Témata
Zdroj: www.jadernedny.cz

Pravda o jádru zazní v Plzni

Jaderné dny 2022. Tak se nazývá mimořádně zajímavá výstava, která se bude konat ve dnech 14. září–19. října 2022 v kampusu Západočeské univerzity na Borských polích. V rámci výstavy proběhnou též nejrůznější konference a semináře se společným jmenovatelem – jaderná energetika. Duchovním otcem celé akce je již od roku 2010 Ing. Jan Zdebor, CSc., proděkan Fakulty strojní pořádající Západočeské univerzity v Plzni.

Hana Janišová

Vystudovala Divadelní fakultu AMU. Většinu svého profesního života pracovala jako redaktorka v rozličných periodikách nebo na PR pozicích ve firmách různého zaměření, naposled z oblasti informačních technologií.
Osobně jí jsou blízká nejen témata týkající se techniky a technologií, ale například také z oblasti sociální nebo školství a další.
Pro MM Průmyslové spektrum pracuje od roku 2017. Její stěžejní mimopracovní aktivitou je ochrana zvířat.

Reklama

MM: Pane proděkane, vaše univerzita letos pořádá další ročník konference jaderné dny. O kolikátý ročník se jedná?

J. Zdebor: Jaderné dny pořádáme v Plzni od r. 2010. Prvních šest ročníků proběhlo úspěšně na půdě Techmania Science Center v Plzni (TSC). Pro rok 2017 neměla TSC volné prostory pro výstavní část Jaderných dnů, tak jsme zkusili Jaderné dny přesunout na půdu Západočeské univerzity v Plzni. Ta má k dispozici nejen dostatečně velké plochy pro výstavu, ale k přednáškám je samozřejmě možné využít posluchárny. S ohledem na to, že doprovodné přednášky jsou určeny pro studenty středních škol (zejména technických oborů a gymnázií), předpokládali jsme, že pro středoškolské studenty může být zajímavé podívat se na univerzitní půdu, kam možná bude směřovat jejich další studium. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Letos je to již 12. ročník v Plzni, z toho pět posledních proběhlo na půdě Západočeské univerzity v Plzni.

Naše civilizace je zásadním způsobem závislá na dostatku elektrické energie. Její využívání je tak spojeno s naším každodenním životem, a to jak v soukromí, tak ve všech provozech a službách. Výpadek v zásobování elektřinou způsobuje kolaps života, na který jsme nyní zvyklí,“ říká Jan Zdebor. (Zdroj: www.jadernedny.cz)

MM: Jak se zrodila myšlenka pořádání Jaderných dnů? A vyvinul se nějak jejich obsah v průběhu doby, třeba vzhledem k aktuální energetické situaci?

J. Zdebor: Inspirací pro vznik Jaderných dnů byl Jaderný týden, který pořádali kolegové z katedry Jaderných reaktorů ČVUT v Praze v r. 2009 v Bruselu. Ta myšlenka se mi zalíbila. Protože Plzeň je spojena nejen s vývojem a výrobou zařízení pro jaderné elektrárny, ale tradičně i s výukou jaderných oborů, rozhodli jsme se uspořádat v Plzni Jaderné dny. Přišli jsme s tím nápadem za tehdejším vedením TSC a uspěli jsme. Forma Jaderných dnů se ovšem postupně vyvíjela až do dnešní podoby, která má už trochu jiný ráz. Na úvod pořádáme dvoudenní mezinárodní konferenci, určenou zejména vysokoškolským studentům a široké veřejnosti. Také otevíráme výstavní část, která potom po dobu pěti týdnů nabízí návštěvníkům možnost seznámit se jednak s různými formami využití ionizujícího záření a také s různými modely jaderných elektráren a skutečnými součástmi jejich zařízení. Výstava trvá pět týdnů a v jejím průběhu pořádáme odborné přednášky pro studenty středních škol.

