Energetická náročnost budov

V důsledku vnějších geopolitických vlivů se v roce 2022 stala pro majitele rodinných, bytových i nebytových objektů základním hlediskem cena vstupní energie pro zajištění provozních podmínek budov z pohledu energetické náročnosti. Většina majitelů nemovitostí se však omezuje pouze na dílčí možnosti řešení pro snižování energetické náročnosti budov. Je nutné si uvědomit, že provést např. pouze zateplení budovy bez dalších opatření, ať už u zdroje tepla, na otopné soustavě nebo měření a regulaci systému, nemusí vždy přinést očekávaný pokles nákladů. Základní přehled potenciálních kroků, které vedou ke snížení energetické náročnosti budov lze shrnout do následujících bodů.

• snížení tepelné ztráty prostupem obálkou budovy – typicky používaný termín tzv. zateplení;
• snížení tepelné ztráty větráním budovy – nejčastěji využití nuceného větrání se zpětným získáváním tepla;
• optimalizace provozních podmínek zdroje tepla dle skutečné potřeby tepla – tento krok nemusí být vždy nutně spojen s přechodem na nový či jiný typ zdroje tepla s ohledem na využití primární energie;
• využití obnovitelných zdrojů energie a případně akumulace – nejčastěji primární energie okolního prostředí (tepelná čerpadla), sluneční energie (solární či fotovoltaické systémy) atd.;
• návrh optimálního způsobu měření a regulace systémů dodávek tepla, chladu apod. – analýza skutečné potřeby energie v závislosti na provozu objektu atd.;
• další opatření – např. využití zpětného získávání tepla z odpadní vody, návrh vhodné akumulace tepla, chladu, elektrické energie atd.

Všechna tato opatření mají jednoho společného jmenovatele, kterým je reálná potřeba tepla vázaná na časový interval. Je zřejmé, že např. zcela jinou potřebu tepla na vytápění má budova v zimním období v nočních hodinách oproti jarním či podzimním měsícům, kdy v denních hodinách může vykazovat naopak požadavky na chlazení. Stejný problém nastává i v případě využití obnovitelných zdrojů tepla, např. pro systémy využívající obnovitelnou energii Slunce je nutné vhodně upravit návrh tak, aby v důsledku návrhu komponent pro pokrytí potřeby tepla a případně elektrické energie podle provozu systému v zimních měsících nevznikaly v letních měsících výrazné přebytky energie, které objekt nemůže využít nebo které nelze vhodně použít pro jiné účely. Z výše uvedeného je tak jasné, že bez podrobné energetické bilance se mohou některá provedená opatření vedoucí ke snižování energetické náročnosti zcela minout účinkem.

Na první pohled jednoznačné řešení, tj. zateplit dům pro minimalizaci tepelných ztrát a zároveň vyměnit zdroj tepla, nemusí platit u každé budovy. Zcela jiná je situace u novostaveb (i z pohledu požadavků právních předpisů [1]) a u rekonstruovaných budov. Dále je nutné si uvědomit, že zateplení budovy spolu s výměnou zdroje tepla je v podstatě investičně nejdražší řešení. V dalším textu je zpracována bilance potřeby tepla u typového rodinného domu v různých fázích návrhu tepelně-technických vlastností stavebních konstrukcí a s použitím moderních technologií větrání. V poslední části je uvedena ekonomická analýza využití různých zdrojů tepla pro potřeby pokrytí energie na vytápění a přípravu teplé vody ve vazbě na ceny energií.

Jako typový byl vybrán přízemní rodinný dům střední velikostní kategorie, s dispozicí 4+1, čtyřmi osobami a celkovou užitkovou plochou 151 m². Stěna obývacího pokoje, jehož francouzská okna směřují na prostornou krytou terasu, je orientována na jih (obr. 1).

Na základě návrhu stavebních konstrukcí byly provedeny výpočty tepelných ztrát v souladu s [4], tepelných zisků a ročních potřeb tepla na vytápění dle metodiky [3] a stanovena potřeba tepla pro přípravu teplé vody dle [5]. Jednotlivá řešení a výpočty jsou navrženy pro dva energetické standardy, konkrétně pro nízkoenergetický a pasivní standard v souladu s normou ČSN 73 05040-2 [2], resp. s hodnotami součinitelů prostupu tepla uvedenými v této normě. Přičemž varianta 0 předpokládá splnění pouze doporučených hodnot ČSN 73 05040-2 stavebních konstrukcí a přirozené větrání domu. Cílem porovnání různých variant složení konstrukcí je zjištění, za jakých podmínek se vyplatí investice do kvalitnější konstrukce domu, například větší tloušťky tepelněizolační vrstvy, do kvalitnějších oken či do řízeného větrání domu se zpětným získáváním tepla. Varianty těchto jednotlivých opatření jsou názorně vidět v tab. 1. Cena za tepelnou energii použitá pouze pro vyhodnocení těchto stavebních úprav je uvažována 3,0 Kč/kWh s DPH. Podrobnější rozbor cen energií je uveden v samostatné kapitole dále v textu.

