Srážka v kosmickém prostoru může mít tragické následky. Například Mezinárodní kosmická stanice ISS musela již několikrát podniknout různé úhybné manévry, aby se vyhnula střetu s létajícím kosmickým šrotem. Může ji totiž ohrozit i úlomek veliký jen 1,5 centimetru. Problém je v tom, že takových částic jsou statisíce. Jsou to zbytky různých družic nebo následky z jejich kolizí a výbuchů, když se vymkly kontrole. Americká Space Surveillance Network (SSN US) zaznamenává až 25 tisíc takových objektů velikosti do pěti centimetrů. Mezi nimi je také mnoho zbytků z armádních projektů, které nebyly nikdy veřejně oznámeny. Proto uveřejněné počty nejsou zcela přesné. Vědeckým tým Německého centra pro letectví a kosmonautiku (DLR) ve Stuttgartu pod vedením Wolfganga Riedeho proto hledá možnosti jak přispět k přesnějšímu stanovení letových drah vesmírného odpadu. Vědci využívají metodu tzv. pasivní optické detekce. Dalekohledem sledují při soumraku a při rozednění postavení hvězd a speciální počítačový program stanovuje jejich pozice a rozlišuje je od pohybu šrotu.