MM: Je známo, že většina lidí, kteří se zabývají energetikou, patří buď mezi skalní příznivce jaderné energie, nebo mezi její skalní odpůrce. V čem vidíte příčinu?

J. Zdebor: S využitím jaderné energie se lidstvo setkalo nejdříve jako s jadernou bombou. Důsledky jejího použití na japonská města Hirošima a Nagasaki působí děsivě dodnes. Mnoho na tom nezměnilo ani následné období mírového využívání jaderné energie a úžasný pokrok ve využití ionizujícího záření v řadě oborů, včetně medicíny. V období velké ropné krize 70. let nastal obrovský rozvoj výstavby jaderných elektráren ve většině průmyslově vyspělých zemí, který se však vždy zpomalil po haváriích, ke kterým, bohužel, občas došlo. Lidé mají prostě strach z něčeho, co nemohou spatřit a co jim může i smrtelně ublížit. Tuto fobii prohloubily zejména havárie jaderných elektráren. Nejprve v USA na TMI2, a ještě více havárie v Černobylu a ve Fukušimě. Proto je tak nutná neustálá osvěta. To, že osvojování nových převratných technologií je skoro vždy provázeno lidskými oběťmi, nás nemůže uspokojit, dnes jsou lidé na civilizační hrozby oprávněně citlivější. Ani využívání jaderné energie není ale bez rizika. O tom jsme se mohli přesvědčit právě v důsledku těchto havárií. Naštěstí je lidstvo v tomto směru poučitelné a každá z uvedených havárií přinesla pro všechny provozované jaderné elektrárny benefit ve formě podstatného zvýšení bezpečnosti provozu dodatečným instalováním různých zařízení. Jako příklad bych uvedl snížení pravděpodobnosti poškození aktivní zóny JE Dukovany původně vyjádřené bezpečnostním koeficientem 1,7 * 10-5. Po realizaci dalších bezpečnostních programů jen do roku 2010 se snížila až na hodnotu 7,7 * 10-6. To znamená, že k události, vedoucí k poškození paliva v aktivní zóně, může dojít s pravděpodobností 1x za 130 000 let. MAAE nyní doporučuje tuto hodnotu pro nové JE. Dnes je tato hodnota na JE Dukovany ještě příznivější.

Jaderné dny tradičně doprovází výstava s praktickými ukázkami využívání jaderné energie a modely zařízení i skutečnými díly z jaderných elektráren, na které se podílí řada firem z ČR i ze zahraničí. (Zdroj: www.jadernedny.cz)

MM: Myslíte, že by v evropském kontextu mohl být politicky průchozí návrat k jaderné energii a její využití namísto jiných zdrojů, kterých bude zřejmě nyní nedostatek?

J. Zdebor: Ke změně pohledu na využívání jaderné energie zejména jako energetického zdroje už v podstatě dochází. Příkladem je nedávné schválení využívání jaderné energie jako součásti energetického mixu v EU. Ještě před vypuknutím války na Ukrajině schválila Evropská komise dočasné zařazení jádra (a plynu) mezi tzv. čisté zdroje energie, na něž mají členské země EU dost odlišné názory. Komise v takzvané taxonomii vyšla vstříc zemím jako Francie, Polsko nebo ČR, které chtějí na jádro sázet při odstavování elektráren či tepláren využívajících uhlí nebo ropu. Na začátku července europarlament nezablokoval (pro někoho kontroverzní) návrh o zařazení projektů v jaderné a plynové energetice mezi tzv. zelené investice. Takže můžeme předpokládat, že jaderná energie bude i v Evropě hrát stále zásadní roli. Dnešní situaci v EU charakterizuje stav, kdy z jaderných elektráren pochází zhruba 25 % elektrické energie, ale jejich podíl na bezemisních zdrojích EU je kolem 45 %. Podle eurokomisaře Thierry Bretona se poptávka po elektřině v EU v dalších 30 letech zdvojnásobí, dá se tedy předpokládat, že jaderná energie, jako bezemisní zdroj, bude spolu s energií z větrných a fotovoltaických elektráren hrát stále významnější roli. Diskuze kolem tohoto tématu už probíhá i v Německu, zejména vzhledem k situaci na východě Evropy.

