Mezi nejpoužívanější technologie nanášení tenkých povlaků patří obloukové napařování a magnetronové naprašování. Níže uvedené příklady aplikací využívají právě metodu magnetronového naprašování, která poskytuje velmi kompaktní a adhezní vrstvy s vysokou hustotou nanesených částic a pracuje při nízké teplotě, čímž je šetrná k povlakovanému substrátu. V dalším textu se zaměříme na některé speciální aplikace, které již mají své reference, ale nejsou zdaleka tak rozšířené jako například povlakování vrstvami na bázi TiN. Jedná se o povlakování nástrojů používaných při vstřikování plastů, tlakovém lití a tváření hliníku a jeho slitin.
Mechanismy a problémy spojené s lisováním a litím
Při vstřikování plastů, tlakovém lití nebo tváření hliníku a jeho slitin se setkáváme s některými společnými problematickými jevy:
a) zadíráním a korozí třením některých pohyblivých součástí forem (vyhazovače, pohyblivé čepy, tažné části, vodicí lišty atd.);
b) únavou, abrazivním otěrem (např. díky skleněným vláknům), korozí (např. působením rozkladných nebo kondenzačních produktů chloridových polymerů), dieselovým efektem (vlivem kombinace tepla a tlaku plynu působícího v uzavřených oblastech).
Kromě uvedených aspektů, které snižují životnost forem, zmiňme ještě další dva kritické parametry:
c) koeficient tření materiálu (plastu, hliníku) na povrchu formy, který je ve většině případů nepřímo úměrný k plnicí rychlosti formy. To přímo ovlivňuje délku lisovacího/licího cyklu a tím i náklady na jeden cyklus;
d) velmi důležitým a známým jevem je interakce mezi povrchem formy a tvářeným materiálem. Tato interakce, která často vede k přilepování materiálu na formu, se vyskytuje kromě plastů i u tlakového lití hliníku či tváření pryžových dílů. V odborné literatuře se pro tento jev zavedl pojem „sticking“. Bez ohledu na tvářený materiál se forma musí často čistit agresivními chemikáliemi nebo mechanicky, popřípadě kombinací obou způsobů.
Požadavky na povrchovou vrstvu
Důvodem pro povrchovou úpravu forem je proto vytvoření takové povrchové vrstvy, která bude co možná nejvíce inertní k tvářenému materiálu, bude mít vysokou otěruvzdornost a nízký koeficient tření. Kromě toho musí vzhledem k výše popsanému efektu přilepování splňovat dvě podmínky:
- neměla by reagovat s čisticím chemickým médiem;
- měla by mít vysokou tvrdost, aby byla odolná vůči mechanickému čištění (pískování, otryskávání atd.).
Použití povrchových úprav
Z již zmíněného je patrné, že povrchová vrstva by měla řešit problémy s otěrem a přilepováním tak, aby bylo plnění formy kvalitnější a vyjmutí dílce z formy snazší, krátce řečeno, aby se zvýšila kvalita a snížily se náklady na výrobu dílce.
Ačkoliv nitridace a elektrolytické pokovování chromem nebo niklem jsou stále široce rozšířené, povlaky na bázi PVD a PACVD se stávají efektivní náhradou těchto povrchových úprav. Klíčem k jejich úspěchu je velmi vysoká tvrdost, velmi vysoká chemická netečnost a schopnost nemodifikovat počáteční drsnost povlakovaného povrchu. Možné oblasti aplikací jsou zřejmé z následujících příkladů.
Vstřikování polymerů
Při výrobě PE víček pro lékařské použití byla původně používána forma z materiálu 34NiCrMo16 s vnitřním chlazením vodou. Protože docházelo k častému přilepování a výskytu dieselového efektu, bylo nutné sadu čistit (broušení + leštění) v intervalu milionu cyklů. Průměrná délka cyklu byla 17 vteřin.
Pro zlepšení parametrů byla kompletní sada povlakována vrstvou Certess X o tloušťce 3 m a současně byl nahrazen materiál formy slitinou Cu-Be. Tím bylo možné eliminovat vnitřní chlazení vodou. Toto řešení potlačilo výskyt dieselového jevu a přilepování bylo významně zredukováno. Čištění bylo prováděno v intervalu 6 milionů cyklů. Kromě toho se díky velmi slabé reakci mezi plastem a povrchem formy snížila délka cyklu ze 17 na 10 vteřin.
