Proti obvyklému portálovému měřicímu zařízení má ramenový systém několik předností. Jedná se zejména o snadnější dosažitelnost měřených bodů umístěných v prostoru a snadnější přístup do dutin. Přístroj se snadno přemísťuje i upevňuje do blízkosti měřených míst.
Ve výše uvedené společností má tento přístroj hlavní význam pro kontrolu rozměrů vyráběných zakládacích a kontrolních přípravků pro svařování částí karoserií automobilů, a to jak jednotlivých dílů, tak i složitých celků, které jsou zpravidla součástí dodávek odporových svařovacích lisů a závěsných klešťových svářeček. Jeho umístění přímo na měřicím stole umožňuje pohodlné měření výlisků před svařováním i po svaření. V řadě případů se jedná o složité svařence nebo přípravky s desítkami měřených bodů.
Mezi hlavní výhody používání měřicího systému Faro při svařování dílů karoserií automobilů patří šest stupňů volnosti měřicího systému, vyvážení mechanické konstrukce ramen pro pohodlné vedení dotykové sondy k měřeným bodům jednou rukou. Jednotlivé články nemají dorazy, takže se jejich klouby volně protáčejí, senzory umístěné na ramenech upozorní na přílišné napětí kloubů a měřený údaj se nesejme. Navíc rozdílnou tepelnou roztažnost jednotlivých složek kompenzují teplotní čidla. Celková hmotnost měřicího přístroje je 9,5 kg a pro přepravu se ukládá do speciálního pouzdra.
Mechanickou část systému doplňuje notebook se speciálně vyvinutým softwarem CAM2 Automotive pro potřeby automobilového průmyslu, který je určen pro práci s daty CAD. Souřadnicová data CAD se na datových modelech dílů ověřují dotykovou sondou na měřeném dílu a současně se zobrazují na obrazovce. Software automaticky generuje měřicí protokol s umístěním měřených bodů na měřeném dílu a tabulky se souřadnicemi jednotlivých měřených bodů.
Proces měření je založen na vyrovnání měřeného dílu nebo základní roviny měřeného přípravku a ověřování jednotlivých souřadnicových bodů dotykovou sondou. Vlastní obsluha mechanického systému není náročná, vyhodnocování však vyžaduje dokonalou znalost softwaru a přiměřenou praxi.
Karel Kněžourek