Reklama
Reklama

MM: Jaké jsou podle vás hlavní přínosy využití jaderné energie – obecně a s ohledem na současnou situaci zejména?

J. Zdebor: Naše civilizace je zásadním způsobem závislá na dostatku elektrické energie. Její využívání je tak spojeno s naším každodenním životem, a to jak v soukromí, tak ve všech provozech a službách. Výpadek v zásobování elektřinou způsobuje kolaps života, na který jsme nyní zvyklí. To potvrzují smutné zkušenosti z lockdownů, které už vyspělý svět postihly. Jak jsem se už zmínil, vyspělé země se v době energetické krize 70. let obrátily k jaderné energetice jako ke stabilnímu, ale i levnému zdroji. Nejdále to dotáhla Francie, která dnes produkuje přes 70 % elektřiny z jaderných elektráren, ale i USA a řada dalších zemí. Je to logické. Z jednotky hmoty lze jadernou přeměnou získat až třimilionkrát více energie než při spalování fosilních paliv. Proč tedy všechny elektrárny už nejsou jaderné? Už o tom byla řeč, má to také svá rizika, a tím i řadu odpůrců. Dnes už ale máme k dispozici ověřená technická řešení i těch problémů, které stále řadu lidí straší, tj. nejen bezpečného provozu, ale i odpadů z využívání jaderné energie. Dnešní situace na východě Evropy dost podstatně přispívá ke vzniku nové energetické krize, což pociťujeme v závratném růstu cen energií. Tak snad už většina lidí pochopí, že využívání jaderné energie je jednou z mála možných cest, jak zajistit energetickou bezpečnost i pro další generace a neprohlubovat dále lidské působení na změny klimatu. Snad se dočkáme i praktického vyžití jaderné fúze, ale to je pravděpodobně stále dost vzdálená budoucnost.

Je nutná stálá osvěta bez nasazených ideologicky zabarvených brýlí, založená na faktech získaných za dobu provozu jaderných elektráren. (Zdroj: www.jadernedny.cz)

MM: Slyšela jsem i o existenci malých jaderných elektráren s možností provozování soukromými subjekty. Existují již na trhu, nebo jsou zatím jen ve fázi vývoje? A jaké by podle vás byly klady a jaké zápory jejich běžného využívání?

J. Zdebor: Malé jaderné elektrárny, označované dnes jako SMR (Small Modular Reactor) byly u počátků osvojování jaderné energie. První jaderné ponorky měly jako energetický zdroj malou jadernou elektrárnu. Technicky to je tedy vyřešeno, ale hromadně zatím jen v podmínkách vojenského využití. Myšlenka jejich opětovného rozšíření se vrací. Má to i svou technickou logiku. Ne všude je nutné mít dispozici velký energetický zdroj. Na světě jsou místa, kam je obtížné nebo přímo nemožné přivést elektrickou energii dálkovým vedením. To jsou například oblasti na dálném severu, odlehlé málo obydlené oblasti nebo ostrovy a podobně. Jako každé technické řešení to má svá pro a proti. Je logické, že i malá jaderná elektrárna musí mít všechna doprovodná zařízení související s jejím bezpečným provozem, a to jednotku vyrobené energie v takovém zdroji neúměrně prodražuje. Tento nedostatek není podstatný v situacích, o kterých jsem mluvil. Tam je vysoká i cena jiných energetických zdrojů. Cena malé jaderné elektrárny by mohla klesat v případě, že se jich bude vyrábět mnoho, a to průmyslovým způsobem. Na to sází nová vlna zájmu o malé jaderné zdroje. V různém stupni vývoje i osvojení je již řada projektů SMR, a tak můžeme očekávat, že se jim v blízké době bude věnovat čím dál větší pozornost. Ve skutečném provozu je zatím jen plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov, která zásobuje elektrickou energií, a nyní už i teplem město Pevek na ruském dálném severu. Nesporným přínosem by bylo využití SMR jako náhrady dosluhujících zdrojů zejména tepla, ale i starých elektráren na fosilní paliva. Zatím nepřekonanou nevýhodou je vyšší jednotková cena výsledné energie (ať už elektrické, nebo tepelné), se kterou souvisí i to, že se stále jedná o jaderný zdroj se všemi požadavky na jeho bezpečný provoz. Jestli se v blízké době najdou soukromí investoři (možná nejen soukromí), které uvedené nedostatky neodradí, můžeme očekávat jejich postupné budování. V různých zemích světa jsou k tomu k dispozici nadějná projektová řešení, ke kterým je možné počítat i nové projekty vyvíjené v ČR například v CV Řež.

