Témata
Reklama

Úspory naruby - Zákaz výroby a dovozu halogenových žárovek

Pod tímto nadpisem redakce připravila sérii zásadních článků o odvrácených stranách tzv. úspor, jejichž skutečné výsledky jsou často přinejmenším sporné.

Tento článek je součástí seriálu:
Úspory naruby
Díly
Petr Měchura

Autor v letech 1990 až 1995 spoluzakládal a vedl jako tajemník parlamentní Výbor pro veřejnou správu, životní prostředí a urbanismus a poté pracoval jako výkonný ředitel Philips Lighting. Je autorem několikabrožurek a článků na úspory energií.

ZÁKAZ VÝROBY A DOVOZU HALOGENOVÝCH ŽÁROVEK

Na základě rozhodnutí poslanců Evropského parlamentu platí ve všech členských zemích EU od 1. září 2018 zákaz výroby a dovozu běžných halogenových žárovek na síťové napětí 230 V s klasickým žárovkovým tvarem (baňka, svíčka, miňonka) a závitovými paticemi E27 a E14, když ty směrové (reflektorové) byly zakázány již před dvěma lety (a ty obyčejné, nehalogenové, již před šesti lety). Důvodem je prý obrovská úspora energie a nově i snížení emisí CO2, protože prý nejde o úsporné a ekologické zdroje světla. Podíváme-li se na tabulku porovnání účinnosti běžných světelných zdrojů, tak ten argument je tak jasný, jednoznačný a průkazný, že není možné o něm jakkoliv pochybovat!

Reklama
Reklama
Reklama

Přesto se pokusme zapochybovat…

Vycházím přitom z vlastních zkušeností z let kolem roku 1994, kdy jsem byl autorem a hlavním protagonistou největší akce na úspory energií a snížení emisí SO2 (na emise CO2 jsme si tenkrát ještě nehráli) náhradou žárovek kompaktními zářivkami v ČR. Tehdy to také bylo jasné – když 100W žárovku nahradíme 20W kompaktní zářivkou, tak přece uspoříme při stejném množství světla 80 W, a ještě nám svítí 15krát déle než obyčejná žárovka! Takže po několikaletém přesvědčování státních orgánů a sjednání dodávek kompaktních zářivek od hlavních výrobců bez marží, tedy za výrobní ceny, byl polostátní ČEZ „přitlačen“ k zafinancování této akce za 70 milionů Kč a stovky tisíc těchto kompaktních zářivek se po několik měsíců prodávaly ve vybraných velkých obchodních domech za poloviční ceny, než bylo obvyklé, a zájem občanů byl opravdu obrovský. A já jako absolvent oboru ekonomicko-matematické výpočty na Fakultě řízení VŠE v Praze jsem se bláhově těšil, jak budeme místo odsiřování moci zavřít několik uhelných elektráren a zlepšit tím ovzduší. Úspory sice nějaké nastaly, ale rozhodně ne ve výši prostého vynásobení počtu prodaných zářivek rozdílem jejich spotřeby ve wattech, jak jsem chybně předpokládal. Občané si sice asi dopřávali více světla, když bylo levnější, ale ten rozdíl byl mnohem větší! Jak je to možné?

Kde nastala chyba?

Ve výpočtu ne, ale chybné bylo uvažování pouze o množství světla a nebyly brány v úvahu i ostatní okolnosti. Energie se totiž dělí na exergii (část, která koná užitečnou práci) a anergii (ztráty) a já, a se mnou i všichni ostatní u nás i ve světě, jsem neuvažoval vůbec o tom, že část energie, která se u zdrojů světla nevyužije pro světlo a je zpravidla odpadním teplem, se nezáměrně využívá právě i pro teplo, tedy se přemění z hlediska uživatelů na exergii – a v tom byl ten zakopaný pes. Jestliže tedy průměrná domácnost se třemi kompaktními zářivkami ušetřila 3 x 80 W = 240 W průměrně po dobu cca šesti hodin denně, tak šlo o úsporu cca 1,5 kWh denně elektrické energie. Ale jen podle tohoto zjednodušeného výpočtu a jen v případě, že domácnost nebyla vytápěna elektřinou.

