O nich platí prakticky to samé, byť jejich doba chodu bývá kratší, ale často zase s vyšším příkonem. A je jedno, zda jde o elektrický vařič (lhostejno jaký), elektrickou troubu, nebo jen o rychlovarnou konvici či kávovar, potažmo o klasickou elektrickou nebo mikrovlnnou troubu či pekárnu domácího chleba. Podobně skoro nic neušetříme ani s „úspornou“ žehličkou, pračkou, sušičkou prádla či sušičkou ovoce, toustovačem, topinkovačem, mixérem, domácím robotem, vysavačem. A stejné je to i s televizí, domácím kinem, rádiem, přehrávači, kopírkami či s počítači a jejich tiskárnami.
To vše, i kdyby nakrásně mělo nově poloviční, tedy jen 50% příkon, tak z něj ušetříme, stejně jako u chladniček podle místa, kde bydlíme, jen těch 5 až 30 % – tedy výsledné úspory mohou být po vynásobení jen ve výši pouhých 2,5 % až 15 %, to znamená maximálně pár korun ročně! Jako příklad může posloužit nová televize, která když bude mít spotřebu o 20 W nižší, tak při denním provozu 5 hodin jde o 100 Wh denně, a pokud bydlíme např. na Vysočině či na Šumavě, kde netopíme jen cca 50 dní v roce, tak po vynásobení jde o úsporu 5 kWh ročně (v Praze není třeba topit 115 dní, takže úspora je 11,5 kWh), což při ceně elektřiny bez paušálních poplatků 3 Kč/kWh dělá 15 Kč, resp. v Praze 35 Kč za rok.