Přes dostupnost moderních technologií, které dnešním zvonařům v jejich práci pomáhají, probíhá výroba zvonů stále tradičním způsobem, v principu stejně jako v době před 1000 lety. Základem dobrého zvonu je správně navržené zvonové žebro, tedy profil zvonu, který ovlivňuje jeho hlas. Nejedná se pouze o základní tón, ale o celou řadu dalších alikvótních tónů, které znějí v rozsahu 3 až 5 oktáv nad základním tónem a které stejně jako základní tón musí „ladit“, aby hlas zvonu byl příjemný, ušlechtilý. Povolená odchylka ladění je pouhá 1/16 tónu a musí se do ní vejít všechny alikvóty.
Pan Manoušek dále nastínil problematiku oprav a restaurování zvonů. I zdánlivě jednoduchá oprava srdce zvonu si žádá svoje. Předně je třeba jako materiál pro srdce použít měkké plávkové železo, nikoliv ocel, a to ani obyčejnou „jedenáctku“. Použití oceli by mělo za následek nejen brzké poškození zvonu, ale ocel by díky vlastním rezonančním kmitům také rušila zvuk zvonu. Dnešní technologie umožňuje také provádět náročné opravy poškozených historických zvonů, jako je svařování puklých nebo rozbitých zvonů či doplnění chybějícího materiálu. Nedá se na to ovšem jít amatérsky se svářečkou... Kapitolou samou pro sebe jsou dnes módní elektrické pohony zvonů. Neodborná konstrukce zvonicího stroje dokáže zvon doslova rozbít.