Zásadní konstrukční výzvou bylo navržení geometrie čela nástroje tak, aby byl zajištěn plynulý a kontrolovaný kontakt s obrobkem již v počáteční fázi vrtání. Specifická geometrie pilotního vrtáku umožňuje rozložení řezných sil tak, aby nedocházelo k silovému rázu a ke vzniku nadměrných radiálních složek.
Vedle makrogeometrie byla velká pozornost věnována mikrogeometrii řezné hrany. Právě u mikronástrojů se i velmi malé změny v řádu jednotek mikrometrů výrazně projevují na chování nástroje v řezu, stabilitě procesu i životnosti. „Pilotní vrták nevznikal jako jednorázový návrh. Geometrie se vyvíjela interativně na základě reálných měření a testů, nikoliv pouze podle CAD modelu,“ upozorňuje Jan Skryja.