Účinnou metodou se stává magnetronové naprašování, které spočívá v odprašování materiálu z pevného targetu kladnými ionty v plazmatu, a následné kondenzaci těchto částic na povrchu materiálu. Pokud se navíc použije tzv. technologie HiPIMS (High power impulse magnetron sputtering – vysokovýkonné impulzní magnetronové naprašování), pak mohou částice získat vysokou energii 10 kW.cm−2 při extrémních hustotách plazmatu až 1 013 iontů.cm−3, v krátkých impulzech v čase několika mikrosekund. Takto lze docílit mimořádné pronikavosti částic do hloubek až několika desítek milimetrů do povlakovaných dílců, a zcela vyplnit i velmi jemné povrchové vrypy (obr. 1). Tato technologie má za následek tvorbu strukturně velmi jemných, ale tvrdých vrstev, které chrání například povlakované nástroje proti abrazivnímu opotřebení, brání přenosu tepla z tvářeného místa a snižují tření v místě kontaktu s tvářeným materiálem. To se osvědčuje pro celou řadu aplikací u tvářecích nástrojů (viz článek v časopisu MM Science Journal 11/2022) i u řezných nástrojů, zvláště povrchově členitých, kde lze očekávat stínicí efekt jiných břitů. Vysoká schopnost ukotvení povlaku pak brání jeho delaminaci a prodlužuje trvanlivost nástroje až několikanásobně, v ojedinělých případech až téměř 20x. U řezných nástrojů dochází k zaoblení ostří průměrně o 140–200 %, přičemž relativně vyšších přírůstků zaoblení se dosahuje u ostřejších břitů. Vyšší zaoblení v důsledku tvorby ochranné vrstvy zvyšuje mírně posuvovou sílu (obr. 2), ale tento přírůstek činí v celkovém řezném příkonu hodnoty méně než 1 % v důsledku nižší posuvové rychlosti, a naopak vede ke zpevnění obrobeného povrchu.