Konstruktéři se zpočátku u nové výrobní technologie potýkali s problémy homogennosti struktury tištěného dílu. Úpravou různých parametrů lze tyto nedokonalosti odstranit, avšak cesta k úspěchu vede přes mnoho pokusů a následných testů. Velmi zodpovědně je potřeba přistupovat již k samotné konstrukci implantátu. Filozofie návrhu tvaru dílu a jeho orientace na základní desce včetně návrhu nutných podpor vyžaduje značné zkušenosti, speciální software, ale hlavně změnu konstrukčního myšlení. Základním pravidlem, kterým se řídí konstruktér s přihlédnutím na hospodárnost procesu, je snaha zaplnit základní desku nejvíce díly, neboť má jen omezený počet použití. A důležitý je také návrh nejméně nutného množství použitých podpor (podporu je potřeba umístit na všechny plochy pod úhlem menším než 45 °), protože i podpory jsou tištěny ze stejného materiálu, který je obecně drahý, a navíc v případě použití pro medicínské aplikace musí disponovat certifikátem čistoty, což jeho cenu ještě více zvyšuje. Z technologického hlediska navrhuje konstruktér díl s co možná nejmenší základnou, neboť by v důsledku vnitřních pnutí mohlo dojít k jeho deformaci již během tisku nebo po odříznutí ze základní desky. Pnutí lze z vyrobených dílů odstranit následným tepelným opracováním ještě před odříznutím dílů z desky.
Další speciální přístup je potřeba nepodceňovat v otázkách práškového hospodářství. Společnost ProSpon si pořídila stroj M2 cusing, jež disponuje přímo ve stroji komorou na odstranění zbylého prášku po dokončení tiskové úlohy, který je možné ještě dokonaleji pomocí rukávů a štětečku z dílů a desky odstranit. Také odstranění zbylého prášku v této komoře stejně jako samotný tisk probíhá pod ochrannou atmosférou argonu, což je v případě použití právě pro lékařské účely důležité, neboť titanový prášek na vzduchu rychle oxiduje a již by nemohl být opětovně použit. Aby mohl být prášek znovu použit, je potřeba další přídavné zařízení – prosévačka prášku.