Úlohy nelineární analýzy
V běžné konstrukční praxi postačuje pro dimenzování součástí lineární analýza. V jistých okamžicích však mohou nastat případy, kdy je nutné analyzovat nelineární stavy součástí, při kterých dochází k namáhání za mezí kluzu materiálu či dochází k velkým deformacím v dílech apod. SolidWorks Simulation poskytuje výsledky řešení úloh obsahujících hyperelasticitu, plasticitu, viskoelasticitu, elastické a teplotně závislé vlastnosti materiálu, velká posunutí, průhyby, deformace a velká přetvoření.
Flow Simulation – výpočty proudění
Kromě pevnostních výpočtů jsou významné i výpočty z oblasti proudění plynů a kapalin. Základní vlastnosti a funkce SolidWorks Flow Simulation mimo jiné zahrnují proudění stlačitelných i nestačitelných médií uvnitř nebo vně kanálů, řešení viskózního, laminárního i turbulentního proudění, míchání médií nebo řešení proudění rotačních součástí. Po řešení se používají stacionární nebo přechodové analýzy. Součástí modulu jsou výpočty teplotních polí, výpočty přirozené nebo vynucené konvekce, radiace do okolního prostředí. Výsledky řešení jsou v grafické podobě prezentovány například pomocí proudnic staticky zobrazených po celé délce kanálu a lze je animovat, čímž je možné lépe analyzovat průběh proudění po celé délce analyzovaného prostředí.
Pohybové studie a simulace
Podobně jako v případě pevnostních výpočtů jsou u simulací pohybu k dispozici dva typy nástrojů. Pro snadnou a rychlou kontrolu kinematiky jsou k dispozici takzvané pohybové studie. Jsou určeny pro základní otestování pohybu dílů sestav v reálném čase, kdy není v průběhu animace brán v úvahu reálný čas. Pohybová studie pracuje pouze s jednoduššími typy prvků, ke kterým patří lineární pružiny, lineární nebo rotační motory, nebo je možné volným dílům přiřadit gravitační účinky. K simulaci kinematiky se používá tzv. časová osa, pomocí níž lze ve významných polohách mechanismus zastavit a podrobit analýze. Výsledkem řešení simulace je animace, která umožňuje pouze vizuální prezentaci.
Vyšší úroveň řešení kinematiky představuje modul SolidWorks Motion. Analýza pohybu je založena na fyzikální simulaci v reálném čase. Řízení pohybů je zprostředkováno pomocí definování konstantních nebo proměnných hodnot polohy, rychlosti a zrychlení v každém kloubu, uzlu či celé součásti. Zadání úlohy nabízí možnost nadefinovat interakce a přenos mezi součástmi pomocí vnějších lineárních nebo nelineárních sil, kloubů, tlumičů s lineárním nebo nelineárním útlumem nebo zavedením pružin.
FEA translátory
FEA translátory jsou součástí všech výpočtových systémů. Jejich hlavní úlohou je umožnění sdílení datových souborů mezi různými CAE a CAD programy. Například ANSYS Translator vytváří ANSYS PREP7 vstupní soubory přímo ze SolidWorks Simulation a přenáší síť a zatížení pro statické, frekvenční a teplotní úlohy. Podobně SolidWorks Simulation spolupracuje i s programy NASTRAN Translator, PATRAN nebo I-DEAS .
Simulace a analýzy
Analýzy a simulace se staly nedílnou součástí moderních CAD systémů. Jejich význam spočívá zejména v úspoře nákladů v etapě vývoje a zavádění výroby, kdy lze poměrně snadno otestovat chování virtuálních modelů na úrovni dílů, sestav i celých technologických celků. Díky grafickému zobrazení výsledků lze rychle vyhodnotit kritická místa a po provedení úprav virtuálních modelů lze následně přejít k zavedení výroby finálního produktu.
Zdeněk Píša
Slovníček
CAE (Computer Aided Engineering) – počítačem podporované inženýrské výpočty
CAD (Computer Aided Design) – počítačem podporované konstruování
FEM (Finite Element Method) – metoda konečných prvků (MKP)
FDM (Finite Difference Method) – metoda konečných diferencí (MKD)
FEA – Finite Element Analysis
Metoda konečných prvků (MKP) je založena na principu rozdělení dané oblasti na konečný počet prvků (podle typu oblasti – například 3D oblast je dělena pomocí šestistěnů), které jsou navzájem spojeny v konečném počtu uzlových bodů na hranicích prvků. Skutečný průběh vyšetřované fyzikální veličiny se při řešení aproximuje zvolenou funkcí, přičemž je nutné, aby tato funkce byla jednoznačně určena hodnotami veličiny v uzlových bodech. Dřívější nevýhody spojené s vyššími nároky na kapacitu paměti a rychlost počítače jsou dnes překonány.
Metoda konečných diferencí (MKD), někdy označovaná jako metoda sítí, je založena na nahrazení řešené oblasti sítí, která se skládá z konečného počtu uzlových bodů. V této oblasti se následně hledá řešení diferenciálních rovnic s příslušnými okrajovými podmínkami. Přesnost řešení spočívá v nahrazování derivace přesnějšími výrazy. Náhrada se provádí v diskrétních místech tvořených uzly sítě, které zahrnují zkoumanou oblast.
MKP s porovnání s MKD poskytuje přesnější nahrazení geometricky složitých tvarů a zadání okrajových podmínek v řešené oblasti.
SolidVision
www.solidvision.cz
www.solidworks.com
www.tds-technik.cz
[email protected]