Pravda o jádru zazní v Plzni

MM: Pane proděkane, vaše univerzita letos pořádá další ročník konference jaderné dny. O kolikátý ročník se jedná?

J. Zdebor: Jaderné dny pořádáme v Plzni od r. 2010. Prvních šest ročníků proběhlo úspěšně na půdě Techmania Science Center v Plzni (TSC). Pro rok 2017 neměla TSC volné prostory pro výstavní část Jaderných dnů, tak jsme zkusili Jaderné dny přesunout na půdu Západočeské univerzity v Plzni. Ta má k dispozici nejen dostatečně velké plochy pro výstavu, ale k přednáškám je samozřejmě možné využít posluchárny. S ohledem na to, že doprovodné přednášky jsou určeny pro studenty středních škol (zejména technických oborů a gymnázií), předpokládali jsme, že pro středoškolské studenty může být zajímavé podívat se na univerzitní půdu, kam možná bude směřovat jejich další studium. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Letos je to již 12. ročník v Plzni, z toho pět posledních proběhlo na půdě Západočeské univerzity v Plzni.

MM: Jak se zrodila myšlenka pořádání Jaderných dnů? A vyvinul se nějak jejich obsah v průběhu doby, třeba vzhledem k aktuální energetické situaci?

J. Zdebor: Inspirací pro vznik Jaderných dnů byl Jaderný týden, který pořádali kolegové z katedry Jaderných reaktorů ČVUT v Praze v r. 2009 v Bruselu. Ta myšlenka se mi zalíbila. Protože Plzeň je spojena nejen s vývojem a výrobou zařízení pro jaderné elektrárny, ale tradičně i s výukou jaderných oborů, rozhodli jsme se uspořádat v Plzni Jaderné dny. Přišli jsme s tím nápadem za tehdejším vedením TSC a uspěli jsme. Forma Jaderných dnů se ovšem postupně vyvíjela až do dnešní podoby, která má už trochu jiný ráz. Na úvod pořádáme dvoudenní mezinárodní konferenci, určenou zejména vysokoškolským studentům a široké veřejnosti. Také otevíráme výstavní část, která potom po dobu pěti týdnů nabízí návštěvníkům možnost seznámit se jednak s různými formami využití ionizujícího záření a také s různými modely jaderných elektráren a skutečnými součástmi jejich zařízení. Výstava trvá pět týdnů a v jejím průběhu pořádáme odborné přednášky pro studenty středních škol.

MM: Je známo, že většina lidí, kteří se zabývají energetikou, patří buď mezi skalní příznivce jaderné energie, nebo mezi její skalní odpůrce. V čem vidíte příčinu?

J. Zdebor: S využitím jaderné energie se lidstvo setkalo nejdříve jako s jadernou bombou. Důsledky jejího použití na japonská města Hirošima a Nagasaki působí děsivě dodnes. Mnoho na tom nezměnilo ani následné období mírového využívání jaderné energie a úžasný pokrok ve využití ionizujícího záření v řadě oborů, včetně medicíny. V období velké ropné krize 70. let nastal obrovský rozvoj výstavby jaderných elektráren ve většině průmyslově vyspělých zemí, který se však vždy zpomalil po haváriích, ke kterým, bohužel, občas došlo. Lidé mají prostě strach z něčeho, co nemohou spatřit a co jim může i smrtelně ublížit. Tuto fobii prohloubily zejména havárie jaderných elektráren. Nejprve v USA na TMI2, a ještě více havárie v Černobylu a ve Fukušimě. Proto je tak nutná neustálá osvěta. To, že osvojování nových převratných technologií je skoro vždy provázeno lidskými oběťmi, nás nemůže uspokojit, dnes jsou lidé na civilizační hrozby oprávněně citlivější. Ani využívání jaderné energie není ale bez rizika. O tom jsme se mohli přesvědčit právě v důsledku těchto havárií. Naštěstí je lidstvo v tomto směru poučitelné a každá z uvedených havárií přinesla pro všechny provozované jaderné elektrárny benefit ve formě podstatného zvýšení bezpečnosti provozu dodatečným instalováním různých zařízení. Jako příklad bych uvedl snížení pravděpodobnosti poškození aktivní zóny JE Dukovany původně vyjádřené bezpečnostním koeficientem 1,7 * 10-5. Po realizaci dalších bezpečnostních programů jen do roku 2010 se snížila až na hodnotu 7,7 * 10-6. To znamená, že k události, vedoucí k poškození paliva v aktivní zóně, může dojít s pravděpodobností 1x za 130 000 let. MAAE nyní doporučuje tuto hodnotu pro nové JE. Dnes je tato hodnota na JE Dukovany ještě příznivější.

