Pozornost vzbudila prezentace práce s velkými sestavami ing. Jakuba Krásy, vývojového pracovníka společnosti Prodeco. Tato společnost se zabývá mj. projekcí a konstrukcí velkostrojů pro povrchovou těžbu a vlastní mj. 10 licencí systému Autodesk Inventor Series 10 a jednu licenci Autodesk Inventoru Professional 10. Jaké jsou tedy podmínky pro úspěšnou práci se sestavami čítajícími řádově tisíce či desetitisíce součástí?
Nejprve je nutné určit zkušeného správce projektu a úložiště, který rozvrhne strukturu sestavy a podsestav. Ten je také jediným, kdo smí provádět zásadní změny. Sestavy by měly být co nejefektivněji rozvrženy na logické celky. Pro práci je vhodné vyčlenit samostatný souborový server, případně i separátní síť pro rychlejší komunikaci se serverem, a využít software pro správu dat, v našem případě Autodesk Vault. Samozřejmostí by měl být dostatečně dimenzovaný hardware. Nezbytností je rovněž využití všech možností, které software pro práci s velkými sestavami poskytuje. V praxi to znamená během práce rozloučit se s hezkými obrázky a vypnout textury a odlesky a použít střední nebo hrubou kvalitu zobrazení.
Práci lze rovněž zrychlit využíváním volby pro povolení načtení součásti a viditelnost, kterými lze vypnout komponenty, které momentálně nejsou pro práci třeba. Výhodná je také možnost použití náhradních součástí, tj. obálek (pod)sestav, které navíc umožňují již v úvodu práce poskládat celou hlavní sestavu včetně vazeb. Během práce pak lze kdykoliv potřebnou podsestavu načíst. Odezvu systému zrychlí provedení vazeb podsestav přímo za souřadný systém, neboť systém je pak nemusí přepočítávat. Z hlediska rychlosti je nejvýhodnější použití pevných vazeb. Při práci s velkými sestavami je rovněž vhodné vyhnout se některým možnostem, které jinak software poskytuje, jako je adaptivita nebo obrábění v sestavách, které vyčerpávají hardwarové prostředky.