Vytápění elektřinou

V první polovině devadesátých let, kdy spotřeba elektřiny kopírovala tehdejší propad národního hospodářství, díky masivním kampaním ČEZ a štědrým dotacím státu na přímotopy, aby se zastavil propad spotřeby elektrické energie a tím ospravedlnila dostavba jaderné elektrárny Temelín, byly domácnosti běžně vytápěny elektřinou. Pokud tedy spořádaný občan vyslyšel přání státu a topil elektřinou, pak logicky během topné sezony (v Praze cca 250 dní, na Vysočině ale i přes 300 dní z 365) neušetřil vůbec nic, neboť to, co ušetřil na svícení, tak musel dohnat a protopit elektrickým vytápěním, jinak by mu byla zima, protože zářivky „topily“ méně než žárovky.

Ale „ekologové“ určitě namítnou, že i úspory za těch zbývajících 65 až 115 dní v roce, tedy ve výši 15 % až 30 % původně avizovaných úspor stojí za to. To určitě ano. Tedy pokud by to byla pravda. Potíž je v tom, že právě v topné sezoně je sluníčko nízko nad obzorem, takže svítí jen 8 hodin denně a 16 hodin je tma a musí se podstatně více svítit (a topit) než v létě, mimo topnou sezonu, kdy stačí svítit a netopit jen pár hodin. A když to přepočteme na procenta, tak nám zbude odhadem cca 5 % opravdu uspořené elektrické energie z těch slibovaných 100 %. Tak jakápak významná úspora? Té se nedočkal ani občan a ani stát, jak jsem si sám na svém projektu ověřil.

Vytápění ostatními palivy

Je sice pravda, že ne všichni v té době topili elektřinou. A dnes už skoro nikdo. Ale tu nezpochybnitelnou skutečnou úsporu elektrické energie museli v tom případě nahradit nějakou jinou tepelnou energií, ať už z kotlů, kamen, či krbů. Ale „ekologové“ namítnou, že i tak je to výhodnější, neboť výroba elektřiny v uhelných elektrárnách dosahuje nejvýše 41% účinnosti, kdežto na štítcích bývá uvedena účinnost od 70 % u kotlů na uhlí až po 108 % u kondenzačních plynových kotlů. Ano, ve zkušebně nový kotel s certifikovaným palivem za nejpříhodnějších podmínek a při přesně definovaném, zpravidla jmenovitém výkonu, opravdu po několik hodin dosahuje uvedených účinností.

Skutečnost v praxi je ale naprosto odlišná – na jaře a na podzim, kdy není třeba tolik tepla, pracují tyto kotle jen na zlomek svého jmenovitého výkonu a jejich účinnost prudce klesá. A to nemluvím o dalším snížení účinnosti nekvalitním palivem, zanesením kotle či chybnou obsluhou nebo umístěním v nevytápěném prostoru – a není započtena ani doprava paliva. To vše mívá za následek, že výsledná sezonní účinnost těchto vytápěcích zařízení může klesnout i pod úroveň stávajících uhelných elektráren, zvláště když ty jsou často využívány současně i jako tepelný zdroj – elektrárna v Mělníku tak svým odpadovým teplem vytápí severní část Prahy, podobně elektrárny v severních Čechách nebo kolem Chvaletic či Ostravy vytápějí okolní města, čímž se jejich účinnost i zdvojnásobí. A navíc tyto velké zdroje jsou již odsířeny a mají filtry prachových částic, kdežto domácí zdroje tepla nikoliv. Navíc zde máme i jaderné a vodní elektrárny či ty na obnovitelné zdroje – větrné či fotovoltaické.

A tuto situaci nezachrání ani tepelná čerpadla, která jsou někde uprostřed mezi vytápěním elektřinou a ostatními palivy, a ani kondenzační plynové kotle, které po většinu doby, kdy jsou v provozu (odhaduji to na 95 %) neběží v kondenzačním režimu a už vůbec ne s deklarovanou účinností 108 %, leda by trvale nahřívaly studenou užitkovou vodu a tím dosahovaly potřebné teploty zpátečky pod 35°C, což je další z bludů Evropského parlamentu. Takže ve finále náhrada uspořené elektrické energie při svícení tou tepelnou z domácích zdrojů ani zde vůbec nemusí být výhodná ani pro občany ani pro stát, ale spíše naopak.


Pro zvětšení klikněte na tabulku.

Závěrem

Všechny ty výpočty o tom, jak jsou halogenové žárovky nevýhodné a jak je třeba je nahradit zdroji LED, kterých byly v minulých měsících plné všechny noviny, jsou naprosto chybné a zavádějící a z velké části placené výrobci a prodejci, aby si zvýšili jejich odbyt (a tím své zisky), který vázne.

