Dva modelové případy nasazení interim managementu
#1
Firma získala zakázku, která byla mnohem větší než jí doposud řešené projekty. Podmínkou její realizace bylo použití projektového řízení. Pro realizaci byl ad hoc sestaven projektový tým. Klíčový pracovník řídící tým však nenadále onemocněl a v týmu nebyl nikdo dostatečně zkušený, kdo by jej mohl nahradit. Ředitel, do jehož kompetence projekt spadá, sice znalosti má, realizací tohoto projektu by však kapacitně nezvládl ostatní projekty a do budoucna by tak firmu ohrozil. Do projektu byl získán zkušený interim manažer, který podobné projekty řešil již v předchozích zakázkách. Nastoupil čtvrtý den po zahájení hledání, přes víkend se seznámil se smluvní dokumentací a týmem a následující týden byl představen a zákazník jej akceptoval jako lídra projektu. Projekt vedl dva měsíce, tedy do té doby, než se původní lídr po nemoci vrátil – následující dva týdny původní lídr interim manažera podporoval a předal mu veškerou agendu. V rámci projektu – díky zkušenosti s předchozími projekty – našel interim manažer úsporu v realizaci, která z větší části uhradila náklad na jeho činnost. V rámci jeho činnosti získali zkušenosti další dva juniorní členové týmu a firma tak měla do budoucna tři pracovníky schopné podobný projekt vést. Zde byl nasazen substituční interim management.
#2
Firma se rozhodla zavést nový informační systém. V rámci výběru dodavatele však vedení seznalo, že nabízející firmy jsou v daném oboru po kvalifikační stránce o hodně výš než vlastní pracovníci, a mělo pocit, že firma nebude schopna se v průběhu realizace ubránit nárůstu nákladů. Navíc se ve vlastním týmu začaly množit rozdílné názory na míru customizace a úprav. Proto vedení firmy celý projekt pozastavilo a získalo interim manažera se zkušenostmi s podobnými projekty. Jeho hledání a následný výběr trvaly přibližně dva měsíce. Ten po nástupu za cca tři měsíce analyzoval a následně redefinoval zadání, zrealizoval výběrové řízení a pomohl při negociaci smluv. Po dobu implementace vedl projektový tým složený z firemních pracovníků. Díky dosavadní zkušenosti interim manažer přesvědčil tým o minimalizaci úprav. Kapacita (náklady) interim manažera se průběžně měnila ve vazbě na potřebu a stav projektu. Systém byl implementován za pět měsíců a původní skluz, daný výběrem interim manažera, se podařilo eliminovat. Po předání interim manažer i nadále zůstal s firmou v kontaktu, řešil drobné úpravy a při pozdějším rozšíření o další funkcionalitu (cca po roce) firmu již jen podporoval formou poradenství. Klíčem k úspěchu bylo, že firma získala na svoji stranu člověka, který dovedl hovořit řečí implementační firmy a převést ji do „řeči“ „obyčejné“ strojírny. Byl zde tedy nasazen projektový management.