Témata
Foto: archiv autora

Český management v průběhu století: Od roku 1918 po současnost

Management je disciplína řízení podniků, ale jeho kořeny sahají až do doby před několika stoletími. Naprostá většina praktických manažerských dovedností byla převzata z vojenství. Organizování jednotek, plánování bitev či zásobování jednotek, vlastní vedení bojů, kontrola plnění zadaných rozkazů či práce s lidmi jako zárodek manažerské personalistiky. O strategii a vedení hospodářských agend ani nemluvě.

Petr Karásek

Po konstruktérských a manažerských zkušenostech v Karose, která se stala součástí Renault V.I a posléze skupiny Iveco, se profesní dráha Petra Karáska začala ubírat směrem krizového a restrukturalizačního manažera. V ČR, na Slovensku a v Polsku vedl týmy, které stabilizovaly či připravily pro další rozvoj takové firmy, jako dnešní Škodu Transportation, Kord, Texiplast, Bonitex, DISA Industries, perspektivní části skupiny Jablonex, Aweld, MICo Group, Kovosvit MAS, Essa Czech, Stecomtra a další, případně pomáhal s budoucím rozvojem jako mentor v MSM Group, v provozních částech Mendelovy university, v Promet Group atd. Dosud nejvýznamnějším projektem, který ing. Karásek jako krizový manažer se svým týmem úspěšně realizoval, byla záchrana firmy Tatra Trucks a její příprava pro další rozvoj. 

Reklama

Ani v nově se rodícím Československu se disciplína řízení podniků nebudovala na zelené louce. Řada podniků zde fungovala z doby Rakouska-Uherska, mnozí podnikatelé využili vzniku republiky k založení nové živnosti. Zejména do příchodu světové hospodářské krize na sklonku 20. let se české podnikatelské prostředí, a tedy i management, rozvíjely velmi úspěšně.

Autor článku Petr Karásek je zkušený krizový manažer a odborník na restrukturalizaci průmyslových podniků. Má za sebou desítky úspěšných projektů v ČR i zahraničí, z nichž nejznámější je záchrana kopřivnické Tatry. Své zkušenosti z firem jako Škoda Transportation či Karosa dnes předává také jako mentor a strategický poradce. (Foto: archiv autora)

Vojenské kořeny a rozkvět první republiky

K podnikání bezesporu nepatří jen rozvoj a zisk, ale nerozlučně také problémy a krize. To je koloběh života. Mnoho podniků první republiky hlubokou krizí prošlo a nemálo jich muselo podnikání ukončit, nebo byly převzaty těmi úspěšnějšími a silnějšími. Jen jeden příklad za všechny – kdo ví, jak by dopadl náš automobilový průmysl, kdyby firmu Laurin & Klement nepřevzala pod svá křídla v té době ekonomicky silnější Škoda Plzeň, sama „zachráněná“ francouzskou zbrojovkou Schneider.

Období druhé světové války podnikatelské prostředí deformovalo, nicméně výkonný management podniků byl postaven před úkol zabezpečit výrobu, ať už pro saturaci domácího trhu, nebo – bohužel pod tlakem okupantů – pro německou říši. Po válce došlo k postupnému znárodňování všech podniků, přičemž v prvních fázích byla řada dosavadních manažerů či majitelů využita v pozicích tzv. národních správců. V tomto období převládala snaha konsolidovat válkou narušenou hospodářskou situaci.

Nástup ideologie a personální čistky

Stále intenzivněji se do řízení podniků začala promítat ideologie. Slučování podniků do různých uskupení, uplatňování řízení těchto uskupení shora prostřednictvím ministerstev, postupný přechod na centrální plánování, v očekávání další války změna orientace hospodářství na těžký a zbrojní průmysl. Co však bylo pro řízení podniků největší ranou, byly personální změny. Podnikatelé, zkušený vrcholový management, ale zhusta i řada špičkových odborníků „byli odejiti“, často za nedůstojných podmínek. Primárním důvodem byla ideologická očista společnosti pod vedením KSČ, nezřídka však byly tyto ideologické důvody jen zástěrkou pro závist a vyřizování si osobních účtů.