Tím ovšem nechci vůbec tvrdit, že nemá žádný smysl prosazovat úsporné zdroje světla a že skoro nic neušetří, jen jsem chtěl ukázat, že ty reálné úspory jsou podstatně menší, než nám slibují poslanci Evropského parlamentu a samozřejmě i výrobci nových zdrojů světla – po nich to pak opakují všichni pisálci, úředníci a prodejci, kteří si na tom pořádně „mastí kapsu“, protože oproti žárovkám nové LED zdroje světla bývají investičně mnohonásobně dražší! Proto toto prosazování úspor není možné činit bezhlavě, jen na základě prostých výpočtů, ale je třeba vždy brát v úvahu i všechny související faktory, aby ty dosažené úspory byly reálné a měly opravdu smysl.

Dobrá rada drahá, jak praví pořekadlo. A já jen dodávám, že ta špatná bývá mnohem dražší. Proto moje rada zní:
Vykašlete se na nesmyslné imaginární úspory vnucované nám neinformovanými či zlobbovanými poslanci Evropského parlamentu a výrobci a prodejci LED zdrojů světla a svítidel! A sviťte bez ohledu na možné úspory tak, jak je vám příjemné, a tím, co je vám milé. Neboť kromě špatného podání barev či psychických problémů ze špatně zvoleného zdroje světla stojí zlomený nos či krček stehenní kosti po pádu ze schodů či při zakopnutí o zvířecího miláčka v přítmí chodby mnohonásobně víc než ta skutečně ušetřená energie! Takže jak správně, ekologicky a hlavně čím svítit, se dozvíte v podrobném článku této série Úspor naruby v některém z dalších vydání a budete asi překvapeni!

JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura
Autor v letech 1990 až 1995 spoluzakládal a vedl jako tajemník parlamentní Výbor pro veřejnou správu, životní prostředí a urbanismus a poté pracoval jako výkonný ředitel Philips Lighting. Je autorem několika brožurek a článků na úspory energií.

JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura

mechura.p@gmail.com

Reklama
Související články
Úspory naruby - Lži o úsporách v domácnostech

Poté, co již máme jasno, jak je to s úsporou v případě úsporných světelných zdrojů. Víme čím, jak a kde svítit, přinášíme další díl seriálu Úspory naruby. Tentokrát se podíváme na zoubek spotřebičům v domácnosti.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 1. díl: Proč elektromobily? Kontroverzní debata

Eletromobilita se postupně stává realitou. Přestože se názory na ni významně liší, faktem je, že se stane součástí našich životů (do jaké míry, to se ještě uvidí). Co všechno přechod na elektromobilitu ovlivní a jakým způsobem, se pokusíme nastínit v tomto desetidílném seriálu, který jsme připravili ve spolupráci a pod odborným dohledem profesora Jana Macka a inženýra Josefa Morkuse z Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel na FS ČVUT v Praze a spolu s dalšími odborníky. Jednotlivé příspěvky představí různé úhly pohledu na hromadné zavádění elektromobilů, jeho možné důsledky a technologické, ekonomické, ekologické, ale i politické dopady pro Českou republiku.

Energetická náročnost obráběcích strojů, část 3: Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

Související články
Energetická náročnost obráběcích strojů, část 2: Vliv výrobních strojů

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Navíc zde hrají roli politika a byznysové zájmy, a tak je velmi obtížné se ve všech, často protichůdných, informacích vyznat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Úspory naruby - Pravda a lži o vytápění, 1. část

S neustálým zdražováním energií se mnoho obyvatel ptá, čím ekologicky a současně i ekonomicky, tedy levně a s účinností pokud možno přes 100 %, vytápět svůj rodinný dům?

Úspory naruby - Obraťme toky řek

Při útlumu uhelných a jaderných elektráren a s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů energie, především slunce a větru, nastal problém s přenosem a akumulací jejich elektrického výkonu mimo špičku zatížení elektrizační sítě. Tento problém však mohou i v Česku do značné míry a levně vyřešit stávající vodní díla (přehrady, jezy a hráze včetně turbín a kanálů a regulací) s využitím stávající přenosové soustavy.

Jak efektivně využívat vodu? 85 % českých firem s ní plýtvá

Statisíce až miliony korun ročně – takovou ztrátu může firmám způsobit nedostatečná péče o vodu v průmyslových odvětvích napříč spektrem. Podle společnosti Aquarex Waterprofit, která se specializuje na řešení pro úpravu a management vody, přitom čirou tekutinu koncepčně neřeší valná většina českých společností – 85 % procent z nich s ní plýtvá. Velké ztráty v tomto směru hlásí chemický, energetický či potravinářský průmysl, ale i strojírenství.

