Konstruktér vytváří model z jednoduchých konstrukčních prvků (Feature Based Parametric Modeling), které reagují definovaným způsobem na požadované změny v návrhu výrobku. K dispozici je celá řada nástrojů pro tvorbu složitých geometrických a pomocných prvků jako například multitrajektoriální vlečení profilů, pokročilé úkosy, rozšířené prostředí pro zaoblování, tvorbu křivek zadáním rovnice nebo průmětu ze dvou křivek atd. Konstruktér je schopen vytvořit složitou, modifikovatelnou geometrii v poměrně krátkém čase. Díky parametrizaci a modifikovatelnosti modelu je pak schopen vytvářet podobné součásti pouhým zkopírováním původního dílu a změnou jeho parametrů ve zlomku času, potřebného pro konstrukci nového dílu nebo sestavy.
Konstrukce finálních výrobků není jen vytváření jednotlivých modelů součástí, ale hlavním cílem vývoje je definice sestavy vyvíjeného zařízení, případně odvození modelové řady výrobků. Konstruktér může vytvořit sestavu z jednotlivých existujících komponent (opakované využití již existujících dílů) nebo nové díly vytvářet přímo v kontextu sestavy. Takto vytvářeným dílům v sestavě je možné stanovit, jak se mají chovat při změnách geometrie sestavy - například po změně rozteče hřídelí převodovky změnit rozteč příslušných otvorů ve skříni převodovky. Je také možné vytvářet komponenty bez geometrie, jako je olej, lepidlo, barva nebo balicí či konzervační materiál, které je potřeba zachytit v kusovníku.
Pro/ENGINEER umožňuje navrhnout a posoudit různé varianty komponent a sestav použitím typových řad, odvozených z již vytvořených modelů. Hotové sestavy je možné modifikovat za použití automatické výměny jednotlivých komponent nebo podsestav a celých konstrukčních uzlů. Sestavy také lze flexibilně modifikovat s použitím nástrojů, jako je předefinování (rozměrů, tvaru geometrie, umístění atd.), smazání, potlačení, změna pořadí nebo vazby komponent v sestavě.
Významnou součástí automatizace konstrukce je také možnost vytváření uživatelem definovaných skupin konstrukčních prvků nebo komponent. Tímto způsobem lze významně zredukovat čas potřebný pro vývoj výrobku zautomatizováním tvorby často se opakujících částí konstrukce, jako jsou např. různé drážky, speciální zápichy, různé otvory, v sestavách skupiny komponent - například čidlo s držákem a patřičnými šrouby. Konstruktér se pak věnuje pouze výběru a umístění skupiny prvků načtených z knihovny. Významná je možnost použití šablon pro jednotlivé typy vytvářených objektů. Tyto šablony mohou obsahovat všechny vnitrofiremní předpisy a normy. Lze tak například definovat předem všechny potřebné parametry, které má obsahovat později generovaný kusovník, zadat měrnou hmotnost materiálu a další potřebné informace.
Systém dovoluje také efektivní konstrukci svarů a svařenců s automatickým zobrazením jejich parametrů (typ, délka, množství spotřebovaného materiálu, cena, čas apod.).
Konstruktér má možnost přímo na 3D modelu definovat vše potřebné pro následné etapy vývoje a výroby. Jedná se především o:
snadné definování vazeb (relací) na úrovni skicáře, dílů a sestav;vytváření parametrických poznámek k designu, technologii nebo výrobě v podobě HTML odkazů s přímou vazbou na výrobní dokumentaci;parametrické rozměrové tolerance s využitím předdefinovaných ISO tabulek s automatickým přiřazením tolerančního pole podle nominálního rozměru (například průměru díry nebo hřídele);toleranční analýzy sestav - zjišťování přesahů, vůlí, interferencí mezi komponenty v sestavě;automatické generování hmotnostních charakteristik (hmotnost, plocha, objem atd.) včetně informací o poloze těžiště, hodnoty momentů setrvačnosti apod.