U naprosté většiny operací je při HPT požadována vysoká jakost opracování, dodržení přísných rozměrových a tvarových tolerancí, včetně dosažení výborné drsnosti obrobené plochy. Prvním ze signálů nadměrného opotřebení nástroje tak obvykle bývají potíže s dodržením těchto tolerancí. Obecně platí, že čím tvrdší je materiál, tím nižší musí být řezná rychlost, nebo o to kratší bude životnost nástroje. Jestliže tvrdost součásti přesáhne určitou hranici, je nutné použití tvrdšího nástrojového materiálu. V oblasti nižších tvrdostí (45–50 HRC) uspokojivě fungují tvrdé třídy slinutých karbidů, ale pro tvrdší materiály, s tvrdostí v mnohem častěji využívaném rozmezí 55–65 HRC, jsou díky svým vlastnostem odůvodněnou volbou břity z CBN.
CBN třídy se navíc vyznačují velmi dobrou houževnatostí, díky níž představují nejenom nejlepší volbu pro dokončovací operace, ale jsou také velmi dobrou základní volbou pro hrubování, a to jak pro spojité, tak i pro přerušované řezy. Obecně vzato, vysoká tvrdost nástrojového materiálu je nutná vzhledem k vlastnostem materiálu obrobku, zatímco různé úrovně houževnatosti jsou zapotřebí s ohledem na vznikající mechanické namáhání a odolnost proti běžným typům opotřebení, jako je opotřebení hřbetu nebo opotřebení ve tvaru žlábku.