Dlouhou dobu se strojní výroba zaměřovala na dosažení stability a výkonu. Výrobní závody představují významné, dlouhodobé investice, a pro jejich návratnost bylo důležité, aby stroje byly navrhovány tak, aby fungovaly efektivně a spolehlivě a aby byly vytvářeny pracovní postupy a prostředí, která zachovají produktivitu na dlouhé roky.
Tento přístup, který můžeme nazvat „vytesaný do kamene“, je v přímém kontrastu se systémovým inženýrstvím, které dominuje současné softwarové éře. Jak všichni víme, klíčovými slovy se staly flexibilita, adaptabilita a – a obchodní svět nyní spoléhá na software, který se dokáže tomuto kontextu přizpůsobit.
Reaktivní a flexibilní systémy ale nezůstaly pouze dominantou cloudových služeb. Každý, kdo má mobilní telefon, ví, že funkce v aplikacích přibývají každý den, aby tak byly užitečné v neustále se měnícím světe. Stejným způsobem digitalizace mění to, co od výroby očekáváme, i to, co je ve výrobě možné.
Zákazníci si také zvykají na to, že dodací lhůty se zkracují, přestože očekávají konkrétnější a specializované dodávky. Stejně tak tyto pokroky využívá i samotná strojní výroba.
Standardizace způsobu, jakým stroje komunikují prostřednictvím systémů jako je například OPC Unified Architecture, znamená, že inženýři mohou modifikovat a přepracovávat výrobní procesy v kratších časových lhůtách a být při tom
kreativnější. Umožňují to například digitální twinningové přístupy k designu či modelování inovací ve virtuálním prostředí na úrovni továrny.
Platí to také pro způsob, jakým stroje komunikují s okolním světem. Díky rozvoji průmyslového internetu věcí (IIoT) mění výrobci zcela způsob, jakým mohou lidé pracovat se stroji, od spoléhání se na tlačítka a obrazovky na samotných strojích až po to, že s nimi mohou komunikovat stejně svobodně a pružně jako s e-mailovou schránkou. Z dlouhodobého hlediska vede tato cesta ke spolupracujícím robotům (neboli cobotům), kteří pracují společně s lidskými pracovníky.
Zde jsme již velmi vzdáleni tomu, jaké představy mají o výrobě mnozí z nás. Je to ale realita. V nedávném výzkumu IBM zjistila, že přijetí IIoT se věnuje 73 % výrobců, u umělé inteligence je to 65 % a u rozšířené reality 63%. Stručně řečeno, strojírenství je stejně jako většina věcí v současném světě o datech, nejen o oceli a plastech, a můžeme o něm mluvit jako o odvětví, kde se data opravdu reálně setkávají s fyzickým světem.