosti konstrukce v místě svaru, který se následně chová jinak, než bychom předpokládali. Zde se více hromadí napjatost, kterou nelze pružnou deformací eliminovat. Po překročení pevnosti materiálu dochází k rozvoji jeho poškození. Dalším negativním dopadem předimenzovaného svaru je větší množství vneseného tepla, a tím větší rozsah materiálových změn v tepelně ovlivněné oblasti. Negativní dopad se projeví i ve spotřebě přídavného materiálu, což vede k vyšším nákladům na svar, popř. z důvodu úspor k použití levnějšího a mnohdy méně kvalitního přídavného materiálu. Konstruktéři by měli tyto dopady svarů promítat nejen do konstrukčních návrhů, ale rovněž do návrhu použitého materiálu a zvolené technologie. Vedle řady dalších důležitých souvislostí, které by měl konstruktér zohlednit v designu konstrukce, je důležitý i způsob provedení svaru [2]. V dnešní době se z důvodu finančních úspor, nedostatku svářečů, ale i efektivity výroby a zvýšení požadavků na snížení výrobních časů a na vyšší kvalitu zavádí robotické svařování. Přechod z ručního na automatizovaný proces znamená mnohdy zásadní změnu konstrukčního řešení. V praxi se tato změna často podceňuje a to přináší negativní dopad na jakost svarového spoje, čímž se zpomaluje zavádění automatizované výroby. Právě pro specifičnost technologie svařování má konstrukční řešení větší vliv na výsledné vlastnosti konstrukčního celku než u jiných výrobních procesů.

Obr. 1. Umístění svaru má zásadní vliv na rozložení napětí. Každý svar je třeba posuzovat jako vrub, který ovlivní napjatost a má zásadní vliv na vlastnosti konstrukčního uzlu [1]. (Zdroj: ČVUT)

Technologická svařitelnost

Vyjadřuje vliv použité metody a technologie svařování na vlastnosti svarového spoje a zabezpečuje se základními faktory, jimiž jsou metoda svařování, přídavný materiál a parametry svařování. Dále sem patří postup kladení jednotlivých vrstev svaru, tepelný režim svařování a tepelné zpracování svarového spoje. Z praktických poznatků vyplývá, že technologii svařování se věnuje největší pozornost. Je to díky normativním standardům předepisujícím jednotlivé zkoušky, ale i díky výraznému rozvoji nových svařovacích zdrojů, a v důsledku toho i nových postupů. U tavného svařování obecně platí, že vývoj technologických postupů je motivován co nejmenším tepelným ovlivněním (změnou) základního materiálu. Využívají se takové technologie, které mají co nejmenší dopad na základní materiál, a naopak v oblasti svarového kovu, kde je charakteristickým znakem licí struktura, probíhají procesy modifikující výsledné vlastnosti. V současné době je velká pozornost věnována technologii laserového svařování. Její výrazné uplatnění v provozu spočívá jak ve snadné automatizaci, tak i v minimálním ovlivnění základního materiálu doprovázeném velmi úzkou oblastí TOO. Rychlejší uplatnění automatizace u této technologie bylo vyvoláno nejen bezpečnostními faktory, ale rovněž možností sofistikovaného řízení procesu svařování. Na druhou stranu byly řešeny případy, kdy právě úzká oblast tepelně ovlivněného materiálu měla negativní dopad na vznik trhlin. Příkon laserového paprsku je natolik velký (až 1 013 W.cm–2), že v místě svaru dochází k okamžitému roztavení materiálu (mnohdy se nepoužívá ani přídavný materiál, což urychluje ohřev/roztavení základního materiálu) – šířka tepelně ovlivněné oblasti se pohybuje řádově v desetinách milimetru. V takto úzké TOO se soustředí sice menší napětí než v případě konvenčních metod svařování, avšak s ohledem na malou šířku oblasti jsou tato napětí dostatečná pro rozvoj trhlin.

