Díly jsou uzavřeny do odjehlovací komory, kam je následně vtlačena zápalná plynná směs, kyslík s metanem. Směs má přesně daný poměr, který je pro každý materiál jiný. Směs je následně zažehnuta zapalovací svíčkou. Tím dochází k řízenému výbuchu o teplotě 2 500 až 3 500 °C. Ve 20 milisekundách dochází k vlastnímu procesu termické oxidace „vypaření hrotů, plen a jiných metalických nečistot“ a to v celém objemu obrobku nebo odlitku, v těch nejzazších místech, které si lze jen představit, jak uvnitř, tak na povrchu, v průniku děr, velkých, krátkých, dlouhých malých i těch nejmenších milimetrových. A v tom tkví tajemství „stoprocentní záruky": hroty, pleny a jiné metalické nečistoty jsou naráz odstraněny všude.
Po výbuchu jsou veškeré hrany v celém objemu obrobku zpevněny. Hrany jsou ostré, ale nejsou řezné, zároveň nedochází k žádným materiálovým změnám ani změnám jakýchkoli rozměrů. Díl nestihne přijmout výbuchem vyvinuté „teplo" a ohřeje se maximálně na 150 °C, podle druhu materiálu a nastavení stroje. Za zmínku stojí, že nedochází k žádnému poškození závitů. Závity se nechovají jako hrot, ale díky kuželovému tvaru odvádějí teplo do základního materiálu. Cena jednoho výbuchu je srovnatelná s ručním odhrotováním. Při výrobě odpadá lidská chyba, a také nákladné kontrolní a dočišťující práce. Odpadá namáhavá kontrola velikosti a počtu hrotů, např. ve vnitřním prostoru složitých dílů endoskopem či mikroskopem, a jejich následné odstranění háčkem nebo magnetem.