Rusko se stalo devátým členem klubu vysokorychlostní železnice. Na nejprestižnější trať mezi Moskvu a Petrohrad v prosinci poprvé s cestujícími vylétl Sokol stěhovavý, rusky Sapsan. Při první jízdě uháněl v mrazu mínus 32 stupňů rychlostí 244 km/h. Souprava Sapsan má 10 vozů, tj. o dva vozy více než jeho evropští sourozenci, protože nástupiště jsou na ruských železnicích delší. Sokol má ruský rozchod 1 524 mm (nově 1 520 mm).
Zvláštním konstrukčním oříškem bylo přizpůsobení veškerých komponentů ruským klimatickým podmínkám. Nakonec se podařilo vytvořit vlak, který bez problémů funguje i při -50° Celsia nebo při sněhových bouřích, při kterých rychlost větru dosahuje rychlost až 250 km/h.Tyto extrémní podmínky bylo potřeba zohlednit nejen při konstrukci, ale také při výběru materiálů použitých při výrobě. Zvláštní kvalita byla požadována např. u maziv, těsnění a dalších technických komponent. Všechny prošly laboratorními testy.
Vlak se podrobil speciálnímu testování, které prověřilo jeho odolnost a funkčnost veškerých provozních systémů v extrémních klimatických podmínkách ruské zimy, v testovacím středisku Rail Tec Arsenal ve Vídni. Ve 100 metrů dlouhém klimatickém tunelu byly vozy vystaveny sněhové bouři či mokrému namrzajícímu sněhu. Prověřovalo se, zda i v extrémních klimatických podmínkách nezamrzají např. dveře, přední sklo či spřáhla. Osmset různých senzorů umístěných po celém vlaku při testech měřilo teplotu vzduchu, povrchovou teplotu, tlak vzduchu nebo vlhkost. Měřilo se rovněž chování vlaku při následném odtávání nánosů sněhu a ledu. Protipólem zimních zkoušek také byla měření při vysokých plusových teplotách. Veškerými testy prošla vlaková jednotka úspěšně.
Velice náročná byla rovněž přeprava vlaku z Německa do Ruska. Kvůli širokému rozchodu nemohl Sokol dojet do svého působiště po vlastní ose a musel cestovat lodí.
Zdroj Technet.cz a Siemens