Generace je jakési neoficiální označení vyspělosti konstrukce jaderných reaktorů. V českých a slovenských jaderných elektrárnách, které jsou dnes v provozu, najdeme reaktory generace II, tedy nejrozšířenější generace. V průběhu let se objevila řada podnětů k dalšímu zlepšování parametrů jaderných reaktorů, jak v účinnosti výroby elektřiny, životnosti, délky výstavby a jejích nákladů, tak v oblasti reakce na mimořádné vnější podněty.
Důraz byl kladen především na pasivní bezpečnost, tedy pokud dojde k situaci, která by mohla elektrárnu ohrozit, bude následovat automatická reakce, která reaktor uvede do bezpečného stavu bez zásahu personálu a bez jakéhokoliv přívodu elektrické energie. Neznamená to, že by současné elektrárny nebyly bezpečné; díky neustálým modernizacím je jejich bezpečnost stále zvyšována, avšak u nových bloků lze dosáhnout skokově lepších parametrů. Jedním z nich je například pravděpodobnost, s jakou může přijít mimořádná vnější událost vedoucí ke ztrátě schopnosti elektrárny chladit palivo v reaktoru, což by způsobilo jeho poškození. Analýzy konstrukce reaktorů VVER-1200 stanovily, že taková událost statisticky nastane jednou za 10 milionů let provozu.
Postupně vznikla relativně málo zastoupená generace III a jejím dalším vývojem generace III+, vstupující nyní do průmyslového využití. Fyzikální spouštění prvního bloku elektrárny Novovoroněžská II má být podle plánu ruské státní atomové korporace Rosatom zahájeno před koncem letošního roku a provozovatel, společnost Rosenergoatom, ji má do komerčního provozu převzít v červnu příštího roku. Nutno podotknout, že zkoušky zařízení primárního okruhu probíhají od letošního února a jsou přibližně měsíc v předstihu oproti plánovanému harmonogramu prací. Nejpokročilejší výstavba amerických reaktorů AP1000 probíhá v čínské elektrárně San-men, jejíž komerční provoz má být zahájen v září 2016. V roce 2016 má být zahájeno spouštění prvních reaktorů EPR, opět v čínské jaderné elektrárně.