Reklama
Reklama
Reklama

Ve většině případů jsou použitá metoda a technologie svařování správně zvoleny, a to díky tomu, že je jim věnována náležitá pozornost. Jestliže dochází ke vzniku defektů v důsledku vlastního procesu svařování, pak je nejčastější příčinou špatná technologická kázeň. Porušení technologické kázně má u procesu svařování větší dopad než u jiných technologií, protože tento proces je citlivější na nedodržení předepsaných podmínek.

Materiálová svařitelnost

Posledním aspektem posuzujícím svařitelnost je vliv materiálu. Materiálová svařitelnost vyjadřuje vhodnost materiálu ke svařování a charakterizuje změnu jeho vlastností v tepelně ovlivněné oblasti (TOO) v důsledku působení teplotního cyklu svařování. Vhodnost materiálu ke svařování je určena zejména způsobem výroby oceli, chemickým složením, způsobem odlévání a tváření a tepelným zpracováním. Tak jako technologické svařitelnosti i dopadu materiálu na výsledné vlastnosti se věnuje velká pozornost. Legislativní předpisy předepisují, co vše je nutné sledovat, aby byla zajištěna požadovaná kvalita svarového spoje.

Reklama

Na druhou stranu právě v materiálové oblasti je řada úskalí, která mohou zapříčinit nekvalitní svarový spoj. V rozsahu tohoto článku není možné všechny tyto vlivy a souvislosti vyjmenovat, natož je vysvětlit. Mezi nejsledovanější patří chemické složení základního materiálu. Prostřednictvím uhlíkového ekvivalentu se posuzuje nutnost volby a výše tepelného předehřevu základního materiálu. Strukturní stav má vliv na teplotu interpass. Cílem sledování teploty je, aby nedošlo ke vzniku martenzitu nebo k výraznému zhrubnutí struktury v TOO. Obě tyto strukturní změny mají za následek zkřehnutí materiálu a zvýšení nebezpečí vzniku trhlin. Rovněž je třeba sledovat strukturní stav nejen v oblasti TOO, popř. ve svarovém kovu (obr. 2), ale také v oblasti rozhraní mezi svarovým kovem a tepelně ovlivněnou oblastí. V této oblasti se skokově mění chemické složení i zbytková napětí a to vše je spojeno se změnou strukturního stavu. V praxi bylo u analyzovaných svarů v této oblasti rozhraní zjištěno korozní poškození mechanismem mezikrystalové koroze, přestože byl svařenec vyroben z korozivzdorné oceli. [4]

Obr. 2. Struktura tavného svaru s rozložením teplot od svarového kovu až po základní materiál [3]. (Zdroj: ČVUT)

Vedle obávané martenzitické struktury může v této oblasti vzniknout další nebezpečná strukturní fáze, která se neprojevuje zvýšením tvrdosti, ale jejíž projev je stejně jako v případě martenzitické struktury doprovázen výrazným poklesem houževnatosti. Jedná se o Widmanstättenovu strukturu. Widmanstättenův ferit (jehlice) vzniká střihovým mechanismem, a to intergranulárně na hranici relativně značně velikého austenitického zrna (důsledek vneseného tepla). Widmanstättenův ferit roste pomocí pseudorovnovážného mechanismu, ve kterém desky Widmanstättenova feritu rostou rychlostí, která je dána rychlostí difúze uhlíku v austenitu. Přeměna probíhá při malých hnacích silách. Vznikající Widmanstättenova struktura má krystalografický vztah k matečné fázi. Se zvyšujícím se obsahem uhlíku v oceli pravděpodobnost vzniku Widmanstättenova feritu klesá. Při koncentraci nad 0,4 % C se Widmanstättenova struktura nevyskytuje. To je také příčinou toho, proč se tato struktura může objevit právě u svarových spojů – používají se totiž oceli s nízkým obsahem uhlíku. V oblasti měkké feritické jehlice se koncentruje napětí, které směřuje do oblasti pevnějšího a méně houževnatého perlitu. Jestliže koncentrace napětí překročí pevnost materiálu, dochází k rozvoji trhliny a k jejímu šíření.

