Více inovačního potenciálu mají střední firmy, kde od přijmutí rozhodnutí k jeho realizaci je velmi blízko. Přesto tahounem zásadních průmyslových směrů jsou v současné době zejména velké korporace, které tyto technologie postupně zavádějí (například ve svých výrobních závodech, v posledních letech i stále častěji se objevujících vývojových a servisních centrech). To jsou ti, kteří mají sílu (finanční, personální, procesní) přijít s novými technologiemi a prosadit je i do svého businessového (omlouvám se za nečeské slovo) okolí. Menší firmy sice vládnou větším inovačním potenciálem, ale jejich impact ve smyslu schopnosti prosadit technologii v širokém měřítku není významný.
Personálně je samozřejmě nutné, aby si digitální transformaci vzal „za své“ management firmy. Pokud ten má horizont práce delší než jedno fiskální období, je pravděpodobné, že bude Průmyslu 4.0 nakloněn.
Co tedy bude dále? O Průmyslu 4.0 se mluví stále (v současné době o jeho druhé vlně), mnoho osob a institucí, kteří se chtěli pouze zviditelnit, toto téma naštěstí pomalu opouští. Snad jsme se již naučili rozlišovat, že automatizace a roboty nejsou cílem Průmyslu 4.0, ale jedněmi z nástrojů pro jeho zavedení. Přichází na řadu analýza procesů ve firmách, jejich digitální transformace (procesů a celých firem). Až toto jsou první znaky skutečného Průmyslu 4.0. Neřešíme tedy konkrétní roboty na výrobní lince, ale jejich automatickou interakci s okolím, a to i značně velikým (robot si například může sám objednávat materiál u subdodavatele). Základem této interakce je práce s daty, s ohromným množstvím dat, z nichž bychom měli vyrobit informace a na základě těchto informací pak kvalifikovaně rozhodnout.
Jak jsem již zmínil o pár odstavců výše, Průmysl 4.0 je velmi blízký elektrotechnikům, IT firmám, využívá se v automobilovém průmyslu či například ve finančnictví. My „elektrikáři“ jsme trošku zlenivěli, soustředili jsme se převážně na zákazníky, u kterých se nám jednotlivé prvky Průmyslu 4.0 dobře zaváděly.
V současné době je však potřeba jít také do dalších oborů a nabídnout řešení i v dalších segmentech zpracovatelského průmyslu – v papírnách, truhlárnách, zemědělství, malých potravinářských provozech atd. Tam tedy očekáváme největší nárůst zakázek. Bude se jednat o velmi individuální „malá“ řešení. K jejich zavádění budou (nebo již jsou) tři motivace: náhrada chybějící pracovní síly, zvýšení produktivity a zejména úspora času, díky které se bude moci profesionál věnovat své specializaci a netrávit čas neodbornou a mnohdy také nezáživnou a rutinní činností.
Ve vzdálenějším horizontu očekáváme masivnější nasazení umělé inteligence – a abychom si rozuměli: za umělou inteligenci považuji takový algoritmus (většinou složitý, komplexní, samoučící, zpětnovazební, ale stále pouze algoritmus), který dokáže určité činnosti provádět sám, bez lidského zásahu, vyšší rychlostí a s větší kvalitou. Nejprve se umělá inteligence objeví v IT, softwarových systémech (už se objevuje), následovat bude právě ve výrobě (neznám situaci ve vojenském průmyslu, tam patrně je již využívána).
Závěrem tedy mohu snad jen shrnout, že za poslední roky se naše situace s Průmyslem 4.0 nezměnila nijak zásadně, ale pomalu se posunujeme. Již víme, že robotizace není Průmyslem 4.0, první firmy procházejí digitální transformací. Aby zůstaly konkurenceschopné, budou to muset dříve či později udělat v podstatě všichni. A někde na horizontu se již objevuje třetí vlna – vlna umělé inteligence.
Elektrotechnická asociace České republiky
Jan Prokš
proks@electroindustry.cz
https://www.electroindustry.cz/