Ploché vzorky vyrobené ze čtyř typů oceli byly mořeny, odmaštěny, namáčeny v lázni tavidla a žárově zinkovány s cílem stanovit, jaký mají jednotlivé technologické operace vliv na mechanické, křehkolomové a strukturní vlastnosti testovaných značek ocelí.
V poslední době byly některými dodavateli různých typů povrchových úprav a poté i zákazníky žárových zinkoven vysloveny pochybnosti o tom, nejsou-li konečné vlastnosti ocelových výrobků degradovány procesem žárového zinkování.
Asociace českých a slovenských zinkoven ve spolupráci se společností ArcelorMittal Ostrava a Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou Ostrava připravila experiment, jehož cílem bylo stanovit, jak jsou původní mechanické, křehkolomové a strukturní vlastností vybraných typů oceli ovlivněny jednotlivými technologickými operacemi procesu žárového zinkování.
Popis experimentálních prací
Pro experimentální práce byly vybrány 4 značky ocelí (viz tab. 1). Byly to nízkouhlíková konstrukční ocel typu S235 s nízkým obsahem křemíku (ocel 1), nízkouhlíková konstrukční ocel typu S235 s obsahem křemíku v Sebistyho oblasti (ocel 2), nízkouhlíková konstrukční ocel Q380TM mikrolegovaná niobem (ocel 3) a nízkouhlíková konstrukční ocel Q460TM mikrolegovaná vanadem a niobem (ocel 4). Všechny uvedené oceli byly vyrobeny ve společnosti ArcelorMittal Ostrava a byl z nich na pásové trati P1500 téže společnosti vyroben za tepla válcovaný pás tloušťky 3,8 - 4,8 mm, který byl použit pro výrobu vzorků.
Vzorky o rozměrech 300 x 35 mm byly rozděleny do pěti skupin, které byly v zinkovně společnosti ArcelorMittal Ostrava podrobeny jednotlivým technologickým krokům procesu žárového zinkování. Pro hodnocení konečných vlastností tak byly získány vzorky, které byly:
- ve stavu po válcování za tepla;
- ve stavu po moření (cca 20 minut v15% roztoku HCl o teplotě 35 °C);
- ve stavu po odmaštění (cca 20 minut vspeciálním roztoku o teplotě 40 °C);
- ve stavu po aplikování tavidla (cca 20 minut ve směsi ZnCl2 (72 %) a NH4Cl (28%) o teplotě 50 °C);
- ve stavu po žárovém zinkování (cca 2,5 minuty, teplota 450 °C).
U všech uvedených vzorků byly stanoveny hodnoty mechanických vlastností (horní mez kluzu ReH, pevnost Rm a tažnost A5), hodnoty křehkolomových vlastností (nárazová práce KV a vrubová houževnatost KCV) za teplot 0 °C a -20 °C u nízkouhlíkových konstrukčních ocelí 1 a 2 a za teplot -20 °C a -40 °C u mikrolegovaných ocelí 3 a 4 a dále byl hodnocen charakter mikrostruktury oceli.
Mechanické vlastnosti
Po každé technologické operaci byly v každé sadě vzorků k dispozici tři pro provedení detailního hodnocení výše uvedených mechanických vlastností. Bylo provedeno srovnání hodnot mechanických pásů ve stavu po válcování za tepla a po jednotlivých krocích technologie žárového zinkování a dále byly všechny hodnoty mechanických vlastností porovnávány s hodnotami, které jsou pro vybrané oceli předepsány příslušnými normami.
Z provedeného hodnocení (viz tab. 2) vyplynuly následující poznatky:
Ocel 1
U oceli 1 (nízkouhlíková konstrukční ocel s nízkým obsahem křemíku) byly zaznamenány v průběhu jednotlivých technologických operací jen minimální změny v hodnotách pevnosti Rm a tažnosti A5 (viz obr. 1). Nejvyšší hodnota pevnosti Rm byla zjištěna u vzorku ve stavu po válcování za tepla a po žárovém zinkování, nejnižší hodnota pak po moření. Tento rozdíl činil zanedbatelných 7 MPa. Nejvyšší hodnota tažnosti A5 byla zjištěna ve stavu po moření, nejnižší ve stavu po žárovém zinkování. Rozdíl mezi těmito hodnotami byl 0,6 %. U horní meze kluzu ReH byla nejvyšší hodnota zjištěna ve stavu po žárovém zinkování, nejnižší ve stavu po moření. Rozdíl mezi těmito krajními hodnotami činil 16 MPa.