Obr. 3. Přítomnost Widmanstättenovy struktury v oblasti rozhraní mezi svarovým kovem a TOO. (Zdroj: ČVUT)

Závěr

Cílem tohoto článku je upozornit na specifičnost technologie svařování. Na rozdíl od ostatních výrobních procesů má technologie svařování ze své podstaty zásadní vliv na výsledné vlastnosti konečného výrobku. V praxi se této technologii mnohdy věnuje velmi málo pozornosti. Předpokládá se, že když svar drží, je vše v pořádku. Na rozdíl od ostatních výrobních procesů je u tavného svařování podstatně více rizik, jak může vzniknout neopravitelná vada, která se může projevit až v provozních podmínkách. Často opomíjeným aspektem je konstrukční řešení. V případě jeho podcenění lze negativní dopad při výrobě zmírnit, ale nikoliv plně odstranit.


Použitá literatura

[1] Barták, J. a kol. Technologičnost návrhu svařované konstrukce a svaru [online]. Techportál [cit. 2025-01-10].

[2] ČSN 05 0120 (050120) Výpočet svarových spojů strojních konstrukcí. Československá státní norma, 1972, 40 s. Katalogové číslo: 654, Třídicí znak: 050120.

[3] Pilous, V. Materiály a jejich chování při svařování, 1. vyd. Škoda–Welding, Plzeň, 2009.

[4] Moore, P., Booth, G. The welding engineer‘s guide to fracture and fatigue. Woodhead Publishing series in welding and other joining technologies, Number 84, Woodhead Publishing, 2015. ISBN: 9781782423911

Související články
3D tisk v rukou robotů

V diskuzní fórum a současně i živou laboratoř se na jeden den proměnil RICAIP Testbed pro Průmysl 4.0, jenž je součástí CIIRC ČVUT v Praze. Seminář Robotický 3D tisk, který zde proběhl 25. března 2026, ukázal, že aditivní výroba už dávno není jen o „tištění plastových figurek“, ale o robustních průmyslových řešeních, při nichž hlavní role hrají umělá inteligence, precizní monitoring a digitální simulace.

Kolébka českého inženýrství: Propojit akademický svět s byznysem

Fakulta strojní ČVUT v Praze již dávno není "jen" školou, která vychovává budoucí generace inženýrů. V posledních letech se stala stěžejním hráčem na poli, kde akademická půda plynule přechází v moderní laboratoře řešící konkrétní technologické výzvy firem. O tom, jak se role fakulty mění a jak vypadá moderní spolupráce s byznysem, jsme v prvním dílu našeho nového seriálu hovořili s děkanem fakulty doc. Miroslavem Španielem a jeho zástupcem pro spolupráci s průmyslem dr. Liborem Beránkem.

Aktuální možnosti v laserovém svařování

Laserové svařování lze v dnešní době považovat za velice moderní technologii. Vysoké svařovací rychlosti, štíhlý svar a z toho plynoucí výhody jsou pozitiva, která umožnila začlenění této metody do progresivních výrobních technologií. Tento článek si klade za cíl představit aktuální možnosti laserových svařovacích technologií.

Související články
Moderní výukové systémy a laboratoře

O školství se traduje, že je velmi rigidní a rychlý rozvoj nových technologií lze jen velmi obtížně promítnout do současné výuky. Vše je ale nakonec hlavně o lidech. Jak se se současnými trendy v oblasti spojování materiálů vypořádává výuka na Ústavu strojírenské technologie na Fakultě strojní na ČVUT v Praze, a ne jen na to, jsme se ptali vedoucího tohoto ústavu docenta Ladislava Kolaříka.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Laserová svařovací buňka, která promíjí nepřesnosti v plechu

Vstup do oblasti laserového svařování se stává snadnějším než dříve díky tolerantnímu laserovému svařování metodou FusionLine a balíčku pro náběh výroby. Nové konstrukční prvky a softwarové komponenty zjednodušují obsluhu.