MM: Myslíte, že by v evropském kontextu mohl být politicky průchozí návrat k jaderné energii a její využití namísto jiných zdrojů, kterých bude zřejmě nyní nedostatek?

J. Zdebor: Ke změně pohledu na využívání jaderné energie zejména jako energetického zdroje už v podstatě dochází. Příkladem je nedávné schválení využívání jaderné energie jako součásti energetického mixu v EU. Ještě před vypuknutím války na Ukrajině schválila Evropská komise dočasné zařazení jádra (a plynu) mezi tzv. čisté zdroje energie, na něž mají členské země EU dost odlišné názory. Komise v takzvané taxonomii vyšla vstříc zemím jako Francie, Polsko nebo ČR, které chtějí na jádro sázet při odstavování elektráren či tepláren využívajících uhlí nebo ropu. Na začátku července europarlament nezablokoval (pro někoho kontroverzní) návrh o zařazení projektů v jaderné a plynové energetice mezi tzv. zelené investice. Takže můžeme předpokládat, že jaderná energie bude i v Evropě hrát stále zásadní roli. Dnešní situaci v EU charakterizuje stav, kdy z jaderných elektráren pochází zhruba 25 % elektrické energie, ale jejich podíl na bezemisních zdrojích EU je kolem 45 %. Podle eurokomisaře Thierry Bretona se poptávka po elektřině v EU v dalších 30 letech zdvojnásobí, dá se tedy předpokládat, že jaderná energie, jako bezemisní zdroj, bude spolu s energií z větrných a fotovoltaických elektráren hrát stále významnější roli. Diskuze kolem tohoto tématu už probíhá i v Německu, zejména vzhledem k situaci na východě Evropy.

MM: Jaké jsou podle vás hlavní přínosy využití jaderné energie – obecně a s ohledem na současnou situaci zejména?

J. Zdebor: Naše civilizace je zásadním způsobem závislá na dostatku elektrické energie. Její využívání je tak spojeno s naším každodenním životem, a to jak v soukromí, tak ve všech provozech a službách. Výpadek v zásobování elektřinou způsobuje kolaps života, na který jsme nyní zvyklí. To potvrzují smutné zkušenosti z lockdownů, které už vyspělý svět postihly. Jak jsem se už zmínil, vyspělé země se v době energetické krize 70. let obrátily k jaderné energetice jako ke stabilnímu, ale i levnému zdroji. Nejdále to dotáhla Francie, která dnes produkuje přes 70 % elektřiny z jaderných elektráren, ale i USA a řada dalších zemí. Je to logické. Z jednotky hmoty lze jadernou přeměnou získat až třimilionkrát více energie než při spalování fosilních paliv. Proč tedy všechny elektrárny už nejsou jaderné? Už o tom byla řeč, má to také svá rizika, a tím i řadu odpůrců. Dnes už ale máme k dispozici ověřená technická řešení i těch problémů, které stále řadu lidí straší, tj. nejen bezpečného provozu, ale i odpadů z využívání jaderné energie. Dnešní situace na východě Evropy dost podstatně přispívá ke vzniku nové energetické krize, což pociťujeme v závratném růstu cen energií. Tak snad už většina lidí pochopí, že využívání jaderné energie je jednou z mála možných cest, jak zajistit energetickou bezpečnost i pro další generace a neprohlubovat dále lidské působení na změny klimatu. Snad se dočkáme i praktického vyžití jaderné fúze, ale to je pravděpodobně stále dost vzdálená budoucnost.

MM: Slyšela jsem i o existenci malých jaderných elektráren s možností provozování soukromými subjekty. Existují již na trhu, nebo jsou zatím jen ve fázi vývoje? A jaké by podle vás byly klady a jaké zápory jejich běžného využívání?

