V loňském roce se vyhlášení konalo v Jičíně a post nejvyšší si odnesli domácí. Letos bohužel v Mohelnici neobhájili a putovní pohár směřuje do západních Čech. Čím si domažličtí zasloužili první místo? Ptáme se Aleše Polzera z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, který hodnotil i tento ročník soutěže.
„Musím podotknout, že hodnocení letošního klání bylo výrazně těžší než v roce 2014. Je vidět, že studenti i učitelé berou tuto soutěž velmi vážně. Vloni jsem konstatoval, že všichni, kteří se zúčastnili, se svým způsobem stali vítězi, protože se něco nového naučili. Letos tomu nebylo jinak, a co víc, bylo krásné sledovat ten velký krok kupředu, který studenti pod odborným vedením svých pedagogů učinili,“ říká Aleš Polzer.
Zadáním pro druhý ročník byla součást typu hřídel, která obsahovala tolerované i netolerované rozměry, geometrické tolerance a jednotlivé plochy měly předepsány i různé hodnoty střední aritmetické úchylky profilu. Úkolem bylo naprogramovat závit s jemným stoupáním, zápich i drážky. „Záleželo pouze na soutěžících, zda zvolí obrábění z tyče, nebo z přířezu, a zda obrobí hřídel kompletně na jedno upnutí, nebo zda budou polotovar mezi jednotlivými soustružnickými operacemi otáčet,“ konstatuje Aleš Polzer. Soutěžní zadání se tedy prakticky nelišilo od úkolu, se kterým se budou soutěžící po dokončení svého studia na střední škole setkávat v běžné praxi.
A jak takové samotné hodnocení prací žáků probíhá, nám prozrazuje doktor Polzer, který profesně působí jako odborný asistent Ústavu strojírenské technologie, odboru technologie obrábění na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně: „Při hodnocení bylo nejprve nutno zkontrolovat, zda jednotlivé soutěžní týmy věnovaly dostatečnou pozornost všem předepsaným konstrukčním prvkům a zda vytvořený NC program skutečně povede k výrobě shodného kusu. V následujícím kroku bylo třeba posoudit drobné detaily, jako je posloupnost obráběných konstrukčních prvků, zvolené řezné podmínky, způsob upnutí polotovaru, zvolené nástrojové vybavení, nebo to, zda např. drážky pro pojistné kroužky je v tomto případě vhodnější hrubovat a následně dokončovat, nebo zda by měly být obrobeny efektivněji, tedy jen jednoduchým radiálním pohybem zapichovacího soustružnického nože.“
Po důkladné kontrole jednotlivých parametrů všech naprogramovaných cyklů a kontrole bloků s nezbytnými elementárními pohyby řezných nástrojů nebylo o vítězi pochyb. Letos dosáhl na nejvyšší příčku tým z Domažlic. K tomuto vítězství jim prý dopomohly zdánlivé maličkosti, jako adekvátní hodnoty přídavků pro dokončovací soustružení, zvolené parametry závitového cyklu a způsob programování tolerovaných rozměrů.