Příkladem může být osud známého karosáře a továrníka Josefa Sodomky z Vysokého Mýta. Ve 20. letech přebírá po svém otci výrobu kočárů a buduje moderní závod na výrobu automobilových karosérií a posléze autobusů. Jeho firma vyniká nad svými konkurenty a dosahuje i mezinárodního ohlasu. Během války musela sloužit výrobě pro říši, nicméně po válce se znovu rozjíždí a po znárodnění je Josef Sodomka ustaven národním správcem své továrny. Úspěch Sodomky spočíval jak v jeho tvůrčí invenci při návrhu vozidel, tak byl zároveň mezi svými zaměstnanci velmi oblíben jako podnikatel, který nemyslí primárně na své zisky, ale spíše na uspokojení zákazníků, rozvoj továrny a spokojenost svých zaměstnanců. Bohužel někteří z těch, kterým Sodomka dával práci a vytvářel podmínky pro jejich pracovní i soukromý život, Sodomku při první vhodné příležitosti z továrny hanebně vyhnali. Musel odejít pracovat pryč z města, a tím také odešlo jeho manažerské i technické know-how. Vedení firmy postupně přebírali ideologicky sice pevní, ale manažersky a odborně ne vždy zdatní manažeři.

Plakát Josefa Sodomky na výstavě Legendy 2018 v Praze. Nejznámější karoserie z jeho firmy – Aero 50 Dynamik z roku 1940 (Zdroj: archiv redakce)

Management v éře plánovaného hospodářství

Pokud bychom se podívali na onu disciplínu řízení podniků, tedy management, v období 40 let socialismu, tak od sebe musíme oddělit vliv socialistické ideologie a praktik komunisty ovládané společnosti od běžného vývoje „řemesla“ managementu, který lze sledovat i v okolních zemích. Manažeři u nás tehdy ztratili dovednosti v oblasti strategie a marketingu, a to z prostého důvodu – v plánovaném hospodářství takovéto disciplíny v podnicích nebyly zapotřebí. Podniky plnily úkoly státem daného plánu a trh přestal existovat. Tedy marketing, jako dovednost komunikovat s trhem, ztratil svoje opodstatnění. To společně se státem řízeným přerozdělovacím a distribučním systémem degradovalo také obchodní dovednosti. Částečně byly uplatňovány v podnicích zahraničního obchodu, ale odtud se do podniků šířily velmi obtížně. Důvodem bylo značné elitářství pracovníků PZO a jejich odtrženost od běžné podnikové praxe. Podnikoví manažeři si tudíž s obchodníky PZO většinou příliš nerozuměli, byť se navzájem potřebovali.

Naopak do popředí socialistických podnikových manažerů se dostaly ty dovednosti, které jsou spojené s řízením výroby, řešením úloh v rámci plnění výrobních plánů, rozpočtování a zásobovací logistiky. Na to byly navázány další dílčí disciplíny, jako je údržba, řízení investic, část personalistiky (nábor a tzv. stabilizace kádrů), různé ekonomické agendy apod. Manažeři socialistických podniků museli v těchto disciplínách velmi často prokazovat neobyčejné umění vypořádávat se s problémy, které jejich kolegové v Rakousku, Německu či jinde v zemích s větší svobodou podnikání ani neznali. Vyrobit a vyexpedovat (tedy splnit plán) v podmínkách, kde nebyly včas a v dostatečné míře vstupní komponenty, chyběli pracovníci, nebyly vhodné stroje či dostatečně vyzkoušené postupy a technologie. I přes tyto handicapy nemalé množství československých výrobků sneslo měřítka světové konkurence.

Těchto výsledků však bylo docíleno zejména jednou excelentní disciplínou průmyslově vyspělého Československa. Tou byl technický vývoj strojů a technologie. Technika byla oblastí, které se změna politického režimu po roce 1948 dotkla paradoxně nejméně. S určitou nadsázkou lze tvrdit, že naopak byla tato oblast v tehdejších podmínkách i posílena. Mělo to několik objektivních příčin. Jednak šlo o již zmíněnou preferenci těžkého strojírenství, hutnictví a zbrojního průmyslu. Dále proběhla změna exportních trhů, kdy zaostalejší země socialistického tábora potřebovaly vyspělé československé výrobky, zejména strojírenské (nákladní vozy Tatra, traktory Zetor, cvičná letadla Zlín a Aero, motocykly Jawa, elektrické lokomotivy a trolejbusy Škoda a řadu dalších). Kromě toho zde existoval i významný subjektivní důvod pro rozvoj techniky. Technika, založená na exaktních vědách, jako je matematika či fyzika, nepodléhá většinou tolik ideologiím, na rozdíl od věd humanitních. Většina tehdejších politiků, vzešlá z tzv. dělnických a rolnických kádrů, také matematice nerozuměla. Naopak intelektuálové, vidouce, že v jiných humanitněji orientovaných oborech budou zásahy komunistické ideologie mnohem výraznější, se raději realizovali v technických a příbuzných disciplínách.

