Témata
Reklama

Mikroelektronika: Atomová baterie

Betavoltaické články využívající radioaktivní rozpad by znamenaly revoluci ve využívání všech systémů, které si vystačí s minimem energie, ale jsou choulostivé na její výpadky. Štafetu výzkumu teď po Američanech přebrali Rusové.

Vývoj baterií je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví mikroelektroniky. Baterie pohání miliardy přístrojů po celém světě, a tak není divu, že výrobci hledají stále nové a výkonnější články. Jenže i ty nejmodernější baterie stále zaostávají za životností přístrojů. Zažívá to téměř každý spotřebitel. Tři roky starý chytrý telefon je stále technologicky na výši, jeho zdroj energie je však u konce. Baterie, jejíž kapacita by klesala jen velmi zvolna a vydržela by tak řádově desítky let, by byla skutečným technologickým průlomem.

Není to přitom nápad ze světa sci-fi. Princip takové „věčné“ baterie je znám už více než sto let. Již v roce 1913 britský fyzik Henry Moseley demonstroval takzvaný betavoltaický článek. Fungoval na stejném principu, na jakém jsou vystavěny fotovoltaické panely – mezi dvěma elektrodami je zataven polovodič, který po vystavení paprskům vytváří elektrické napětí. Jen s tím rozdílem, že energie nevzniká díky slunečnímu světlu, tedy fotonům, ale záření beta. Jde o proud rychlých elektronů, který vzniká při radioaktivním rozpadu atomových jader. Moseley experimentoval s izotopy radia, od té doby však vědci jako zdroj záření beta pro konstrukci elektrických článků vyzkoušeli celou řadu jiných prvků. V laboratořích americké firmy RCA experimentovali v letech 1953–56 s izotopy stroncia, yttria a promethia, díky nedokonalým polovodičům však dospěli pouze k elektrické účinnosti v podobě 0,2 procenta energie záření beta. Není bez zajímavosti, že tento výzkum položil základy fotovoltaiky.

V roce 1972 byla patentována Betacel, první komerční atomová baterie z dílny amerických laboratoří McDonnell Douglas. Článek využívající izotop promethia 147 byl zakomponován do německých kardiostimulátorů Biotronik a voperován stovce pacientů, ale o dva roky později byl projekt zastaven. Důvodem byl nástup mnohem levnějších lithiových baterií, které využívají chemickou interakci tohoto kovu s oxidem manganičitým, ale i nepodložené obavy z jaderných technologií.

Reklama
Reklama
Reklama
Betavoltaický článek NanoTritium od firmy CityLabs

Nápad na baterie živené jaderným rozpadem tak na dlouhou dobu usnul. Nicméně zhruba před deseti lety se vědci o atomové články začali znovu zajímat. Lithiové baterie mají sice výborné parametry, v případě zkratu jim však hrozí rychlé vybití. Také jejich životnost se počítá stále jen na roky, nikoliv desítky let. Což je v případě přístrojů, kde je výměna baterie velmi obtížná (kromě kardiostimulátorů jde třeba i o měřicí aparatury kosmických sond nebo podmořských vrtů), zásadní nedostatek.

Radioizotopová baterie vyvinutá na University of Missouri

V roce 2012 americká společnost CityLabs uvedla na trh svůj betavoltaický článek NanoTritium, schopný dodávat proud od 50 do 350 nanoampérů. Baterie připomínající tvarem i velikostí běžný počítačový čip má sice povolení jít do běžného prodeje, ale ve skutečnosti CityLabs s výrobou nikdy nezačaly.

Průlom v závodě o dostupnější betavoltaický článek mezitím odstartovali Rusové. Při vývoji atomové baterie, která by měla vydržet v provozu až padesát let, spojily své síly hned tři instituce. Zatímco vědecká studie vychází z projektu Sibiřské státní letecko-kosmické univerzity, Tomský polytechnický institut má na starosti design článku. Podnik Gorno-chimičeskij kombinat (GCHK), který spadá pod ruský atomový koncern Rosatom, se pak postará o výrobu samotného „paliva“.


Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Ruská baterie by měla využívat izotop niklu 63, který na rozdíl od tritia neemituje tak silné záření a má navíc dlouhý poločas rozpadu – přes sto let. Další výhodou je snadnější výroba niklové baterie. Izotop niklu zůstává kovem a jeho uložení do mikročlánku je tak snadnější než v případě plynného tritia, radioizotopu vodíku.