Kolébka českého inženýrství: Ústav strojírenské technologie

Průmyslová výroba strojírenských součástí začíná vždy prvotním zpracováním surovin a polotovarů technologiemi slévání, tváření, svařování i povrchovými úpravami. Na ÚST se zabýváme právě těmito specializacemi, dále pak zpracováním kompozitů, počítačovou podporou výroby i konečnou kontrolou součástí, a to jak pedagogicky, vědecky, tak i v rámci společných projektů aplikovaného nebo smluvního výzkumu s průmyslovými partnery. ÚST působí ve všech stupních studia, pořádá odborná školení, kurzy a semináře pro odbornou veřejnost, například mezinárodní svářečský inženýr/technolog, korozní inženýr a podobně.

Harmonizace ve svařování

Mezinárodní harmonizace norem a pravidel pro svařování je důležitá z mnoha důvodů. Primárním důvodem je skutečnost, že svařování je považováno za "zvláštní proces" (EN ISO 9001), při kterém nelze zcela zjistit jakost po skončení procesu inspekcí, ale jakost musí být sledována před i v průběhu celého procesu svařování.

Laser jako nástroj: Výhoda bezkontaktnosti

Laserové měření využívá schopnost přesně směrovaného světelného svazku nést informaci o prostoru. Někde stačí přesnost na centimetry, jinde rozhodují mikrometry; pokaždé však jde o rychlé, bezkontaktní a dobře automatizovatelné získání dat. Od raných dálkoměrů vede tato cesta až k dostupným měřidlům dnešní praxe.

Laser jako nástroj: Dělení bez břitu

Laserové řezání je jedním z nejčastějších průmyslových využití této technologie. Na první pohled může působit jednoduše – paprsek se propálí skrze materiál a tím jej rozdělí. Kvalitní a opakovatelné výsledky však závisejí na přesném nastavení jednotlivých parametrů, jako je technika řezu, rychlost či například správná volba asistenčního plynu.

Laser jako nástroj: Kovy pod palbou fotonů

Předchozí díly popisovaly nastavení stroje a kontrolu procesu, jako by laserový paprsek byl univerzálním skalpelem. V praxi je však určujícím faktorem materiál, podle něhož se odvíjí nejen volba vlnové délky, ale i celková strategie obrábění. V tomto díle bude proto řeč o kovových materiálech a jejich proměnlivé kapacitě pohltit energii dopadajících fotonů.

Ve znamení kvality: Vstupní kontrola snáze a rychleji

Stabilita a jakost výrobního procesu vychází mimo jiné z předpokladu, že konzistentní a kvalitní je již vstup v podobě materiálu, z něhož se vyrábí. To ověřuje systém vstupních kontrol, které je zpravidla nutné provádět v laboratorních podmínkách. Dnes však existují i analytické a spektroskopické metody, jimiž lze kontrolovat materiál přímo během přejímky.

Laser jako nástroj: Když světlo dostane směr

Letos v květnu uběhne 66 let ode dne, kdy byl vědecké veřejnosti poprvé v praxi představen vynález laseru. V dnešní době již laserové technologie, generování a zesilování elektromagnetického záření pronikají téměř do všech oborů lidské činnosti. Od svého objevu prošla tato inovativní technologie významným vývojem, který postupuje i nadále.

Kontakt s regionálními firmami je pro mě obrovskou inspirací

V cyklu podnikatelských příběhů jsme tentokrát měli možnost vyzpovídat Ing. Jiřího Holoubka, jehož profesní kariéra byla spojena především se společnosti ELCOM. V současné době se Jiří Holoubek vrcholově věnuje problematice Průmyslu 4.0.

S MES systémy k vyšší efektivitě

Další konference z produkce společnosti Controller Institut, která se věnuje vzdělávání v oblasti controllingu a podnikových financí, s názvem Výroba v detailu se konala v Plzni a účastníkům vedle hodnotného programu v přednáškové sekci byl umožněn také vstup do výrobních prostor společnosti Doosan Škoda Power. Konference je primárně určena výrobním ředitelům a manažerům, technickým ředitelům či mistrům výroby, kterým představuje řešení pro efektivní řízení výroby ale také např. zaměstnanců.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit