Samozřejmě, aditivní výroba není úplnou novinkou – ve skutečnosti byla původně vyvinuta v polovině 80. let minulého století a v současnosti se rozděluje na sedm různých standardizovaných AM technologií, z nichž některé mohou být využity při zpracování kovů. Specializované firmy začaly využívat AM kovů se slinovacími procesy prováděnými pomocí laserů před více než dvaceti lety. Od té doby však tato technologie zaznamenala značný pokrok, ať už se jedná o fúzní systémy s práškovým ložem (které slouží pro natavení vrstev materiálu součásti), nebo o alternativy založené na přímém nanášení materiálu pomocí vysoce koncentrované energie (známé také jako navařování prášku nebo modelování taveného prášku nebo depozice kovových prášků), které výslednou součást vytvářejí depozicí tenkých vrstev materiálu.
Tento vývoj je podporován také tím, že se neustále zvyšuje počet typů materiálů vhodných pro použití v aditivní výrobě. Možnosti volby atomizovaných kovových prášků v současnosti zahrnují nízkolegované oceli, nástrojové oceli, korozivzdorné a duplexní oceli, kobaltové, hliníkové a titanové slitiny.
V praxi můžeme očekávat plynulý vývoj výrobních procesů, přičemž produktivita a rentabilita řešení pro konvenční obrábění bude dále umocněna AM metodami, které budou využívány pro tvorbu přidané hodnoty během koncových procesů. Ve skutečnosti jsme již mohli zaznamenat vznik hybridních CNC strojů, které umožňují kombinaci obráběcích a aditivních procesů, nebo u kterých výměnné hlavy umožňují rychlý přechod stroje z AM procesů na obrábění kovů.