V druhém případě se jednalo o vstřikování PE lžiček. Forma byla vyrobena z materiálu X38CrMoV 5-1. Problémem bylo špatné plnění dutin a přilepování na formu. Pro zlepšení plnicí rychlosti byla forma povlakována vrstvou Certess DLC o tloušťce 1 m. Výsledkem bylo snížení doby cyklu o 30 %. Došlo ke snížení tření mezi plastem a formou, snadnějšímu plnění formy a snížení potřebné výtlačné síly. Kromě toho bylo možné zmenšit hloubku popisovacích rytin pro jejich lepší čitelnost. To vše samozřejmě vedlo v důsledku ke snížení nákladů.
Vstřikování elastomerů
Na příkladu pryžových O-kroužků je patrný rozdíl mezi povlakem z tvrdého chromu a povlakem Certess na bázi Cr. Při původní povrchové úpravě bylo nutné čistit formu (kartáčováním, popřípadě čisticím roztokem) v intervalu 20 000 cyklů, a to díky významnému výskytu přilepování materiálu na formu. Aby bylo možné tento interval zvýšit, byl tvrdochrom nahrazen vrstvou Certess o tloušťce 4 m. Výsledek hovoří sám za sebe: interval čištění formy se zvýšil na 100 000 cyklů.
Vysokotlaké lití hliníku
Při výrobě odlitků vysokotlakým litím z hliníku jsou často součástí forem jádra určená k vytvoření otvoru (slepého či otevřeného) do stěny odlitku. V daném případě se jednalo o Al-Si slitinu s licí teplotou 750 °C, materiálem formy byla opět vysoce legovaná Ni-Cr-Mo ocel. Hlavním problémem bylo přilepování hliníku na jádra při vyhazování formy.
Jádra byla povlakována vrstvou Certess SD o tloušťce 3 m. Tento povlak poskytuje velmi vysokou teplotní odolnost, abrazivní odolnost a nízkou schopnost k přilepování. Výsledkem bylo zvýšení intervalu výměny jader z 15 000 na 100 000 cyklů.
Tažení dílců z Al slitin
Hlavním problémem, který bylo třeba řešit při tažení dílů z Al-Mg slitiny, bylo zadírání materiálu a jeho přilepování na formu během tváření, což vedlo k tvorbě trhlin na tvářeném dílu. Důvodem byly velmi špatné třecí vlastnosti Al-Mg slitiny. Původní řešení úpravy povrchu vyžadovalo broušení/leštění nástroje (razidlo a forma) v intervalu 10 000 cyklů. Díky povlakování vrstvou Certess DLC se interval zvýšil na 60 000 cyklů. Tento výsledek byl dán velmi nízkým koeficientem tření povlaku DLC, vynikající odolností proti přilepování a velmi vysokou odolností proti otěru díky vysoké tvrdosti povlaku.
Výhody PVD povlaků
Uvedené příklady názorně ukázaly přednosti povlaků Certess aplikovaných na formy a nástroje pro vstřikování, lití a tváření plastů, pryže a hliníku:
- snadnější naplnění forem;
- prodloužení intervalů mezi čištěním forem, a tím i snížení počtu odstávek stroje;
- zlepšení kvality povrchu tvářeného dílce/odlitku.
Dalším praktickým příkladem aplikací je povlakování forem z hliníku na výrobu plastů. Použití hliníkových forem na výrobu plastů je stále rozšířenější. V tomto případě budou muset procesy povrchových úprav splnit požadavek na nízkou teplotu, která by neměla překročit 150 – 200 °C, kdy dochází ke změnám mechanických vlastností forem. Jako slibné se ukazují právě PVD povlaky Certess X a Certess DLC, nanášené technikou PEMS při nízkých teplotách. Některé aplikace jsou již v praktickém použití. Dalším praktickým příkladem aplikací je povlakování forem z hliníku na výrobu plastů. Použití hliníkových forem na výrobu plastů je stále rozšířenější. V tomto případě budou muset procesy povrchových úprav splnit požadavek na nízkou teplotu, která by neměla překročit 150 – 200 °C, kdy dochází ke změnám mechanických vlastností forem. Jako slibné se ukazují právě PVD povlaky Certess X a Certess DLC, nanášené technikou PEMS při nízkých teplotách. Některé aplikace jsou již v praktickém použití.
Ing. Jan Gerstenberger
070903070903
Exprohef-CZ
www.exprohef-cz.cz
[email protected]
Umístění na MSV: pavilon E, stánek 162