Jaderné dny zahajuje mezinárodní konference. Ta letošní bude mít podtitul „Jaderná energetika a Green Deal“. Bude se na ní mimo jiné diskutovat i téma, jak dosáhnout klimatické neutrality EU v roce 2050. (Zdroj: www.jadernedny.cz)

MM: Jistě existuje spousta mýtů, které šíří odpůrci jaderné energie. Které jsou ty hlavní a jak je to s nimi doopravdy?

J. Zdebor: Důvodem, proč k sobě jaderná energetika přitahuje tolik pozornosti, je, že přestože pravděpodobnost katastrofické události je extrémně nízká, důsledky takové nehody jsou vnímány jako ohrožující široké okolí. A tak se šíří spousta mýtů o její škodlivosti pro lidstvo. Samozřejmě, že všechny zdroje energie mají negativní vliv na své okolí. Ale míra škodlivosti každého zdroje je různá. Tak jako každá lidská činnost ani provoz jaderné elektrárny není bez rizika. Je nutné si ale uvědomit, že život člověka v industriální společnosti ohrožuje řada rizik, která je ale v zájmu benefitů z jejich využívání ochoten podstoupit. Příkladem může být automobilová doprava. Každý den, dříve, než sedneme za volant, bychom si mohli přečíst statistiky o haváriích a úmrtích, jejichž bezprostřední příčinou je využívání automobilové dopravy. A potom se teprve rozhodnout, jestli takové riziko chceme přijmout. Jen za letošní první polovinu roku to bylo v ČR 250 smrtelných nehod! Samozřejmě riziko havárie v automobilu se obvykle týká jen omezeného okruhu lidí. K jiným rizikům patří používání pesticidů v dnešní zemědělské výrobě, které je už možné vztáhnout na větší část populace, a tak bychom mohli pokračovat. Porovnáme-li tato rizika s rizikem využívání jaderné energie, vychází nám, pro mnohé nepochopitelně, jaderná energie jako nejbezpečnější zdroj. Podle údajů publikovaných v řadě analýz je jaderná energie, a to i se započtením všech obětí (včetně havárií jaderných elektráren, které její využívání dosud provázely), bezpečnější nebo stejně bezpečná jako fotovoltaika nebo vítr. Vzhledem ke koncentrovanému využití energetické přeměny je ale v této kategorii významně převyšuje. Mezi další mýty, které s oblibou zmiňují odpůrci jaderné energie, patří tvrzení, že provoz jaderných elektráren je nejen nebezpečný, ale také špinavý. Porovnáním různých zdrojů energie z hlediska jejich bezpečnosti provozu, ale i vlivu na životní prostředí se v poslední době zabývá řada renomovaných institucí. Pro ilustraci např. analýza americké federální Laboratoře pro obnovitelné zdroje National Renewable Energy Laboratory uvádí, že emise ekvivalentu oxidu uhličitého na výrobu 1 kWh elektrické energie je pro uhelné zdroje 850 – 1 050 g, fotovoltaické 35–50 g, větrné 8–20 g a pro PWR 10–35 g. Řada analýz publikovaných v poslední době prokázala, že bezpečnější zdroje energie jsou zároveň nejméně znečišťující. Stejně tak můžeme rozebrat další mýty, mezi které patří například jaderný odpad, kam se dosud, technicky zcela nesprávně, řadí i použité jaderné palivo. Technické řešení bezpečného ukládání jaderných odpadů, včetně vyhořelého jaderného paliva (VJP) v hlubinných úložištích, je připravené a jeho dlouhodobý bezpečný provoz dostatečně vědecky doložený. Jeho realizace je v různých zemích na různém stupni vývoje, podle skutečných potřeb. Nejblíže k realizaci hlubinného úložiště jsou Finové a Švédové. V ČR jsme dosud počítali s uvedením do provozu v roce 2065. To se může změnit vzhledem k požadavkům EU na zabezpečené ukládání VJP pro výstavbu nového jaderného bloku. Technicky by to neměl být problém. Porovnáme-li množství a toxicitu odpadů vzniklých na jednotku vyrobené elektrické energie u různých zdrojů, vyjde nám opět jaderná energie jako nejpřijatelnější způsob jejího získávání. Co k tomu dodat. Je nutná stálá osvěta bez nasazených ideologicky zabarvených brýlí, založená na faktech získaných za dobu provozu jaderných elektráren.

Reklama

MM: Která nejzajímavější témata zazní na letošních Jaderných dnech a na které osobnosti se můžeme těšit?

J. Zdebor: Letošní Jaderné dny zahajuje mezinárodní konference s podtitulem „Jaderná energetika a Green Deal“, které poskytl záštitu ministr průmyslu a obchodu Ing. Síkela a rektor ZČU v Plzni doc. Holeček. Tam se bude mimo jiné diskutovat i téma, jak dosáhnout klimatické neutrality EU v roce 2050, což je hlavním cílem „Zelené dohody pro Evropu“. A také další s tím spojené otázky jako: Je role jaderné energetiky pro dosažení tohoto cíle zásadní? A kde se vezme nová generace jaderníků? To budou hlavní témata pro přednášky plenární sekce konference. Svůj pohled na uvedené problémy zamýšlejí přednést náměstek MPO Dr. Ehler, Dr. Roberts z MAAE, Ing. Závodský z ČEZu, Ing. Krček ze Škoda JS, Dr. Wagner z AV ČR, prof. Čechák z ČVUT v Praze a účast přislíbil i profesor Cizelj, prezident Evropské nukleární společnosti. V následujících pěti sekcích potom zazní řada přednášek významných českých i zahraničních odborníků na různá další témata spojená s využíváním jaderné energie. Letos máte tuto část, která začíná konferenci, rozšířenou o seminář, který je zasvěcen spouštění jaderných bloků v Československu. Je to tak trochu retrospektiva, ale současně se dotýká i příprav na nový jaderný zdroj. Seminář pořádáme při příležitosti osmdesátin doyena české a slovenské jaderné energetiky váženého kolegy pana doc. Hezoučkého, který učí také u nás na Západočeské univerzitě.

Důvodem, proč k sobě jaderná energetika přitahuje tolik pozornosti, je, že přestože pravděpodobnost katastrofické události je extrémně nízká, důsledky takové nehody jsou vnímány jako ohrožující široké okolí. (Zdroj: www.jadernedny.cz)

MM: Které doprovodné programy mohou zájemci navštívit?

J. Zdebor: Jaderné dny tradičně doprovází výstava s praktickými ukázkami využívání jaderné energie a modely zařízení i skutečnými díly z jaderných elektráren, na které se podílí řada firem z ČR i ze zahraničí. Mezi divácky nejzajímavější patří určitě mlžná (Wilsonova) komora od státní Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která umožňuje pozorovat dráhy elektricky nabitých částic ionizujícího záření v daném místě. Ta je částí výstavy nazvané „Žijeme v poli záření“. Letos nám SÚRAO poskytlo kromě jiného i unikátní model kontejneru pro hlubinné úložiště v ČR, navržený a vyrobený ve ŠKODA JS. Ten nikde jinde než na Jaderných dnech zatím neuvidíte. Jak už jsem zmínil, každý týden v průběhu Jaderných dnů pořádáme odborné přednášky pro studenty středních škol na různá témata. Jejich názvy jako „Žijeme v poli záření“, „Mýty a fakta o jádru + Fukušima 11 let poté“, „Od přírodního reaktoru k jaderné energetice“, „Energetický mix a role jaderné energetiky“ a „Životní prostředí a radioaktivní odpady“ představují vždy téma týdne. Jsou doprovázeny soutěží studentů, jejíž vítěz získá tablet od zástupce sponzora tématu. Velké pozornosti studentů se těší zejména finální část soutěže, kde studenti, kteří do finále postoupili, měří na laboratorním zařízení radioaktivní záření, jehož zdrojem je radioaktivní izotop Americia 241, který je také známý z požárních hlásičů jako detektor kouře. V loňském roce byl o přednášky takový zájem, že jsme museli pořádat některé přednášky paralelně, aby se na všechny zájemce dostalo. V letošním roce projevili zájem o tyto přednášky kolegové v Bavorsku, což nás samozřejmě potěšilo. Takže všechny přednášky pro středoškoláky, všechna ta témata, o kterých jsem se zmínil, budou online přenášeny do Německa a budou současně simultánně tlumočeny do němčiny.

Ing. Jan Zdebor, CSc.

Vysokoškolské studium absolvoval na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni (nyní Západočeská univerzita v Plzni), obor Stavba jaderných zařízení, kde také získal vědeckou hodnost kandidáta technických věd.

Po nástupu do koncernu Škoda pracoval postupně jako konstruktér, vedoucí oddělení Vývoje, Konstrukce a Servisu pro JE. Ve Škoda JS vedl kromě jiného vývoj nových generací pohonů regulačních orgánů pro reaktory VVER 1000 i VVER 440 a řídil jejich zavádění na JE v ČR, SR, Maďarsku a na Ukrajině. V letech 2008–2012 pracoval jako technický ředitel společnosti Škoda JS. Po odchodu do penze působí dosud jako technický poradce generálního ředitele Škoda JS.

Je spoluautorem řady vynálezů a průmyslových vzorů. Publikoval desítky odborných článků na mnoha mezinárodních konferencích a v odborných časopisech.

Působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde je členem vědecké rady Fakulty elektrotechnické ZČU v Plzni a vědecké rady Technologického centra ZČU v Plzni a proděkanem pro spolupráci s praxí Fakulty strojní, na níž rovněž přednáší. Na katedře Energetických strojů a zařízení vede oddělení Jaderná energetika. Vedl řadu bakalářských a diplomových prací. V současné době je školitelem dvou externích doktorandů. Působí jako člen zkušební komise pro státní zkoušky v magisterském i doktorském studijním programu. Přednáší také na Fakultě strojní ČVUT v Praze.

Od r. 2010 zajišťuje organizaci každoroční akce Jaderné dny v Plzni, spojené s mezinárodní výstavou o využívání jaderné energie a s přednáškami a odbornými semináři pro studenty středních a vysokých škol a širokou veřejnost.

Od r. 2015 organizoval každoroční účast studentů českých VŠ na letních školách jaderného inženýrství na Ukrajině, kde rovněž přednášel, stejně jako na Letní škole jaderného inženýrství CENEN v ČR.

Je členem redakční rady časopisů All for Power a Jaderná energie. Je také členem Inženýrské akademie ČR, České nukleární společnosti a spolku Jaderní veteráni ČR.