Technický rozvoj jako útočiště odbornosti

Technika a technický vývoj byly však bohužel odděleny od disciplíny strategie a marketingu. Technici museli sami bez strategické a ekonomické rozvahy formulovat zadání pro vlastní vývoj výrobků. Pro uspokojení socialistických či tzv. třetích „trhů“ to většinou postačovalo. Jakmile se ale západní trhy vymanily z éry poválečné konsolidace a začalo u nich naplno fungovat otevřené tržní prostředí, ve kterém marketing, obchod a ekonomika začaly hrát dominantní roli, ukázalo se, že intuitivní přístup československých technicky orientovaných manažerů nestačí. Výrobky mohly mít sice stále vynikající technické parametry, ale pokud se „netrefily“ do mnohdy i uměle reklamou vyvolaných požadavků a přání „západních“ zákazníků, pokud nebyly dobře „zabalené“ a promované, pokud nebyly doprovázeny spolehlivým servisem, často ztrácely pozice. Když se našel vhodný místní „překupník“, který šikovně uměl tyto slabiny vyřešit, československé výrobky si své zákazníky na Západě sice našly, ale často pod jinou značkou nebo tak, že podstatná část marže zůstala překupníkovi.

Reklama
Reklama
Reklama

Tuzemský trh, stejně jako trhy ostatních států RVHP, nadále vyžadoval pouze ony „výrobně-provozní“ dovednosti československých podniků, tedy i manažerů. Ti tak neměli příležitost se oněm „nadstavbovým“ disciplínám, které by jejich podnikům umožnily úspěšnější působení na světových trzích, ani naučit. A co hůře. Ještě nyní, 30 let po pádu socialismu, narážíme jako krizoví restrukturalizační manažeři v tuzemských podnicích na to, že jejich šéfové začínají většinu problémů řešit tím, že hned konstruují a vyrábějí, aniž by se dostatečně zamýšleli nad marketingovou strategií podniku, konkurenčními výhodami výrobků a služeb, ekonomikou a udržitelností rozvoje či celým souborem péče o zákazníky v rámci poprodejních služeb. Proto také v řadě tuzemských podniků, které byly zprivatizovány a/nebo začleněny do nadnárodních firem, jsou na manažerských postech v technické a výrobní oblasti většinou čeští manažeři. Naopak příprava strategií se často rozvíjí v zahraničí, marketingoví a obchodní manažeři jsou cizinci nebo v cizině vyškolení mladí lidé již nové generace.

Za zmínku stojí ještě dvě dílčí manažerské disciplíny. Jednou je systém řízení jakosti. České podnikatelské prostředí dlouho považovalo tuto disciplínu za pouhé synonymum technické kvality výrobků. Nicméně ve vyspělejších zemích se tato oblast zejména v 80. letech rapidně rozvíjela a české firmy byly konfrontovány s tímto „ujetým vlakem“ až v okamžiku, kdy pro vstup na západoevropské trhy nestačilo jen podbízení se nízkými cenami, ale byl vyžadován i patřičný certifikát osvědčující jakost procesů (např. ISO, VDA apod.). Podobně československým manažerům ujel vlak v 70. a 80. letech i v oblasti elektronických systémů zpracování dat a podpory řízení podniků.

Dědictví socialismu a permanentní krizové řízení

S určitou nadsázkou by se dalo konstatovat, že velká část manažerů tuzemských podniků v období socialismu byla de facto krizovými manažery. Podniky totiž žily v jakési permanentní krizi. Neustále „hořel“ plán, nedařilo se včas zprovozňovat investice, nové stroje nabíhaly do provozu s řadou problémů, nebyli lidi, nebyly zdroje na to či ono, a ještě ke všemu si manažeři museli hlídat svá záda z pohledu tehdejší ideologie a vládnoucí státostrany. Tyto zkušenosti v kombinaci s Čechům přirozeným smyslem pro pragmatismus a improvizaci určitě vychovaly během oněch 40 let stovky kvalitních krizových manažerů. Přesto, že se takto v oné době daní manažeři nenazývali, i státní orgány či vládnoucí strana tyto schopné „krizové manažery“ často nasazovaly na nejproblematičtější místa národního hospodářství. Když se už jednalo o zásadní krizi, mnohdy šly dokonce i ideologické záležitosti a kádrový profil trochu stranou.