V současné době kombinát v Železnogorsku ve svém výzkumném reaktoru vyrábí nikl 63 ozařováním plátků extrémně čistého niklu. „Koncem roku 2016 bychom chtěli mít hotový izotop, v následujícím roce plánujeme představit prototyp baterie,“ upřesnil Pjotr Gavrilov, ředitel GCHK. Tak jako v případě americké baterie NanoTritium, by i ruský jaderný článek měl být konstruován tak, aby jeho majitel nemusel mít žádnou dodatečnou licenci na provozování jaderného zařízení. Emise betačástic budou dokonale odstíněny.

Výroba gramu radiokativního niklu by měla přijít na 4 tisíce amerických dolarů a vývoj jedné baterie pak bude stát bezmála 4,5 milionu rublů (1,4 milionu korun). Pokud by zůstalo jen u kusové výroby, betavoltaika by se nevyplatila. Ruští vědci však věří, že objednávek na „věčnou baterii“ se sejde tolik, že cena radikálně poklesne. „Naši experti vycestovali do Švýcarska a tamní lékaři se velmi zajímali o užití baterií do kardiostimulátorů,“ dodal Gavrilov.

Technologie jaderných článků je i po více než sto letech od samotného objevu betavoltaiky stále na půli cesty k úspěchu. A zřejmě nikdy nenajde široké komerční využití. Všude tam, kde je nutné napájet mikroelektroniku v extrémních teplotních podmínkách bez hrozby výpadku, by ovšem atomová baterie znamenala zásadní průlom. A pro uživatele kardiostimulátorů možná i zlepšení kvality života.

Zpracováno redakcí

[email protected]

Reklama
Související články
Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 3. díl: Energetický mix České republiky

V minulém díle jsme upozornili na tu skutečnost, že elektromobily lze za vozidla s nízkými anebo nulovými emisemi skleníkových plynů považovat pouze podmíněně a že jednou z takových podmínek je energetický mix dané země. To jsme ilustrovali na rozdílných emisích bateriových elektrických automobilů mezi Řeckem (155,3 g CO2/km) a Švédskem (4,1 g CO2/km). V tomto díle se zaměříme právě na energetický mix, jak všeobecně, tak v souvislosti s očekávaným postupným přechodem na elektromobilitu.

Úspory naruby - Pravda a lži o vytápění, 2. část

S neustálým zdražováním energií se mnoho obyvatel ptá, čím ekologicky a současně i ekonomicky, tedy levně a s účinností pokud možno přes 100 %, vytápět svůj rodinný dům?

Jaderné elektrárny ze zakonzervovaných stavenišť

S projekty výstavby jaderných elektráren, které byly na několik let, někdy i desítek let zakonzervovány, se můžeme setkat po celém světě. Některé z nich se podařilo dokončit a mohou tak plnit svou roli v nízkoemisní výrobě elektřiny.

Související články
Dodávky pro nejmodernější jaderné elektrárny světa

Koncem února uvedla ruská korporace pro atomovou energii Rosatom do komerčního provozu první blok Novovoroněžské JE-II, která se řadí k nejmodernějším a nejbezpečnějším jaderným elektrárnám na světě. Tento blok je vybaven hermetickými kabelovými průchodkami z produkce společnosti Kabelovna Kabex, která v minulém roce dodala kabely také pro Leningradskou JE-II se stejným typem reaktorů.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Supravodič, to je 8 200 vláken o průměru pět mikrometrů

Poměrně dobře je známo, že Velký hadronový urychlovač v CERNu používá supravodivé magnety a že je bude používat i tokamak ITER. Jak je to však s použitím supravodičů v dalších vědeckých zařízeních? Kdy byl použit supravodič poprvé?

Úspory naruby - Obraťme toky řek

Při útlumu uhelných a jaderných elektráren a s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů energie, především slunce a větru, nastal problém s přenosem a akumulací jejich elektrického výkonu mimo špičku zatížení elektrizační sítě. Tento problém však mohou i v Česku do značné míry a levně vyřešit stávající vodní díla (přehrady, jezy a hráze včetně turbín a kanálů a regulací) s využitím stávající přenosové soustavy.