J. Zdebor: Malé jaderné elektrárny, označované dnes jako SMR (Small Modular Reactor) byly u počátků osvojování jaderné energie. První jaderné ponorky měly jako energetický zdroj malou jadernou elektrárnu. Technicky to je tedy vyřešeno, ale hromadně zatím jen v podmínkách vojenského využití. Myšlenka jejich opětovného rozšíření se vrací. Má to i svou technickou logiku. Ne všude je nutné mít dispozici velký energetický zdroj. Na světě jsou místa, kam je obtížné nebo přímo nemožné přivést elektrickou energii dálkovým vedením. To jsou například oblasti na dálném severu, odlehlé málo obydlené oblasti nebo ostrovy a podobně. Jako každé technické řešení to má svá pro a proti. Je logické, že i malá jaderná elektrárna musí mít všechna doprovodná zařízení související s jejím bezpečným provozem, a to jednotku vyrobené energie v takovém zdroji neúměrně prodražuje. Tento nedostatek není podstatný v situacích, o kterých jsem mluvil. Tam je vysoká i cena jiných energetických zdrojů. Cena malé jaderné elektrárny by mohla klesat v případě, že se jich bude vyrábět mnoho, a to průmyslovým způsobem. Na to sází nová vlna zájmu o malé jaderné zdroje. V různém stupni vývoje i osvojení je již řada projektů SMR, a tak můžeme očekávat, že se jim v blízké době bude věnovat čím dál větší pozornost. Ve skutečném provozu je zatím jen plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov, která zásobuje elektrickou energií, a nyní už i teplem město Pevek na ruském dálném severu. Nesporným přínosem by bylo využití SMR jako náhrady dosluhujících zdrojů zejména tepla, ale i starých elektráren na fosilní paliva. Zatím nepřekonanou nevýhodou je vyšší jednotková cena výsledné energie (ať už elektrické, nebo tepelné), se kterou souvisí i to, že se stále jedná o jaderný zdroj se všemi požadavky na jeho bezpečný provoz. Jestli se v blízké době najdou soukromí investoři (možná nejen soukromí), které uvedené nedostatky neodradí, můžeme očekávat jejich postupné budování. V různých zemích světa jsou k tomu k dispozici nadějná projektová řešení, ke kterým je možné počítat i nové projekty vyvíjené v ČR například v CV Řež.

MM: Jistě existuje spousta mýtů, které šíří odpůrci jaderné energie. Které jsou ty hlavní a jak je to s nimi doopravdy?

J. Zdebor: Důvodem, proč k sobě jaderná energetika přitahuje tolik pozornosti, je, že přestože pravděpodobnost katastrofické události je extrémně nízká, důsledky takové nehody jsou vnímány jako ohrožující široké okolí. A tak se šíří spousta mýtů o její škodlivosti pro lidstvo. Samozřejmě, že všechny zdroje energie mají negativní vliv na své okolí. Ale míra škodlivosti každého zdroje je různá. Tak jako každá lidská činnost ani provoz jaderné elektrárny není bez rizika. Je nutné si ale uvědomit, že život člověka v industriální společnosti ohrožuje řada rizik, která je ale v zájmu benefitů z jejich využívání ochoten podstoupit. Příkladem může být automobilová doprava. Každý den, dříve, než sedneme za volant, bychom si mohli přečíst statistiky o haváriích a úmrtích, jejichž bezprostřední příčinou je využívání automobilové dopravy. A potom se teprve rozhodnout, jestli takové riziko chceme přijmout. Jen za letošní první polovinu roku to bylo v ČR 250 smrtelných nehod! Samozřejmě riziko havárie v automobilu se obvykle týká jen omezeného okruhu lidí. K jiným rizikům patří používání pesticidů v dnešní zemědělské výrobě, které je už možné vztáhnout na větší část populace, a tak bychom mohli pokračovat. Porovnáme-li tato rizika s rizikem využívání jaderné energie, vychází nám, pro mnohé nepochopitelně, jaderná energie jako nejbezpečnější zdroj. Podle údajů publikovaných v řadě analýz je jaderná energie, a to i se započtením všech obětí (včetně havárií jaderných elektráren, které její využívání dosud provázely), bezpečnější nebo stejně bezpečná jako fotovoltaika nebo vítr. Vzhledem ke koncentrovanému využití energetické přeměny je ale v této kategorii významně převyšuje. Mezi další mýty, které s oblibou zmiňují odpůrci jaderné energie, patří tvrzení, že provoz jaderných elektráren je nejen nebezpečný, ale také špinavý. Porovnáním různých zdrojů energie z hlediska jejich bezpečnosti provozu, ale i vlivu na životní prostředí se v poslední době zabývá řada renomovaných institucí. Pro ilustraci např. analýza americké federální Laboratoře pro obnovitelné zdroje National Renewable Energy Laboratory uvádí, že emise ekvivalentu oxidu uhličitého na výrobu 1 kWh elektrické energie je pro uhelné zdroje 850 – 1 050 g, fotovoltaické 35–50 g, větrné 8–20 g a pro PWR 10–35 g. Řada analýz publikovaných v poslední době prokázala, že bezpečnější zdroje energie jsou zároveň nejméně znečišťující. Stejně tak můžeme rozebrat další mýty, mezi které patří například jaderný odpad, kam se dosud, technicky zcela nesprávně, řadí i použité jaderné palivo. Technické řešení bezpečného ukládání jaderných odpadů, včetně vyhořelého jaderného paliva (VJP) v hlubinných úložištích, je připravené a jeho dlouhodobý bezpečný provoz dostatečně vědecky doložený. Jeho realizace je v různých zemích na různém stupni vývoje, podle skutečných potřeb. Nejblíže k realizaci hlubinného úložiště jsou Finové a Švédové. V ČR jsme dosud počítali s uvedením do provozu v roce 2065. To se může změnit vzhledem k požadavkům EU na zabezpečené ukládání VJP pro výstavbu nového jaderného bloku. Technicky by to neměl být problém. Porovnáme-li množství a toxicitu odpadů vzniklých na jednotku vyrobené elektrické energie u různých zdrojů, vyjde nám opět jaderná energie jako nejpřijatelnější způsob jejího získávání. Co k tomu dodat. Je nutná stálá osvěta bez nasazených ideologicky zabarvených brýlí, založená na faktech získaných za dobu provozu jaderných elektráren.