Avšak ne všechny oblasti podnikání byly změnami po roce 1948 postiženy stejně. Preferováno bylo strojírenství, zejména těžké, ale také chemický průmysl, elektrotechnika (nikoliv však spotřební), částečně se rozvíjelo stavebnictví, velkými změnami prošlo zemědělství a na něj navazující potravinářský průmysl. Na druhou stranu na změny nejvíce doplatil spotřební průmysl, služby obyvatelstvu a s tím i obchod obecně. I z tohoto úhlu pohledu lze pozorovat, že československé podniky byly v oblasti B2B do poslední chvíle před přechodem na tržní hospodářství v lepší situaci než podniky v segmentu B2C. Je to opět důkaz toho, že tam, kde je při sjednávání obchodu významnou složkou technika a provoz daného zařízení, se čeští manažeři orientovali lépe. Naopak v oblasti, kde bylo třeba komunikovat s celým segmentem trhu, tedy kde bylo nutné využít dovedností zahrnutých do disciplíny marketingu, naráželi tuzemští manažeři na limity svých znalostí a dovedností.

Oproti období před válkou do řízení podniků v rámci socialismu vstoupila již zmíněná ideologie a státní dirigismus. Zkušení podnikatelé a řada vrcholových manažerů byli nahrazeni mnohdy nedostatečně vzdělanými, nezkušenými až často naivními novými „vhodnými“ kádry, kteří před profesionalitou upřednostňovali zejména poslušnost vůči vrchnosti. Takzvané kolektivní vedení, které proniklo i do podniků, bylo spíše synonymem pro systém kolektivní nezodpovědnosti. Na schůzích či poradách se neúspěchy přičítaly různým tzv. „objektivním příčinám“, v 50. letech dokonce záškodnictví západních diverzantů. Zmizela otevřenější diskuze, objektivnější hledání skutečných příčin problémů a systémový profesionální přístup k jejich řešení.

Šok z trhu: Devadesátá léta a éra prostředníků

Po roce 1989 zmizel státně plánovací mechanismus, který podnikům nařizoval, co, kolik čeho, za jakou cenu mají vyrábět a komu pak dodávat. S tím ale také zmizel zaručený odbyt dosavadních výrobků, rozpadly se státní distribuční sítě. Trh se zmenšil i ukončením činnosti RVHP a oddělením Slovenska. Na druhou stranu se postupně otevíraly možnosti exportovat na Západ. Jenže na to nebyli podniky ani jejich manažeři dostatečně připraveni. Neznali tamní trhy a jejich zákonitosti, neuměli jazyky, neměli kontakty. Nemalou překážkou byla i nekonvertibilita české koruny k západním měnám. Obecně mezi manažery panovala obrovská naivita ohledně toho, jak obchod ve svobodném světě funguje. Toho využili různí překupníci, hochštapleři, často se rekrutující z emigrantů, kteří nabízeli „nezištnou“ pomoc v rámci svých znalostí a kontaktů, ale nejednou z toho podnikům zbyly oči pro pláč. Příležitost vycítili i schopní manažeři a obchodníci bývalých podniků zahraničního obchodu. Měli znalost trhů, kontakty, byli vybaveni cizími jazyky, a někteří dokázali i vhodně využít svého předešlého angažmá spolupráce s tajnými službami.

Reklama

Jak zmíněná skupina překupníků, tak i bývalí emigranti a obchodníci z PZO opanovali tehdy většinu vazeb tuzemských výrobních podniků se zahraničím. Jen málo starších příslušníků tehdejších podnikových managementů bylo schopno s nimi držet krok. V důsledku toho se sice podařilo podnikům sanovat propad odbytu na tuzemském trhu a trzích RVHP, ale za cenu toho, že významnou část marže musely přepustit těmto obchodním mezičlánkům, zatímco rizika s obchodem spojená jim zůstala celá. Zmíněné podniky se tím sice dokázaly většinou udržet při životě, ale na rozvoj a restrukturalizaci aktivit jim již nezbývaly potřebné zdroje. Staly se pak v rámci privatizace poměrně levnou kořistí třeba i těchto obchodních mezičlánků, a to jak z tuzemska, tak i z ciziny.