Made in Česko: Tam, kde věří, že sníh má budoucnost

Příběh podkrkonošské značky Lusti se začal psát již v ranných 90. letech. Dnes, po více než 30 letech, ukazuje, že když se spojí manuální zručnost, láska k zimním sportům a nekompromisní lpění na tradiční konstrukci, může i v malém krkonošském městě vzniknout moderní výrobní podnik, jehož produkty konkurují největším světovým hráčům. Milan Luštinec, zakladatel a majitel firmy z Žacléře, vybudoval rodinnou manufakturu, která si i při roční produkci kolem 6 000 párů lyží zachovává charakter poctivé malosériové rukodělné práce.

Made in Česko: Jesličky v pohybu

Krýzovy jesličky. Tak se jmenuje největší lidový mechanický betlém na světě, zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Lze jej navštívit v budově Muzea Jindřichohradecka, přímo v centru malebného Jindřichova Hradce. Můžete se samozřejmě podivit, proč o betlému vlastně píšeme v odborném strojírenském časopisu. Je to proto, že nezanedbatelná část figurek se pohybuje a mechanismus, jímž jsou ovládány, rozhodně bude strojaře zajímat. Avšak Krýzovy jesličky budou určitě zajímat nejen ty, kdo mají blízko ke strojařině, ale i všechny ostatní, kdo milují atmosféru českých Vánoc...

Made in Česko: Bezpečné bezdrátové spojení pro všechny

Prognózy, které se týkají internetu věcí (IoT) a průmyslového internetu věcí (IIoT), se mění stejně rychle jako možnosti této technologie samy. Už v roce 2008 bylo na světě víc připojených zařízení než lidí a odborníci ze Světového ekonomického fóra (WEF) tvrdí, že do roku 2025 bude 41,6 miliardy zařízení zachycovat data o tom, jak žijeme, pracujeme, pohybujeme se, jak fungují naše zařízení, stroje.

Stroje v pohybu: Protipožární letadlo

Uprostřed letošního léta byl národní park České Švýcarsko zasažen rozsáhlým lesním požárem, proti němuž zasahovali hasiči z celé republiky. Velké pozornosti se v této souvislosti dostalo mimo jiné protipožárním letadlům Canadair CL-415, zapůjčeným z Itálie. Pojďme si tento letoun blíže představit.

Stroje v pohybu: Raketa, která změní svět

Americký podnikatel Elon Musk se od založení své firmy SpaceX v březnu 2002 netají tím, že jeho dlouhodobým cílem je kolonizace Marsu člověkem. Již letos přitom plánuje uskutečnit premiérový start orbitální rakety Starship, která mu má tento cíl pomoci splnit.

Stroje v pohybu:
Fotoprůzkumné družice

Za druhé světové války přinášely informace z fronty filmové týdeníky, při první válce v Perském zálivu vysílala živě CNN z bombardovaného Bagdádu – a nyní na Ukrajině má veřejnost poprvé v historii k dispozici prakticky v reálném čase družicové snímky. Navíc neskutečné kvality. Každopádně jde o materiál, který umožňuje potvrdit, nebo naopak vyvrátit mnohá tvrzení válčících stran.

Stroje v pohybu – Pražská mobilní zvonohra

Tentokrát vám představíme stroj veskrze zvláštní a jedinečný. Vlastně jde o hudební nástroj. Je to však takový nástroj, jehož schopnost hýbat se je jen velmi obtížně představitelná, i když má v názvu slovo „mobilní“. Je to totiž zvonohra, jejíž hlavní součástí je soubor 57 zvonů. Jen samy zvony váží dohromady bezmála pět tun, hmotnost celého nástroje je 12 000 kg. Takový kolos byste čekali spíš v mohutných zdech chrámové věže než na korbě nákladního automobilu.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 7. díl: Bezpečnost trakčních baterií

V tomto díle se zaměříme na další problematickou stránku elektromobilů, na jejich bezpečnost. Oč nám půjde především, jsou rizika spojená s možným vzplanutím trakční baterie. Jak totiž v rozhovoru pro KdeNabíjet.cz uvedl plk. Mgr. Rudolf Kramář, mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR, pokud požár elektromobilu nezasáhne trakční baterii, pak neexistuje významnější rozdíl mezi požárem bateriového elektrického vozidla a toho s klasickým spalovacím motorem. Jakmile však baterie vzplane, ať už jsou toho příčiny vnější anebo vnitřní, vyžaduje si uhašení elektromobilu rozdílné, a nutno říct, že komplikovanější a nákladnější hasičské techniky a další navazující postupy.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit