Největší výhodou této metody je skutečnost, že ji lze použít tam, kde všechny ostatní selhávají, a to zejména při obrábění problematických tvarů, materiálů a v neposlední řadě i velmi přesných rozměrů. Pro účinnost elektroerozivního obrábění není určující ani tak tvrdost materiálu, jako jeho vodivost, teplota tavení a kvalita. Touto metodou lze dosahovat přesnosti obrábění v řádu tisícin milimetru a drsnosti povrchu Ra 0,2, což v praxi znamená, že mnohdy lze nahradit i broušení, a to zejména v místech, kde je to jinak technologicky vyloučené. K samotnému obrábění se na drátových řezačkách používá většinou mosazný drát o průměru od 0,05 - 0,36 mm a na hloubičkách, což je druhá kategorie těchto strojů, je materiálem elektrody převážně grafit, měď nebo wolframová měď. Výhodou je to, že všechny elektroerozivní stroje jsou už v základu vybaveny čtyřosým obráběním, což umožňuje výrobu tvarů, které si při zvolení konvenčního obrábění vyžádají jiné technologické postupy, konstrukci výrobku i mnohem delší výrobní čas, nebo jsou téměř nevyrobitelné. Samotné obrábění není nijak energeticky náročné, příkony strojů se pohybují v rozmezí 10 až 15 kWh. Proces obrábění je vždy prováděn ve vodní lázni nebo dielektriku, které je nutno filtrovat od částeček vyerodovaného materiálu.