O jaderné energii přednášel každoročně na celorepublikové vědecko-popularizační akci Noc vědců a také na Univerzitě třetího věku při ZČU v Plzni a na Mezigeneračním a dobrovolnickém centru TOTEM.

Vydání #9
Kód článku: 220963
Datum: 07. 09. 2022
Rubrika: Produktový článek / Rozhovor
Související články
MM Podcast: Glosa - Dědici evropské historie

Evropa se během relativně krátké doby proměnila z technologicky, ekonomicky i vojensky nejrozvinutějšího regionu planety v turistický skanzen s otevřeným zbytnělým sociálním systémem, na který se snaží napojit vlny přicházejících z celého světa.

MM Podcast: Glosa - Hra o energii o třech dějstvích

Mysleme na to, že Evropa je nyní blíže okamžiku bodu zvratu, protože již několik let trvající trend postupného poklesu konkurenceschopnosti tohoto regionu se dostane do ještě strmější trajektorie. Toto obrovské riziko zde reálně hrozí, a pokud na něj nebudeme reagovat a věnovat se jeho řešení, hrozí nám obrovské sociální problémy, které jsme zde za posledních několik desetiletí neřešili. A válka na Ukrajině, která není jeho prvotní příčinou, tento trend dále eskaluje.

MM Podcast: Glosa - Green Deal je mrtev, ať žije Green Deal!

V rámci tzv. Zelené dohody přijala Evropská komise návrhy na uzpůsobení své politiky v otázkách klimatu, energetiky, dopravy a zdanění, tak aby se státy mohly podílet na snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Komise plánovala do roku 2050 vytvořit z Evropy první klimaticky neutrální kontinent. Vše ale bylo postaveno na dodávkách ruského plynu. S ohledem na eskalaci studené války a nestabilitu dodávek ropy a zemního plynu na Green Deal ve stávající podobě zapomeňme. Vracíme se k pálení uhlí, mazutu a kdoví čeho ještě...

Související články
Inženýrská akademie ČR - Energie pro udržitelný život

Inženýrská akademie ČR je organizace sdružující lidi se společným zájmem – podporovat výzkum, vzdělávání a inovace. Najdeme zde špičkové odborníky z různých oborů. V našem seriálu dáváme slovo těm z nich, jejichž oblasti působnosti mohou být pro naše čtenáře zvlášť zajímavé.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Jsem optimista, letos se přikláním k mírnému růstu

Evropa, včetně České republiky, se potýká s ekonomickými problémy. České firmy a domácnosti bojují s téměř 20% inflací, vysokými cenami energií a zdražování nemá konce. Růst hrubého domácího produktu má na letošní i příští rok klesající tendenci a oživení se jeví v nedohlednu. Přesto, ekonom Petr Zahradník hlubokou recesi v 2. pololetí 2022 neočekává. Doufá, že na konci roku budeme aspoň mírně růst, a máme příležitosti se z recese proinvestovat.

Deset zastavení s JK: Obnova Slovenska

Série 10 rozhovorů s legendou inovační sféry Jánem Košturiakem je retrospektivou dílčích milníků, které jej na jeho osobní a profesní cestě potkaly a umožnily mu realizovat jeho sny, touhy a přání. Nahlížejme postupně do minulosti a hledejme společně okamžiky, které vytvářely Jánovu budoucnost a umožňovaly mu vidět za horizont zřetelněji než nám ostatním.

Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

Smyslem série této řady podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult, kteří dávají nahlédnout do své denní operativy, o dílčí realizaci dlouhodobé strategie a jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti. V tomto díle je naším hostem profesor Ľubomír Šooš, děkan Strojnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě.

Trnitá cesta české vědy a výzkumu

Třicet let je diskutovaným tématem propojení české vědy a výzkumu s průmyslem. Podařilo se konečně v této oblasti učinit pokroky? Proč se čeští vědci nehrnou do tuzemských firem a proč české školství negeneruje kreativní osobnosti? K diskuzi o těchto otázkách jsme pozvali docenta Jiřího Krechla, který se problematice výzkumu a vývoje dlouhodobě věnuje.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Doc. Milan Edl, ZČU v Plzni

Smyslem této série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali docenta Milana Edla, děkana Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni.