Privatizace a střet s globální korporátní kulturou

Další rozvoj českých manažerů v privatizovaných podnicích byl do značné míry odvislý od toho, jakou formou privatizace probíhala. V podnicích, které byly privatizovány přímým prodejem zahraničnímu strategickému vlastníkovi, jako třeba Škoda Auto, Karosa Vysoké Mýto či Barum Otrokovice, se tuzemští manažeři dostali do přímé konkurence s manažery zahraničními. Bylo to bolestné, bylo to náročné, ale ti, kdo tento proces absolvovali, byli obohaceni o nové znalosti a zkušenosti. Jak pozitivní, tak negativní. Mohli se doučit chybějící dovednosti – zejména v oblasti obchodu a marketingu, poprodejních služeb, systémů řízení, jakosti, ekonomiky a controllingu, ale i v tzv. měkkých disciplínách – tedy prezentacích, prosazování se, práci s lidmi, komunikaci v mezinárodních týmech apod.

Deziluzí si však pošla řada tehdejších českých manažerů v rámci střetu s kulturou zahraničních mateřských a „sesterských“ podniků. Zjistili při tom, že jen vysoká odbornost a pracovitost nestačí. Z předešlé doby si odnesli naivní představu, že patolízalství, intriky a přítelíčkování jsou průvodním jevem právě a jen komunistické morálky. Tedy že ve „férové“ západní společnosti se s tímto jednáním v takové míře nesetkají. A najednou zjistili, že pro našince existuje nezřídka cosi jako skleněný strop v jejich kariéře nebo při prosazování jejich myšlenek a nápadů. Že „tvrdé“ hodnoty ve smyslu výkon, přínos, výsledky, ale i nápady či úsilí, poctivá práce mohou prohrát s „měkkými“ faktory spojenými se sebeprezentací či interní podnikovou politikou, často dělanou za zavřenými dveřmi se vstupem pouze pro vyvolené, nezřídka jen s tím správným pasem.

Reklama

Tuzemští manažeři si museli uvědomit, že západní podnikatelský svět není a priori ve všem lepší. Je prostě jiný a je třeba se v něm naučit pohybovat a pracovat. Postupně vyrostla nová generace českých manažerů, která staví na schopnostech jakési české technické a pragmaticko-improvizační manažerské školy, ale současně se naučila orientovat se i v běžném mezinárodním podnikatelském a manažerském prostředí. Umí dovedně balancovat mezi tím, co vyžaduje domácí podnikové prostředí, a tím, co naopak vyžadují nadnárodní korporátní struktury. Ani jedno ani druhé nemohou zanedbávat. Pokud by se příliš odtrhli od prostředí domácího výrobního podniku, znamenalo by to riziko demotivace celého pracovního týmu. Přece jen tuzemská podniková kultura, zvyky a postupy, v řadě ohledů i pravidla – zejména v pracovně právní oblasti – jsou odlišná od jiných evropských zemí, o zámoří či Asii ani nemluvě. Bezcitná či překotná implementace korporátních pravidel by proto mohla způsobit katastrofu. Naopak ale proto, aby mohli vedoucí manažeři tuzemských podniků nadnárodních koncernů dobře „prodat“ práci těchto firem, aby mohli získat potřebnou podporu pro jejich další rozvoj, musí se umět vhodně zapojit do způsobu komunikace, který je běžný v jejich mateřských korporacích.

Past českého mikromanagementu

O něco složitější cestou museli projít manažeři podniků, které byly privatizovány tzv. českou cestou. Tedy v malé či kuponové privatizaci, nebo v případě přímého ovládnutí podniku třeba v rámci restitucí. Zpočátku měli plné ruce práce, aby podnik udrželi při životě, chyběly jim zdroje na zajištění provozu, natož aby jim zbývalo na rozvoj podniku. Průvodním jevem bylo, že tito podnikatelé a manažeři byli ponořeni do provozní operativy, až jim na přípravu podkladů pro strategická rozhodnutí a strategické diskuze prostě nezbývala energie. Na rozdíl od kolegů privatizovaných nadnárodními firmami neměli čas ani dohnat svůj manažerský rozvoj, čas na sebevzdělávání. Často proto po dlouhá léta setrvávali u manažerských praktik, které měli zažity z počátku svého manažerského působení – tedy u mikromanagementu. Tím se bohužel většinou podnik zakonzervuje, modernější konkurence se přes něj přežene a dostane ho do fatálních problémů. U naprosté většiny českých a slovenských středních a menších podniků, jejichž situace musí být řešena restrukturalizacemi či krizovým řízením, je jednou z hlavních příčin tohoto stavu právě mikromanagement vlastníků nebo vrcholových manažerů. Vzdělanějšími a modernějšími postupy vybavení nižší manažeři v těchto firmách zpravidla dlouho nevydrží, protože jejich způsob řízení narazí na konzervativně uplatňovaný mikromanagement majitelů či služebně starších vrcholových manažerů.