Jak ušetřit za energie: Využijte odpadní teplo

Řada průmyslových provozů využívá různé technologie, při nichž vzniká velké množství odpadního tepla. Tato draze získaná energie často uniká bez užitku, například ve formě odvodu horkých spalin komínem. Na druhé straně teplo potřebujeme na ohřívání vody nebo na vytápění. K tomu, abychom unikající teplo zadrželi a využili je tam, kde je ho potřeba, slouží technologie zpětného získávání neboli rekuperace tepelné energie.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 8. díl: Jak se vláda ČR staví k e-mobilitě

V minulých dílech našeho seriálu jsme se zabývali dílčími problematickými aspekty předpokládaného úplného přechodu na elektromobilitu. Poukázali jsme kupř. na energetickou i ekologickou náročnost výroby trakčních baterií, na energetickou náročnost hypotetického přechodu na elektromobilitu, na problém energetického mixu, ale i na bezpečnostní rizika a na sociální, ekonomická i politická úskalí takového podniku. V tomto díle přinášíme rozhovor s Mgr. Janem Bezděkovským, pověřencem ministra dopravy pro čistou mobilitu, kterého jsme se na některá z uvedených témat zeptali. Má vůbec smysl v tuzemských podmínkách vést debatu o úplném přechodu na elektromobilitu? Jak se vláda České republiky staví k elektromobilům, jak bude reagovat na nízkou poptávku po tomto typu osobní dopravy a úroveň povědomí o něm? Bude mít fenomén elektromobility dopad i na provoz autoškol? Odpověď na tyto a další otázky nalezne čtenář v následujícím rozhovoru.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 5. díl: Typy nabíjení a jejich specifika

V minulém díle jsme jako jednu z problematických stránek bateriových elektrických vozů uvedli relativně nízkou specifickou energii, tedy poměr uložené energie a hmotnosti akumulátorů. Dospěli jsme k tomu závěru, že aby byl hypotetický přechod na elektromobilitu skutečně účelný z hlediska snížení emisí CO2, nebudou moci mezi poptávané vlastnosti automobilů patřit vysoký výkon a na něj vázaný komfortní dojezd. Současné problémy s malým dojezdem elektromobilů lze částečně řešit budováním nabíjecí infrastruktury. Možnostem dobíjení bateriových elektrických vozů, jako i jeho problematickým stránkám, se budeme věnovat v tomto díle.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 4. díl: Jaké jsou limity lithiových baterií

Stěžejní součást bateriových elektrických vozidel představuje trakční baterie, soustava navzájem propojených sekundárních (nabíjecích) galvanických článků, které v podobě chemické energie akumulují tu elektrickou, již z baterie získává elektromotor. Protože se jako jedna z nevýhod elektrických vozidel oproti těm konvenčním uvádí poměr uložené energie a hmotnosti akumulátorů, tedy jejich relativně nízká specifická energie, zaměříme se v tomto díle našeho seriálu právě na ni, představíme si některé možnosti jejího navýšení a zmapujeme důsledky, jaké může pro mobilitu mít.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 3. díl: Energetický mix České republiky

V minulém díle jsme upozornili na tu skutečnost, že elektromobily lze za vozidla s nízkými anebo nulovými emisemi skleníkových plynů považovat pouze podmíněně a že jednou z takových podmínek je energetický mix dané země. To jsme ilustrovali na rozdílných emisích bateriových elektrických automobilů mezi Řeckem (155,3 g CO2/km) a Švédskem (4,1 g CO2/km). V tomto díle se zaměříme právě na energetický mix, jak všeobecně, tak v souvislosti s očekávaným postupným přechodem na elektromobilitu.

Inženýrská akademie ČR - Energie pro udržitelný život

Inženýrská akademie ČR je organizace sdružující lidi se společným zájmem – podporovat výzkum, vzdělávání a inovace. Najdeme zde špičkové odborníky z různých oborů. V našem seriálu dáváme slovo těm z nich, jejichž oblasti působnosti mohou být pro naše čtenáře zvlášť zajímavé.

Průvodce světem technologických inovací

Nejen vynikající příležitostí pro navazování nových či utužování stávajících obchodních vztahů, ale i příhodnou záminkou důležitých společenských setkání. Tím vším je, velmi stručně řečeno, Amper 2020 – největší středoevropská veletržní akce v oborech elektrotechnika, energetika, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení. Proběhne ve dnech 17.–20. března 2020 na brněnském výstavišti.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit