Partnerství k podpoře a zviditelnění strojařiny

Navzdory skutečnosti, že průmysl má v naší zemi dlouho zakořeněnou tradici vytvářející záruku zajímavého pracovního uplatnění, vyprazdňují se odborné střední školy, nedostává se kvalifikovaných techniků a řemeslníků. Profesní strojní, stavební či elektrotechnické organizace bijí již několik let marně na poplach. Současně se však zvyšuje počet všeobecně vzdělaných osob, pro které na trhu práce není uplatnění.

V České republice dochází od roku 1994 k velkému demografickému poklesu a důsledky této degresivní vlny se projevují na středních školách. Jejich kapacity jsou již dlouhou dobu značně předimenzované a kvalita obecného vzdělávání tragicky upadá. Vlivem zavedení víceletých gymnázií došlo navíc k potlačení zájmu o vzdělávání na průmyslových školách patřících dříve mezi výběrové. Pokud si mladý člověk zvolí odbornou školu, tak ideálně maturitní obor. Teprve když má studijní problémy, rodiče připustí, že je lepší vyučit se nežli nic. Paradoxně tito žáci se naučí řemeslo a posléze patří mezi vyhledávané odborníky.

Naštěstí u nás stále existují zodpovědní, kterým není lhostejná budoucnost následující generace a kteří vzájemnou spoluprací vytvářejí předpoklady pro budování pevných základů naší společnosti. Máme tím na mysli firmy, školy a rodiče. Ti všichni vytvářejí provázaný celek, jehož výstupem je odborník, který se o své profesní uplatnění obávat nemusí. Uveďme následující příklad.

Rok se sešel s rokem a aktéři soutěže o Putovní pohár partnerských škol Siemens – Sinumerik Cup, se opět potkávají. Tentokráte na půdě mohelnické školy, která společně s domažlickou a jičínskou školou tvoří onu zlatou „siemensáckou partnerskou trojici“. Zázemí premiérového vyhlášení se v loňském roce v Jičíně s úspěchem zhostila ředitelka školy Alena Žalská, letos v Mohelnici nebylo ponecháno nic náhodě a zdejší ředitel Jiří Ženožička organizaci pojal velmi profesionálně. První den v závěru odborných referátů a vystoupení byly vyhlášeny výsledky soutěže a následovala exkurze po zdejších učebnách, druhý den se uskutečnila návštěva zdejšího výrobního závodu Siemens Mohelnice.

Iniciátorka této soutěže Eva Klocová ze společnosti Siemens osvětluje pravidla: „Putovní pohár získá vždy škola, která připraví a nejlépe vypracuje prezentaci postupu obrábění zadané součástky. Hodnoticí komise pak jednotlivé školy navštíví a vystoupení žáků posoudí. Soutěžení má podpořit především spolupráci mezi studenty. Každá škola může postavit až tři týmy, počet členů každého týmu je omezen na dva až čtyři studenty. Pohár bude vítězi propůjčen vždy na dalším setkání při celkovém vyhodnocení soutěže a bude na něj připevněn štítek se jménem školy a rok, v němž zvítězila.“

V loňském roce se vyhlášení konalo v Jičíně a post nejvyšší si odnesli domácí. Letos bohužel v Mohelnici neobhájili a putovní pohár směřuje do západních Čech. Čím si domažličtí zasloužili první místo? Ptáme se Aleše Polzera z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně, který hodnotil i tento ročník soutěže.

„Musím podotknout, že hodnocení letošního klání bylo výrazně těžší než v roce 2014. Je vidět, že studenti i učitelé berou tuto soutěž velmi vážně. Vloni jsem konstatoval, že všichni, kteří se zúčastnili, se svým způsobem stali vítězi, protože se něco nového naučili. Letos tomu nebylo jinak, a co víc, bylo krásné sledovat ten velký krok kupředu, který studenti pod odborným vedením svých pedagogů učinili,“ říká Aleš Polzer.

Zadáním pro druhý ročník byla součást typu hřídel, která obsahovala tolerované i netolerované rozměry, geometrické tolerance a jednotlivé plochy měly předepsány i různé hodnoty střední aritmetické úchylky profilu. Úkolem bylo naprogramovat závit s jemným stoupáním, zápich i drážky. „Záleželo pouze na soutěžících, zda zvolí obrábění z tyče, nebo z přířezu, a zda obrobí hřídel kompletně na jedno upnutí, nebo zda budou polotovar mezi jednotlivými soustružnickými operacemi otáčet,“ konstatuje Aleš Polzer. Soutěžní zadání se tedy prakticky nelišilo od úkolu, se kterým se budou soutěžící po dokončení svého studia na střední škole setkávat v běžné praxi.

A jak takové samotné hodnocení prací žáků probíhá, nám prozrazuje doktor Polzer, který profesně působí jako odborný asistent Ústavu strojírenské technologie, odboru technologie obrábění na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně: „Při hodnocení bylo nejprve nutno zkontrolovat, zda jednotlivé soutěžní týmy věnovaly dostatečnou pozornost všem předepsaným konstrukčním prvkům a zda vytvořený NC program skutečně povede k výrobě shodného kusu. V následujícím kroku bylo třeba posoudit drobné detaily, jako je posloupnost obráběných konstrukčních prvků, zvolené řezné podmínky, způsob upnutí polotovaru, zvolené nástrojové vybavení, nebo to, zda např. drážky pro pojistné kroužky je v tomto případě vhodnější hrubovat a následně dokončovat, nebo zda by měly být obrobeny efektivněji, tedy jen jednoduchým radiálním pohybem zapichovacího soustružnického nože.“

Po důkladné kontrole jednotlivých parametrů všech naprogramovaných cyklů a kontrole bloků s nezbytnými elementárními pohyby řezných nástrojů nebylo o vítězi pochyb. Letos dosáhl na nejvyšší příčku tým z Domažlic. K tomuto vítězství jim prý dopomohly zdánlivé maličkosti, jako adekvátní hodnoty přídavků pro dokončovací soustružení, zvolené parametry závitového cyklu a způsob programování tolerovaných rozměrů.

Co si lze představit pod názvem partnerská škola Siemens? Podle Evy Klocové není třeba hledat ani vymýšlet nic mimořádného, zůstáváme prý při klasické definici slovíčka – jedná se jednoduše o vztah, vztah mezi školou a společností Siemens. Díky historickým okolnostem byly do tohoto projektu zapojeny tři školy v České republice a staly se tak součástí vzdělávacího konceptu Siemens. Ten je založen na velice jednoduchém principu, který je obsažen ve zkratce TTT, tedy Train The Trainer – to je certifikační kurz pro učitele CNC obsluhy a programování, který kromě odborné stránky obsahuje také nezbytný doplněk didaktický, tedy to, jak danou problematiku studentům vysvětlit. Volně přeloženo, tento kurz opravdu znamená jakýsi trénink pedagogů, kteří budou předávat znalosti CNC techniky dál. „Protože společnosti Siemens na kvalitě vzdělání v tomto oboru opravdu záleží, potvrzuje kvalitu školitelů odbornými certifikáty. Tyto zaručují, že kurz pořádaný v našem případě partnerskou školou je součástí vzdělávacího programu Siemens (školicí podklady poskytuje společnost Siemens) a po jeho ukončení každý účastník dostává Siemens osvědčení o absolvování kurzu,“ říká Eva Klocová. Velkým přínosem pro učitele partnerských škol je, že po absolvování kurzu TTT mají automaticky uvolněn přístup k nejnovějším informacím a poznatkům v oblasti CNC techniky – jsou zaregistrováni do Siemens extranetu, kde lze najít celou řadu praktických příkladů, včetně aktuální dokumentace. Protože Siemens kvalitu opravdu velmi pečlivě kontroluje, je pro partnerské školy pořádáno pravidelně každý rok setkání v Technologickém a aplikačním centru Siemens v Erlangenu, kde dochází nejen k výměně zkušeností jednotlivých škol, ale součástí je i školení a praktická cvičení. Na tomto místě je třeba připomenout fakt, že jde o setkání technických škol z Německa, Švýcarska a Rakouska a je opravdu velkým úspěchem, že členem tohoto vyjímečného klubu jsou také tři technické školy z České republiky. Z celé řady zemí, kde má Siemens své zastoupení, byla Česká republika mezi prvními, která vzdělávací koncept dokázala rychle aplikovat a úspěšně se do něj zapojit, a to je určitě důvod k radosti a hrdosti zároveň. Na samém začátku bylo zmíněno slovíčko partnerství, to však neznamená jen to, že se v budově školy nebo na webových stránkách objeví logo Siemens a na stěně budovy ozdobná cedulka. Partnerství podle inženýrky Klocové má být vyrovnaný vztah, takže nejde jen o to, že školy budou tzv. brát, ale Siemens tyto školy řadí mezi své školicí partnery – školy aktivně školí odborné kurzy CNC obsluhy a programování ShopMill a ShopTurn, v prostorách škol může Siemens pořádat speciální semináře a workshopy s využitím jejich technického zázemí, což je pro obě strany velmi užitečné. Aby byl seznam partnerů Siemens v oblasti technického vzdělání kompletní, nesmíme zapomenout na další certifikované pracoviště, kterým je FSI VUT v Brně pod vedením profesora Miroslava Píšky. Toto pracoviště je využíváno zejména pro technologické semináře a spolupráce probíhá v jiném režimu než mají střední technické školy a učiliště. „Pokud po přečtení těchto řádek na někoho padl stín pochybností, že tedy Siemens spolupracuje pouze se třemi školami a pokládá si cimrmanovskou otázku "Není to málo?", tak ho musím uklidnit, že tak tomu opravu není,“ říká Eva Klocová a vysvětluje: „To, že má Siemens tři partnerské školy, vůbec neznamená, že by na ty ostatní zapomínal. Projekt partnerských škol je momentálně zcela naplněn – je opravdu velice náročné zajistit vše potřebné pro jeho fungování a přece jen prioritní záležitostí našeho oddělení je péče o výrobce obráběcích strojů. Všichni moji kolegové však do škol zavítají vždy velmi rádi – jedná se většinou o pomoc s instalací výukového programu Sinutrain, odbornou konzultaci ohledně retrofitu starého stroje, případně pomoc a radu s nákupem stroje nového. Naši spolupráci se školami můžeme měřit i počtem instalovaných licencí Sinutrain, která se v současné době blíží již k padesáti a to rozhodně za úspěšnou spolupráci my i jednotlivé školy považujeme,“ uzavírá paní Klocová.

Mohelnické setkání bylo stejně jako předchozí dva ročníky ozdobeno nejen slavnostním vyhlášením vítězů a předáním putovního poháru, ale zároveň organizátoři vyhlásili další ročník soutěže. „Můžeme se těšit na to, že se v roce 2016 všichni sejdeme v Praze, abychom našim partnerským školám i my představili zázemí naší společnosti“, říká Eva Klocová a pokračuje: „S představováním firmy jsme však začali vlastně už v Mohelnici, a to díky vstřícnosti ředitele závodu Siemens Mohelnice Pavla Pěničky, který nejenže zorganizoval naprosto dokonalou prohlídku výrobního závodu, ale osobně nám představil historii i současnost výrobního závodu ve velmi poutavé prezentaci. Prohlídka závodu byla pro všechny zúčastněné opravdovým zážitkem a skvěle tak završila naše setkání. Znovu se potvrdilo, že osobní setkání a komunikace je nenahraditelný moment. To, jak dokážeme obsah našeho sdělení podtrhnout řečí těla nebo výrazem tváře, se opravdu nedá nahradit ani tisícem smajlíků v e-mailu. Některá sdělení jsou skutečně taková, že se vyplatí kvůli nim ujet i stovky kilometrů. Zanechávají po sobě totiž pocit, že jsme byli součástí něčeho mimořádného, co za námahu stálo, potkali jsme spoustu zajímavých lidí, dozvěděli jsme se informace, které si nikde nepřečteme, viděli jsme to, co jen tak nikde neuvidíme, a nejvyšší odměnou je to, že se stáváme přáteli. Ne ne, teď nehovořím o Facebooku, toto není sociální síť – toto je realita a je skvělé být její součástí.“

Do mohelnické školy byl nedávno instalován soustruh C 420 brazilské společnosti Romi, zastoupené firmou CNC Invest, jejíž ředitel Ing. Vladimír Bláha byl také na mohelnickém setkání přítomen. Ve svém vystoupení představil společnost CNC Invest a zmínil se i o soutěži WorldSkills International 2015. Zmínka to nebyla v žádném případě náhodná, protože firma Romi Brazil, kterou společnost CNC Invest v ČR a na Slovensku zastupuje, je významným výrobcem obráběcích strojů. Velmi často jsou obráběcí stroje z produkce této společnosti vybaveny řídicím systémem Sinumerik a pohony Sinamics. Stejně jako Siemens, je i Romi Brazil globálním partnerem mezinárodní organizace WorldSkills International. Soutěž se letos v srpnu konala právě v brazilském São Paulu, a tak podpora ze strany výše jmenovaných partnerů nebyla náhodná. Tato mezinárodní soutěž s více než šedesátiletou tradicí vznikla ve Španělsku na základě akutní potřeby dělnických profesí – psal se tehdy rok 1946. Hlavním cílem připravované soutěže byla motivace mladých lidí pro učňovské obory. Zejména rodičům se tehdy prostřednictvím soutěže organizátoři snažili vysvětlit, že budoucnost jejich dětí závisí především na vytvoření efektivně fungujícího vzdělávacího systému – podívejme, jak aktuální téma to pro nás stále je. První úspěšný ročník soutěže proběhl v roce 1950 jako tzv. Iberská soutěž mezi Španělskem a Portugalskem, v roce 1953 přijaly pozvání k účasti další státy – Německo, Velká Británie, Maroko, Švýcarsko – a soutěž tak nabyla opravdu mezinárodních rozměrů. Worldskills je akce orientovaná na učňovské dovednosti; to nejlepší ze svých oborů předvádějí elektrikáři, obráběči kovů, programátoři CNC strojů, návrháři, kuchaři, pekaři, cukráři, floristé a celá řada dalších profesí. V současné době existuje celkem neuvěřitelných 45 soutěžních kategorií, kde mladí lidé z celého světa měří své síly. Scházejí se pravidelně na národních soutěžích a poté jedenkrát za dva roky vyvrcholí jejich úsilí na mezinárodním poli. Letos pořádala soutěž Brazílie a zmíněná brazilská firma Romi ji podpořila tím, že zapůjčila na dobu konání CNC obráběcí stroje ze své produkce. A nebylo jich právě málo, k soutěžnímu klání posloužilo více než šedesát strojů a i tento počet svědčí o tom, jak velký rozsah tako událost má. V São Paulu bylo 1 150 registrovaných soutěžících a 200 tisíc návštěvníků. Dnes má organizace WorldSkills již více než 70 členů, v červnu 2015 se 75. členem stala Palestina (!). „Smutné konstatování je, že Česká republika k nim dosud nepatří. Je to o to smutnější, že mezi členy najdeme například Dominikánskou republiku, Barbados, Bahrajn nebo třeba i Jamajku,“ posteskla si Eva Klocová. Kdo zaspal tentokrát? Kde je Česká republika se svou tradicí a příslovím o řemesle a jeho zlatém dnu? Nezaslouží si také česká mládež, aby mohla předvést, co opravdu umí, na takovém fóru, jako je mezinárodní dovednostní soutěž? „Máme nejen krásné dívky, které se na mezinárodních soutěžích prezentovat mohou, ale máme především velmi šikovné studenty a učně, kteří by se ve svých oborech jistě uplatnili na mezinárodním pódiu minimálně stejně úspěšně, ale zatím to bohužel udělat nemohou,“ oprávněně namítá paní Klocová a pokračuje: „Na příští WorldSkills International musíme počkat dva roky, finále se koná v Abu Dhabí, a bylo by hezké zjistit, že se do té doby Česká republika probudila a o členství se alespoň uchází. Rozhodně není nijak náročné prostudovat organizační pokyny s názvem ‚How to join WorldSkills International‘. Důležité však je, kdo se této aktivity ujme, zda např. vznikne vzdělávací nadace pro odborné dovednosti, zda se k výzvě přihlásí ministerstvo školství nebo jiná instituce či firma?“

Začínali jsme konstatováním o nutné podpoře technicky vzdělaných lidí. Tento značný deficit mezi nabídkou a poptávkou se projevuje v chybějícím odborném personálu ve výrobních společnostech, což má mj. často za následek nucený útlum růstu firmy a zhoršování konkurenceschopnosti. Uvedli jsme konkrétní přístup pasivního přístupu České republiky k našemu členství ve WorldSkills International, které by svojí prestiží bezesporu zvýšilo zájem mladých o technické obory. Naštěstí máme takové soutěže, jako je Sinumerik Cup, které školy a jejich studenty oslovují a zprostředkovávají jim kontakt s praxí.

Eva Klocová, Roman Dvořák

eva.klocova@siemens.com

roman.dvorak@mmspektrum.com

www.siemens.cz