Role technické univerzity v udržitelné společnosti, Prof. David Tuček, UTB Zlín

Smyslem nové série podcastů je představit současnou roli univerzity a hledat její skutečné postavení a poslání ve vztahu k vývoji konkurenceschopnosti tuzemské ekonomiky a společnosti jako takové. Hovoříme s rektory a děkany technických univerzit a fakult o jejich denní operativě, o realizaci dlouhodobé strategie, jejich pohledu na ukotvení vzdělávací instituce ve společnosti a dalších tématech. Tentokráte jsme o rozhovor požádali profesora Davida Tučka, děkana Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Ochutnávka podzimního veletrhu K 2022

Blíží se říjnový termín největšího mezinárodního plastikářského a gumárenského veletrhu K, který se bude letos opět konat na düsseldorfském výstavišti. Firmy z oboru již pilně připravují svoje expozice a některé z nich pořádají tiskové konference, aby odborné veřejnosti napověděly, jaké novinky budou na veletrhu představovat. My jsme navštívili společnou konferenci tří rakouských firem – Borealis, Engel a Erema Group.

Lesk a bída českých obráběcích strojů

Česká republika, resp. tehdejší Československo, mělo bohatou historii ve výrobě obráběcích strojů. Kde v období největší slávy byli ve svých inovačních počinech současní světoví lídři, když např. kovosviťácký konstruktér Ladislav Borkovec se již v roce 1977 začal zaobírat myšlenkou multifunkčního soustružnicko-frézovacího stroje? Přes dřevěný kinematický model, který si vytvořil doma v dílně, vedla dlouhá cesta až k prototypu prezentovanému  na EMO v Paříži v roce 1980. Po vyrobení 45 strojů řady MCSY, které nenazval nikdo jinak než „Boháro“, byla z ekonomických důvodů a nedostupnosti kvalitní řídicí elektroniky bohužel výroba v tehdejším Kovosvitu ukončena. Dva bývalé kovosviťáky, srdcem i duší, Jiřího Mindla a Vladislava Čítka, jsem díky jejich letitým zkušenostem celoživotního zasvěcení oboru obráběcích strojů požádal o rozpravu nad současným stavem tuzemského oboru výrobních strojů a nad tím, jaké jsou jeho případné perspektivy.

Příklady táhnou:
Krásné, velké, chytré domy

Olympijský stadion v Londýně – London Stadium, West Ham United s kapacitou 45 000 diváků – byl po rozsáhlé transformaci slavnostně otevřen v září 2015. Od té doby se zde odehrály zápasy mistrovství světa v ragby a další sportovní i kulturní události, například koncert Rolling Stones. Zajímavou i nádhernou střechu stadionu navrhl český architekt, absolvent FA ČVUT, Vladimír Mašínský. Jeho životní vášní jsou však nejen sportovní stadiony, ale obecně velké, chytré budovy.

Projekt Resindustry: Digitální továrna

Dornbirn je největším městem rakouské spolkové země Vorarlberg, nacházející se na jejím nejzápadnějším cípu, co by kamenem dohodil od romantické procházky podél Bodamského jezera a na dohled zasněženým kopcům rakouských, italských i švýcarských Alp. Krom nádherné panoramatické restaurace s visutou vyhlídkou nad městem ve výšce 976 m n. m. je zde také muzeum automobilů Rolls-Royce, a především univerzita FH Vorarlberg, která se na počátku března tohoto roku stala místem setkání mezinárodního projektu RESindustry (www.interregeurope.eu/resindustry/) zaměřeného na výzkum a výměnu zkušeností v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie v průmyslu.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě

a mnoho dalších benefitů.

... již 25 let zkušeností s odbornou novinařinou

      Předplatit