Závitníky, které jsou určeny pro obrábění specifických materiálů (korozivzdorné nebo pevnostní oceli), se dnes vyrábějí převážně z rychlořezných ocelí, často práškových, jejichž jemná struktura je schopna udržet výkon déle než oceli tradiční. Závitníky musí odolat také mnoha mechanismům opotřebení, jako jsou abraze, oxidace, plastická deformace nebo křehký lom. Z důvodu náročnosti aplikace je mnoho nástrojů opatřeno povrchovou úpravou, např. povlaky PVD (physical vapour deposition), zvyšujícími výkon a životnost nástroje. Mezi nejběžnější povlaky pro závitování patří nitrid titanu s případnou přítomností dalších prvků, např. uhlíku nebo hliníku, zajišťujících zvýšenou tvrdost a tepelnou stabilitu. Mnoho nejnovějších povlaků obsahuje též závěrečnou měkkou, kluznou vrstvu ve formě WC/C, která zabraňuje nalepování obráběného materiálu a zároveň pomáhá zajetí nástroje.