Jak již bylo naznačeno v úvodu – české podnikání a český management prošly za posledních 100 let velmi klikatým vývojem. Prvními dvěma dekádami za svobodného meziválečného Československa, přičemž část byla v období budování státu a druhá polovina se vyznačovala spíše řešením hospodářské krize a jejích následků. Pak následoval skutečný podnikatelský protektorát pod německou okupací, následovalo období radikálních změn spojených s přechodem na relativně tuhý socialismus. V 60. letech došlo k uvolnění, což se projevilo i v řízení firem – ubylo ideologie a uvolnila se atmosféra k více tvůrčímu a svobodnějšímu stylu řízení. Naopak normalizace v 70. letech opět „vyčistila“ podniky od nežádoucích kádrů, a s tím znovu odešla generace zkušených manažerů i se svými znalostmi a dovednostmi. Jestli jsem uvedl, že celé období socialismu by se dalo z pohledu manažerského stylu s nadsázkou přirovnat k jakémusi permanentnímu krizovému řízení, o 80. letech to platí dvojnásob. Propast mezi manažerským stylem u nás a na Západě se neskutečně rozšířila, hospodářství fungovalo jakousi setrvačností a v řadě oblastí bylo evidentní, že tento stav nemůže vydržet dlouho. Politické změny nastartované v roce 1989, privatizace a přechod na tržní hospodářství přinesly postupnou nápravu stavu. Znamenalo to, že ti, kteří se uměli rychle přizpůsobit požadavkům, na těchto změnách vydělali. Podniky, jejichž manažeři to nedokázali, bohužel postupně zanikly. Může nám jich být líto, ale je evidentní, že svět a globální trh se s jejich zánikem dokázal vypořádat a na trhu nikomu nechybí. Komu chybí, to jsou bývalí zaměstnanci, přispívá k tomu i naše nostalgie. Neuvědomujeme si přitom, že například kladenské ocelárny, části ČKD, Vítkovických strojíren, liberecký LIAZ, ale i OP Prostějov nebo Tesla Hostivař či Transporta zřejmě uměly vyrábět, ale své výrobky už neuměly v konkurenci volného otevřeného trhu dobře prodat, resp. prodat v takové podobě, aby to podniku přineslo potřebné zdroje na další rozvoj.

Manažerské zásady pro 21. století

V této více než 100leté manažerské historii můžeme hledat spoustu poučení pro budoucnost. Jaké jsou tedy z pohledu dnešních nároků na manažery a podnikatele požadavky, aby mohli být úspěšní a obstát v globální konkurenci?

📌 Měli by dobře znát poslání svého podniku. Vědět, kam podnik jde, a zejména proč k onomu cíli směřuje.

📌Měli by být dobří stratégové, aby dokázali dobře analyzovat prostředí a v něm kvalitně navrhovat efektivní strategii, tedy cestu k naplňování onoho poslání. Z času věnovaného přípravě strategií, inovací a rozvoji, a diskuzí o nich, nelze ukrajovat za účelem řešení dennodenní provozní operativy.

📌Žádná příprava strategie se neobejde bez kvalitního poznání trhů, zákazníků a jejich potřeb, které chce podnik svými výrobky a službami uspokojovat. To je disciplína spojená s marketingem.

📌Musí zvládnout disciplínu pružného plánování, což znamená umět někdy říci i ne. Tedy nechtít za každou cenu získat i ty zakázky, o kterých už dopředu tuší, že by je nevyrobili a nedodali včas, kvalitně či s dostatečným/udržitelným ziskem.

📌 Management je synonymem pro disciplínu řízení podniků. Ale tím, koho manažeři řídí, jsou a stále budou lidé (i přes nastupující robotizaci). Tedy péče o pracovníky, jejich rozvoj a naplnění jejich potřeb spojených i se seberealizací, je snad ta nejdůležitější úloha každého manažera.

