Pro potřebu posouzení ochranných opatření a zpracování analýzy rizik je vhodné použít normu vydanou k tomu účelu v roce 2011:
ČSN EN ISO 12100:2011 Bezpečnost strojních zařízení – Všeobecné zásady pro konstrukci – Posouzení rizika a snižování rizika
Touto normou byla nahrazena a zrušena ČSN EN ISO 12100-1 (83 3001) z června 2004, ČSN EN ISO 12100-2 (83 3001) z května 2004 a ČSN EN ISO 14121-1 (83 3010) z dubna 2008.
Posouzení rizik SZ a jejich dokumentování je souborem logicky navazujících kroků, které v praxi konstruktéři a bezpečnostní inženýři potřebují znát a uplatňovat. Jedná se o systematické zjišťování rizik vznikajících s používáním SZ a určení takových bezpečnostních opatření, která při zachování funkčnosti minimalizují rizika. Při návrhu a vývoji SZ je nutné také vyřešit kombinace a použití SZ s dalšími relevantními zdroji rizik, a to na aktuální úrovni technických a ekonomických možností. Tato mezinárodní norma je současně základem pro tvorbu bezpečnostních norem typu A, B1/B2 a C, jejichž účel je také touto normou stanoven. V úvodu normy ISO 12100 je doporučení, aby byla zařazena do školicích kurzů a příruček pro konstruktéry, aby se seznámili se základní terminologií a všeobecnými konstrukčními metodami. V přílohách obsahuje vhodné příklady a mj. také tříjazyčný abecední rejstřík specifických termínů použitých v normě. To je velmi potřebné pro relevantní porozumění závažnému tématu posuzování shody SZ v rámci EU. Má velký význam pro další zlepšování kvalifikace konstruktérů SZ.
Strategie posouzení a snížení rizika (schéma, logické kroky)
Posouzení a snížení rizika je soubor činností, které musí provést konstruktér při navrhování nebo změnách konstrukce stroje, a to v následujícím pořadí:
a) určit mezní hodnoty SZ, které zahrnují předpokládaný účel používání a jakékoliv předvídatelné způsoby nesprávného používání (charakteristiky SZ);
b) identifikovat nebezpečí a příslušné nebezpečné situace (seznam nebezpečí);
c) odhadnout riziko pro každé identifikované nebezpečí a nebezpečnou situaci (klasifikace závažnosti možného následku a pravděpodobnost výskytu);
d) zhodnotit riziko a rozhodnout o nutnosti snížení rizika ((ne)přijatelnost rizik);
e) vyloučit nebezpečí nebo snížit riziko spojené s nebezpečím vhodným ochranným opatřením (bezpečnost konstrukce např. dle normy C, funkční zábrany a ochranné prvky dle norem B1, B2).
Posouzení rizika je řada logických kroků, při nichž lze systematicky analyzovat a hodnotit rizika spojená s účelem SZ (proces posouzení rizika). Činnosti a) až d) jsou obsahem posouzení rizika, činnosti e) jsou předmětem snížení rizika.
Snížení rizika provádíme po posouzení rizika kdykoliv je to nutné a potřebné vzhledem k charakteristikám používání SZ. Opakování procesu posouzení rizika může být nezbytností vždy, pokud je to prakticky možné s ohledem na vývoj možností jak vyloučit nebezpečí, jak nastavit a zlepšit efekt adekvátních ochranných opatření.
Pozor: Pokud na SZ nebyla realizována žádná ochranná opatření, dá se předpokládat, že existující nebezpečí povedou dříve nebo později k úrazu!
Celková strategie je obsahem schématu na obr. 1. Postup je nastaven na neustálé opakování s ohledem na to, že snížení rizika může být nezbytné s ohledem na používání nejlepších dostupných technologií, změny nebo nové vlastnosti konstrukčních materiálů atd. Ke splnění strategického cíle – největší snížení rizika SZ – je nutné vzít v úvahu čtyři faktory přednostně v tomto pořadí:
- bezpečnost stroje během všech fází životnosti, v celém životním cyklu;
- funkčnost, tj. schopnost stroje vykonávat svoji funkci;
- použitelnost stroje;
- náklady na výrobu, provoz stroje, na jeho likvidaci a recyklaci.
Ochranná opatření jsou kombinací všech opatření realizovaných konstruktérem a následně uživatelem SZ (viz obr. 2). Opatření, která mohou být realizována při návrhu konstrukce, mají přednost a jsou obecně účinnější než opatření realizovaná uživatelem (zaručování bezpečností konstrukce stroje s minimem bezpečnostních požadavků na uživatele).
Aplikace uvedených zásad vyžaduje znalosti o používání stroje, historii úrazů a zdravotnické záznamy, znalosti o dostupné technice ke snížení rizika, o právních požadavcích v místě, kde bude stroj používán. Konstrukce stroje, která je přijatelná v současnosti, nemůže být následně akceptovatelná, pokud technický vývoj umožní konstrukci stejného stroje s nižším rizikem.
Snížení rizika stroje, resp. dosažení stanovené úrovně bezpečnosti SZ je hlavním cílem. K tomu je vhodné využívat v konstrukcích normu ISO 12100 a řadu dalších souvisejících harmonizovaných norem. Do práce konstruktérů se tímto způsobem prosazuje průkaznost tzv. „presumpce shody“, neboť při dodržení standardizovaných postupů a charakteristik podle použitých harmonizovaných norem se má za to, že stroje vyráběné a provozované v rámci EU budou považovány za bezpečné. Aplikace směrnic (základních požadavků na bezpečnost) a dodržení technických norem v rozsahu stanoveném výrobcem jsou v případě úrazu obhájitelným řešením bezpečnosti/kvality/legality strojního zařízení. Přijatelnou technickou úroveň v závěru procesu posuzování rizika také mj. deklaruje statutární představitel výrobce v prohlášení o shodě. Postup snížení rizika je schematicky znázorněn obrázkem 2.