„Hnát se aplikací kompozitních materiálů a priori za snížením hmotnosti letadla, který předepisovala letecká oborová norma, je holý nesmysl. Je třeba naučit se vyrábět letadlo z kompozitních dílů a poté zákazníkovi nabídnout produkt s násobně vyšší životností při srovnatelné pořizovací ceně, než nabízejí kovové konstrukce," říká Ing. Přemysl Hobza, Ph.D., obchodní ředitel společnosti LA composite, který má bohaté zkušenosti i z oboru pevnosti leteckých konstrukcí. Uvádí, že stěžejními důvody k aplikaci kompozitních dílů jsou únava společně se životností a zásadní redukce počtů dílů v sestavě a tím i pracnosti.
Do leteckého průmyslu, konkrétně do francouzských vrtulníků Eurocopter řady AS 350, firma dodává sendvičové kompozitní panely. Ty nejprve směřují do firmy Daher Socata, kde jsou osazovány kováním a dalšími potřebnými díly, a následně jsou dodávány výrobci vrtulníků Eurocopter France.
Další zákaznickou komoditou jsou kolejová vozidla. K tomu ing. Hobza uvádí: „LA composite původně spolupracovala s ČKD Tatra Smíchov, poté s novým vlastníkem - firmou Siemens Kolejová vozidla - na kompozitních interiérech vagonů pražského metra. Další dodávkou do těchto nových souprav byly dveře strojvedoucího, jež jsou též kompletně vyrobeny z kompozitního materiálu. Bohužel se však vlastník, firma Siemens, rozhodl závod Kolejová vozidla v pražském Zličíně k září 2009 zavřít... Pro zachování linie spolupráce na kolejových vozidlech se nyní snažíme navázat partnerství s firmou Inecon na kompletizaci interiérů tramvají."
Viditelné vs. neviditelné poškození kompozitního dílu
U kompozitních konstrukcí hrozí vysoké riziko poškození dílů rázem. U běžně okem viditelného poškození (VID) dílce je nutné zaručit požadovanou statickou únosnost při minimálně provozním zatížení. Pokud je poškození obtížně zjistitelné vizuální kontrolou (BVID), pak musí konstrukce snést minimálně početní zatížení. Konstrukce obsahující vady typu BVID musejí rovněž prokázat únavovou životnost požadovanou předpisy pro konstrukci letadel . Kompozitní materiál je ze své podstaty tvořen ze dvou a více složek. Přičemž za kompozitní materiál je považován jen takový materiál, jehož vlastnosti jsou lepší než vlastnosti jeho složek samotných. Kompozitní materiál je obecně tvořen výztuží a matricí (pojivem). V současné době se jako výztuž velmi často používají uhlíková vlákna, která jsou velmi tuhá a pevná a nejsou schopna plastické deformace. Na rozdíl od kovů, které připouští velkou plastickou deformaci (desítky procent), není uhlíkovými vlákny vyztužený kompozitní materiál schopen větší energii rázu bez významného poškození absorbovat. K porušení uhlíkového vlákna dojde již při hodnotách jeho poměrné deformace pod 2 %.
Vývoj je alfou a omegou
Kompozitní materiály, jak pro interiéry letounů Airbus, tak pro interiér metra, se vyznačují svými vlastnostmi splňujícími požadavky na samozhášivost, nadýmavost a toxicitu - tzn. velice špatně hoří, a pokud je jim dodávána energie k tomu, aby hoření probíhalo, pak vyvíjí minimum kouře, který však není toxický. Těchto potřebných vlastností není problém dosáhnout u materiálů, které jsou používány firmou LA composite. Hlavní výrobní technologií v LA composite je zpracování prepregů v autoklávu, kterým firma jako jedna z mála v oboru disponuje. (Pozn. Prepreg je polotovar pro výrobu kompozitních dílů v podobě pryskyřicí nasycené výztuže v nevytvrzeném stavu, tzv. B-stav.)
Druhým z průvodců po firmě je její šéf vývoje ing. Průcha, který představuje výzkumné a vývojové projekty: „První zdejší velký projekt byl v roce 2000 zaměřen na celokompozitní křídlo. Na tomto projektu společně participovaly LA composite, VZLU, ATG a Moravan Otrokovice. Cílem bylo vyvinout metodiku pro návrh, zkoušení a certifikaci křídla pro malý sportovní letoun, který v té době Moravan Otrokovice (nyní Zlín Aicraft) vyráběl. Byla vyvinuta uhlíková konstrukce křídla, která měla odnímatelnou náběžnou hranu z materiálu sklo/epoxid (tento materiál na rozdíl od uhlíkovými vlákny vyztuženého materiálu snáší velmi dobře rázy). Výhodou odnímatelnosti byla i možnost defektoskopické kontroly hlavního nosníku křídla. Vyřešila se i problematika ukotvení podvozku a uložení paliva. Proběhly statické a únavové zkoušky za normálních podmínek i za zvýšené teploty a vlhkosti, které přinesly výborné výsledky," uzavírá ing. Průcha představení prvního projektu.
Airplane on the Ground
Nejdražší letadlo je to, které je zaparkované v hangáru kvůli poruše. Každý dodavatel firmy Airbus je smluvně vázán povinností ve stanovené lhůtě, typicky do 2 až 3 dnů , dodat „svůj" náhradní díl kamkoliv po celém světě, aby letadlo mohlo následně vzlétnout. Proto každý výrobce musí mít na skladě zásobu několika dílců od každého typu, říká ing. Hobza.
Tyto získané zkušenosti z vývoje celokompozitního křídla byly následně v roce 2004 uplatněny při účasti na projektu malého dopravního letounu EV-55, vyvíjeného firmou Evektor - Aerotechnik. Jednalo se o vývoj nového letounu reflektující na nové konstrukční procesy od 3D návrhů přes CFD až po výpočtové FEM metody. Jak ing. Průcha upřesňuje: „Původní záměr byl vytvořit letoun z převážné míry složený z kompozitních materiálů. Od tohoto záměru se však odstoupilo a začal se vyvíjet letoun s primární konstrukcí z kovu. Kompozitní materiály jsou použity v sekundární konstrukci. Ve firmě LA composite byly vyrobeny přední část trupu (prostor pro avioniku, nákladový prostor, šachta předního podvozku), dále pak kompletní dveře (pilotní, cestujících, nákladové a nouzové) a podvozkové gondoly (prostor o velikosti 3 x 1 metr - kam vstupuje hlavní podvozek a jsou zde umístěny agregáty hydraulického systému, klimatizace a baterie). Mimo brány firmy LA composite se vyrábějí kryty motorů, koncové oblouky křídel a ocasních ploch, přechody křídlo trup."