📌Jakákoliv činnost, kterou manažeři řídí, vyžaduje kromě znalosti cílů a postupů, organizace zdrojů a motivace zúčastněných lidí také neustálé vyhodnocování, jak se dosahování cílů daří. K tomu jsou potřebné mimo jiné dva nástroje. Controlling a systém řízení jakosti. Ten první by měl poskytovat managementu co nejvěrnější a nejrychlejší obraz o vývoji situace a ten druhý je založen na zpětnovazebním vyhodnocování a neustálém hledání možných zlepšení.

📌 Podnikání i řízení podniků je směřováno k vytváření nějakého zisku. Ale žádný profit není bez odpovídajícího rizika. To prostě k podnikání nerozlučně patří. Nedá se odstranit, ale dá se do značné míry řídit. Řízení rizik je další z nutných disciplín, které moderní manažer musí zvládat.

📌 Na závěr výčtu manažerských zásad jsem si nechal dvě specifické, ale velmi důležité oblasti. Tou první je etika, resp. etické hodnoty manažerů, a tím i hodnoty podniku nebo týmu, který řídí a vedou. Manažer může z pozice své funkce hodně věcí ovlivnit, některé přímo, jiné zprostředkovaně. Ovlivňuje tím tedy i kvalitu života svých spolupracovníků v podniku, ale také uživatelů jeho výrobků a služeb, dodavatelů i lidí v jeho okolí. Čím větší podnik a vyšší manažerská pozice, tím je tato odpovědnost větší. Odpovědnost mnoha vrcholových manažerů je dnes o dost větší než odpovědnost celé řady politiků. Je třeba, aby si to manažeři při každém svém rozhodování dostatečně uvědomovali.

📌Nicméně takovéto uvědomění odpovědnosti samo o sobě nemusí nic přinést. Proto by mělo být doplněno o pokoru. Pokoru ke světu, ve kterém žijeme, pokoru ke společnosti, ve které působíme, pokoru k okolí, ostatním lidem, přírodě… Pokorný manažer neznamená, že jde o manažera slabého, neschopného. Naopak. Pokora vyžaduje vnitřní sílu. Sílu respektovat i to, co bych sice mohl změnit, ovlivnit, zničit, ale s respektem k okolí, k ostatním to neudělám a nedovolím ani svému týmu, svému podniku, aby něco takového nepěkného udělal.

Vydání #3
Kód článku: 260312
Datum: 04. 03. 2026
Rubrika: Servis / Management a řízení
Firmy
Související články
Od konstrukce strojů po parkovací věže

Mezi starší generací strojařů pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal původem škodováka Josefa Bernarda z Jičína. Tento strojírenský nadšenec příští rok oslaví své sedmdesátiny. Před třiceti lety po odchodu z místního Agrostroje položil základy společnosti Vapos, která dává perspektivní práci patnácti desítkám lidí z Jičína a blízkého okolí.

Energetická náročnost obráběcích strojů: Část 3. Inteligentní technologie

Globální oteplování se stalo velmi diskutovaným tématem. I když bylo provedeno mnoho vědeckých studií a  napsáno neméně vědeckých článků, dosud se odborná komunita nesjednotila v celkovém názoru na globální změny klimatu. Smyslem předkládané trilogie článků není rozklíčovat současný stav a doporučit řešení, ale z pohledu konstrukce a provozu výrobních zařízení představit řešení firem, které primárně nehledí na byznys, ale na budoucnost naší planety.

Budoucnost, která se nedá "vyklikat" online

„Brno“ se v češtině stalo synonymem pro výstaviště. Tato věta není marketingová fráze – je to sociologický fakt, který potvrzují průzkumy. A přesto si každý ředitel firmy, který podepisuje fakturu za účast na veletrhu, dříve nebo později položí otázku: má to ještě smysl? Jan Kubata, generální ředitel společnosti Veletrhy Brno, na ni odpovídá z pozice, která je v Česku unikátní. Jeho pestrý životopis zahrnuje kapitoly od vrcholového sportovce přes úspěšného podnikatele a primátora až po šéfa zahraniční sítě agentury CzechTrade v Chicagu. Dnes stojí v čele největší veletržní správy ve střední Evropě a odpovídá za to, aby nejen Mezinárodní strojírenský veletrh zůstal relevantní i v době digitální transformace a tlaku na efektivitu.

