Aby se program naučil rozeznávat důležité detaily, musí se postupně naučit, v čem spočívají buněčně rozdíly jednotlivých stádií. Programátoři do softwaru nahrají 90 vzorků, které již byly určeny. Program je následně otestován, aby určil stadium na dalších deseti, pro něj neznámých preparátech. Celý postup se takto opakuje, dokud software nezíská dostatek zkušeností, aby zvládl spolehlivě analyzovat snímek preparátu a určit, do jakého stádia se onemocnění již vyvinulo. Díky tomu, že se preparáty pro analýzu skenují, lze je bez problémů dlouhodobě skladovat v digitální podobě.
Cílem vývojářů je digitalizovat také jehly pro biopsii a vybavit je senzory, jež by umožnily určit polohu odebraného vzorku a dát mu vlastní 3D adresu. Následně by se daly propojit snímky ze zobrazovacích systémů (pro detekci prostaty se zpravidla využívá magnetická rezonance) s výsledky z laboratorních vyšetření. Na snímku by tedy byla vidět prostata s přesně vyznačenými místy odebraných vzorků a stadiem vývoje onemocnění v daném místě.