MM: Která nejzajímavější témata zazní na letošních Jaderných dnech a na které osobnosti se můžeme těšit?

J. Zdebor: Letošní Jaderné dny zahajuje mezinárodní konference s podtitulem „Jaderná energetika a Green Deal“, které poskytl záštitu ministr průmyslu a obchodu Ing. Síkela a rektor ZČU v Plzni doc. Holeček. Tam se bude mimo jiné diskutovat i téma, jak dosáhnout klimatické neutrality EU v roce 2050, což je hlavním cílem „Zelené dohody pro Evropu“. A také další s tím spojené otázky jako: Je role jaderné energetiky pro dosažení tohoto cíle zásadní? A kde se vezme nová generace jaderníků? To budou hlavní témata pro přednášky plenární sekce konference. Svůj pohled na uvedené problémy zamýšlejí přednést náměstek MPO Dr. Ehler, Dr. Roberts z MAAE, Ing. Závodský z ČEZu, Ing. Krček ze Škoda JS, Dr. Wagner z AV ČR, prof. Čechák z ČVUT v Praze a účast přislíbil i profesor Cizelj, prezident Evropské nukleární společnosti. V následujících pěti sekcích potom zazní řada přednášek významných českých i zahraničních odborníků na různá další témata spojená s využíváním jaderné energie. Letos máte tuto část, která začíná konferenci, rozšířenou o seminář, který je zasvěcen spouštění jaderných bloků v Československu. Je to tak trochu retrospektiva, ale současně se dotýká i příprav na nový jaderný zdroj. Seminář pořádáme při příležitosti osmdesátin doyena české a slovenské jaderné energetiky váženého kolegy pana doc. Hezoučkého, který učí také u nás na Západočeské univerzitě.

MM: Které doprovodné programy mohou zájemci navštívit?

J. Zdebor: Jaderné dny tradičně doprovází výstava s praktickými ukázkami využívání jaderné energie a modely zařízení i skutečnými díly z jaderných elektráren, na které se podílí řada firem z ČR i ze zahraničí. Mezi divácky nejzajímavější patří určitě mlžná (Wilsonova) komora od státní Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která umožňuje pozorovat dráhy elektricky nabitých částic ionizujícího záření v daném místě. Ta je částí výstavy nazvané „Žijeme v poli záření“. Letos nám SÚRAO poskytlo kromě jiného i unikátní model kontejneru pro hlubinné úložiště v ČR, navržený a vyrobený ve ŠKODA JS. Ten nikde jinde než na Jaderných dnech zatím neuvidíte. Jak už jsem zmínil, každý týden v průběhu Jaderných dnů pořádáme odborné přednášky pro studenty středních škol na různá témata. Jejich názvy jako „Žijeme v poli záření“, „Mýty a fakta o jádru + Fukušima 11 let poté“, „Od přírodního reaktoru k jaderné energetice“, „Energetický mix a role jaderné energetiky“ a „Životní prostředí a radioaktivní odpady“ představují vždy téma týdne. Jsou doprovázeny soutěží studentů, jejíž vítěz získá tablet od zástupce sponzora tématu. Velké pozornosti studentů se těší zejména finální část soutěže, kde studenti, kteří do finále postoupili, měří na laboratorním zařízení radioaktivní záření, jehož zdrojem je radioaktivní izotop Americia 241, který je také známý z požárních hlásičů jako detektor kouře. V loňském roce byl o přednášky takový zájem, že jsme museli pořádat některé přednášky paralelně, aby se na všechny zájemce dostalo. V letošním roce projevili zájem o tyto přednášky kolegové v Bavorsku, což nás samozřejmě potěšilo. Takže všechny přednášky pro středoškoláky, všechna ta témata, o kterých jsem se zmínil, budou online přenášeny do Německa a budou současně simultánně tlumočeny do němčiny.