Matematik programátor, který dialogové programování vyvíjel, většinou není technolog obráběč. Nezapomínejte na to při výběru, ať vás nepřekvapí např. neznalost korekce, kompenzace rádiusu nástroje G41, G42 nebo nemožnost definice polotovaru, který nemusí být vždy kvádr (frézování), případně tyčovina, jedná-li se o soustružení, s čímž souvisí nemožnost hned od první operace zarovnání čela pracovat jen se skutečným přířezem, výkovkem, odlitkem.
Postupy úběru materiálu v případě frézování vícenásobných kapes, obrábění kapsy s několika ostrovy, ale i zborcené 2,5D stěny kapes či ostrovů s možností obrábět pouze materiál polotovaru, tj. se zárukou neobrábění vzduchu, obrábění kapes s jednou či více otevřenými stěnami - to jsou standardní vlastnosti, které nejspíše od dílenského programování očekáváte. Pravdou ale je, že ve většině případů tyto funkce nabízené dílenské programování neumožňuje a vám nezbývá, než si dokreslovat falešné obrazce a omezující tvary, nebo se smířit s tím, že hotovy dílec, který je po stránce rozměrové v naprostém pořádku, bude vyráběn déle, než je nezbytně nutné pro cyklový čas.
Při práci s dialogovým programováním není většinou u nakreslených tvarů možnost volby počátku a konce obrábění, tj. zajetí a vyjetí do řezu a z řezu. Je nutné se spokojit pouze s předem definovaným algoritmem, který určuje vlastní dráhy obrábění a do kterého nelze zasahovat. Možnost volby, kde začít obrábět, tj. místo a způsob najíždění do polotovaru, je důležitá volba, která by měla záviset na rozhodnutí technologa.
Práce s tvarovými nástroji pro vytváření speciálních tvarů a následné doobrobení se zárukou, že je obráběn pouze materiál a že nejezdíte zbytečně ve vzduchu, je při práci s 2D soustružením i při 2,5D frézování též žádáno.