Související články
AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Inovace bez implementace je halucinace

S transformačním manažerem Liborem Witasskem jsme se při rozhovoru setkali v jeho opavské výrobní firmě Strojcar, kterou mj. používá jako laboratoř svých inovačních počinů, jež následně v roli manažerského konzultanta a interim manažera navrhuje globálním firmám na cestě jejich transformace. Hovořili jsme o naší strukturálně nemocné ekonomice s převahou výroby s nízkou přidanou hodnotou, o příležitostech, které nám přináší Green Deal, o stavu německé ekonomiky, a samozřejmě o budoucnosti českého průmyslu.

Jarní setkání strojařů v Plzni

Více než 30 vystavovatelů, téměř 50 řečníků, tři výstavní haly a jeden nezapomenutelný strojírenský zážitek. Akce Strojírenská inspirace 2024 se konala v Plzni od 4. do 6. června 2024 a zaměřila se na digitální výrobu, automatizaci a inovace ve strojírenství. Letos poprvé se toto setkání uskutečnilo v areálu Depo2015, který se stal centrem pro sdílení zkušeností a nápadů mezi odborníky z průmyslu a digitalizace.

Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Podpora rozvoje mladých technologicky orientovaných firem

Je všeobecně známo, že zejména v počátečních fázích podnikání či inovačního cyklu, kdy firma vyvíjí nový, nebo modifikuje již existující produkt pro zcela nové využití, vzniká celá řada otázek spojených s designem produktu, se strategií jeho komercializace, s definicí vhodných zahraničních trhů a se smysluplným byznys modelem. Jedná se o kritickou fázi rozvoje firem, protože jen malé části z nich se podaří touto fází projít bezi zásadních problémů.

Moderní vědecké řízení podniku, 6. díl. Závěrečný

Nasazení informačního systému PPROI do praxe s cílem maximálního zhodnocování kapitálu obnáší pochopení jeho základních vědeckých stavebních kamenů. To si klade za cíl toto edukační desatero, které na stránkách časopisu postupně publikujeme. Dnes vám předkládáme závěrečnou desátou tezi.

Život podle profesora Kassaye

Profesor Štefan Kassay se řadí mezi klíčové osobnosti podnikatelského a vědeckého života, a to nikoliv pouze na Slovensku, ale i v okolních evropských zemích. Vyučil se jako soustružník a díky své neskonalé touze po poznání se vypracoval mezi evropskou elitu a nenašli byste zde jemu rovnému, který by dokázal v takové míře integrovat podnikatelské, ekonomické, vědecké, pedagogické a diplomatické znalosti, jako právě profesor Kassay. V oblasti vědy a vzdělávání vidí zásadní impuls pro rozvoj jednotlivce a společnosti a proto mj. založil svoji nadaci, která tyto kroky podporuje.

Štěstí přeje připraveným!

Cesta antivirového řešení Avast od prvních nápadů ve Výzkumném ústavu matematických strojů k firmě o 1 700 zaměstnancích Avast Software obývající několik pater nové budovy na Pankráci, byla dlouhá a někdy trnitá. Zakladateli a tvůrci myšlenky na vytvoření vlastního antivirového programu, ze kterého se postupem doby stal ochranný systém bránící napadením, jsou Pavel Baudiš a Eduard Kučera.

IMTS 2026: Ve znamení nových trendů v obrábění

V září se v Chicagu uskutečnil veletrh IMTS. Pro Českou republiku i pro firmy, které zde reprezentovaly sebe i český průmysl, to byl velmi intenzivní týden. Obdobně koncipovanou společnou prezentaci neměla žádná jiná ze zúčastněných zemí. Německo i Čína sice měly národní expozice, český projekt však díky koordinaci a podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu nabídl na IMTS zcela unikátní formát prezentace. Pojďme se podívat na několik postřehů z výstavy.

Umělá inteligence ve strojírenství: Adéla Čekalová

Digitální transformace průmyslu s sebou přináší velké množství dat, která nabízejí obrovský potenciál využití. Díky umělé inteligenci a strojovému učení mohou projektanti a datoví specialisté strukturovat, analyzovat a vyhodnocovat velké objemy těchto dat a využívat je nejrůznějšími způsoby v rámci celého životního cyklu produktu a služeb. Razantní nástup uvedených technologií je výzvou pro většinu oborů, a samozřejmě průmysl, resp. strojírenství, není výjimkou. Přechod k automatizaci procesů je ve většině firem již nějakou dobu realizován, ale umělá inteligence tuto evoluci značně urychlí. Přináší totiž nové způsoby zefektivnění všech procesů – od návrhu přes výrobu, expedici až po postprodejní servis a komunikaci se zákazníkem.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit