Technologie výroby
Kromě závitů je na některých profilech kabiny nutno obrábět standardní třískovou technologií doplňkové plochy potřebné nejen pro svařování skeletu, tzn. i díry pro provlečení elektrických kabelů a hadic klimatizačního agregátu. Pro spolehlivé oboustranné sražení ostřin u těchto děr se osvědčily nástroje automatického zpětného sražení hran, které spolu s nástroji pro termální závitování vyžadovaly použít v sériové výrobě CNC stroje, kdy se pro relativně jednoduché tvary součástí vystačilo s provedením strojů se třemi řízenými souřadnými osami X, Y, Z, čtvrtá či pátá osa již nebyly nutné. CNC řízení současně zaručovalo plynulé napojení třístupňových režimů (viz tabulka).
Pro zahájení sériové výroby se instalovalo vše nové - stroje, nástroje, upínací přípravky - nejen kvůli technickým parametrům, ale nebylo možné provádět experimentování na stávajícím strojním parku. Na zprovoznění technologie byl časově omezený prostor ke konci provozních zkoušek a tvůrčí snaha kolem termální technologie závitování musela vyjít téměř najisto, hned napoprvé, jen s nejnutnějším doladěním. Podařilo se v poloprovozních podmínkách technologii ověřit a následně plynule přejít na dvousměnný sériový provoz.
Jako příklad týmové spolupráce konstruktéra, technologa a operátora CNC stroje lze uvést konstrukci a výrobu univerzálního upínacího přípravku pro všechny rovné profily různých délek, většinou v symetrickém provedení (pravá a levá strana kabiny), kdy pouhým posunutím uvolněných dvou nebo čtyř upínek do jiné polohy a výměnou dvou nasunovacích koncových dorazů lze ihned upnout jiný(é) profil(y) a spustit patřičný NC program. Vložením vzorových součástí, označených technickou kontrolou, lze toto přeseřízení snadno urychlovat. Spolupráce na celé rozsáhlé akci byla o to zajímavější, že podnikový útvar Technická příprava výroby třískového obrábění se v podstatě zabýval řešením tvářecí technologie.
Co tomu ale ještě předcházelo? Z pohledu technologa-programátora byly nové instalované CNC stroje (vrtačka a vertikální obráběcí centrum) řízeny každý jiným CNC systémem (německý Heidenhain a americký Vickers-Acramatic). Z toho vznikly přídavné problémy pro sestavení a používání ovládacích NC programů. Kritéria byla jasná - jednoduchost (i pro zaškolení operátora CNC stroje), srozumitelnost (pro dodatečné editace ručně u stroje nebo pomocí CAD/CAM softwaru), přehlednost, tvorba dalších budoucích NC programů kompatibilních se stávajícími a tím zvládnutí obsáhlého archivu. Jako optimální se osvědčila stavebnicová struktura hlavních programů s maximálním začleněním techniky podprogramů (standardní podprogramy pro vrtací cykly, souřadnicové pro polohy děr, speciální pro režimy nástrojů). Navíc byla využita výhoda parametrického programování (tj. zahrnutí osové symetrie levého a pravého provedení součásti, rozsahu vyráběných závitů od M4 do M10 a používání dvou samostatných speciálních procesních kapalin pro nástroje). K urychlení návrhu se částečně využíval software EdgeCAM britské firmy Pathtrace.