Základní členění typů konstrukcí je provedeno následovně:

• typ oken – jsou uvažovány dva typy provedení zasklení – tzv. dvojsklo U_w = 1,1 W/m²·K (g_n = 0,75) a izolační trojsklo U_w = 0,7 W/m²·K (g_n = 0,55), navýšení investičních nákladů do kvalitnějšího zasklení je uvažováno 150 000 Kč;
• typ obvodové konstrukce – standardní varianta vyhovující doporučeným hodnotám součinitelů prostupu tepla a varianta s přidanou tepelnou izolací, tj. vyhovující doporučeným hodnotám součinitelů prostupu tepla pro pasivní domy (předpokládaná cena navýšení investičních nákladů do tepelné izolace stavebních konstrukcí je uvažována 60 000 Kč). Parametry jsou v souladu s ČSN 73 0540-2 [2];
• způsob větrání – přirozené větrání bez zpětného získávání tepla, nebo nucené rovnotlaké větrání se zpětným získáváním tepla s účinností h = 0,80, včetně VZT rozvodů s uvažovanou cenou investice ve výši 100 000 Kč. Pro provoz nuceného větrání je uvažováno s potřebou elektrické energie 250 kWh/rok [15].

Potřeba tepla pro přípravu teplé vody (TV) je stanovena ze základní bilance [4] pro čtyři osoby, s průměrnou potřebou teplé vody 40 l na osobu za den. Roční potřeba tepla na přípravu teplé vody pak zahrnuje současně poměrnou ztrátu systému TV ve výši 20 % (tepelná ztráta zásobníku a rozvodů TV). Roční bilance také obsahuje snížení potřeby TV v letních měsících (červenec, srpen) o 25 %.

Vypočítané provozní náklady v tab. 2. jsou vztaženy na celkovou roční potřebu tepla na vytápění a teplou vodu. Nezahrnují účinnost zdroje tepla, regulace a rozvodů tepla systému vytápění a ani systému přípravy teplé vody (tj. zapojení zdroje tepla pro nabíjení zásobníku teplé vody). Takto vypočítané provozní náklady mají za účel pouze porovnat předpokládané roční náklady na provoz domu (tj. potřebu tepla) s ohledem na použitou variantu tepelně-technických vlastností stavebních konstrukcí a možné využití nuceného větrání se zpětným získáváním tepla. Analýza provozních nákladů s ohledem na různé zdroje tepla (tj. pro spotřebu tepla) je uvedena v dalším textu příspěvku.

Tab. 2. uvádí předpokládané náklady na vytápění a přípravu teplé vody pro tři řešené varianty stavby. Je zřejmé, že využití nuceného způsobu větrání se zpětným získáváním tepla přináší významnou úsporu potřeby tepla na vytápění ve srovnání s výší investice (varianta I). U varianty II je vypočítaná potřeba tepla na vytápění nejnižší, ale snížení potřeby tepla s ohledem na předpokládané investiční náklady není tak výrazné jako u varianty I. Při výpočtu potřeby tepla dle [3] je totiž v případě varianty II sice využito kvalitnějšího zasklení z pohledu nižšího součinitele prostupu tepla, ale také se sníženým činitelem prostupu solární energie g_n (o 20 %). Což v důsledku znamená nižší solární tepelné zisky v otopném období. Náklady na kvalitnější zasklení a vyšší tepelný odpor stavebních konstrukcí jsou v tomto případě 210 000 Kč. U varianty II se také ukazuje vyšší energetická náročnost na přípravu teplé vody než na vytápění. V případě návrhu jediného (společného) zdroje tepla pro vytápění a přípravu teplé vody je proto nutné toto zohlednit vhodným návrhem velikosti a nastavením nabíjecích režimů akumulace teplé vody. Zejména u obnovitelných zdrojů tepla závislých na místních podmínkách, jako jsou např. tepelná čerpadla.

Tento výpočetní model je stanoven z ceny tepelné energie 3,0 Kč/kWh, proto je toto srovnání pouze orientační, na skutečnou návratnost opatření provedených v rámci obálky budovy bude mít vliv samozřejmě konkrétní použitý zdroj tepla a tomu odpovídající cena použité vstupní energie.

Pro reálné vyjádření provozních nákladů a stanovení reálné doby návratnosti jednotlivých investic je nutné znát ceny energií a typ použitého zdroje tepla. Jako vhodné zdroje tepla pro posuzovaný rodinný dům byly vybrány:

•  tepelné čerpadlo vzduch-voda – elektrická energie;

• plynový kondenzační kotel – zemní plyn;

• domovní předávací stanice tepla – využití centralizovaného zásobování teplem.

K potřebě tepla na vytápění a přípravu teplé vody byla přidána také roční potřeba elektrické energie na ostatní spotřebiče, která byla uvažována ve výši 23 kWh/m²∙rok [13]. Cena otopné soustavy není v ekonomickém vyhodnocení uvažována, protože je pro všechny varianty zdrojů tepla uvažována shodná, tj. nízkoteplotní s nuceným oběhem vody. V ceně zdroje tepla jsou uvažovány všechny náklady spojené s instalací daného typu zdroje tepla. Např. u tepelného čerpadla to jsou akumulační nádrže, směšovací ventily, čerpadlové skupiny atd., u plynového kondenzačního kotle náklady spojené s pořízením plynové přípojky, provedení odkouření atd. a u domovní předávací stanice náklady spojené s pořízením přípojky.

Nejprve byla provedena rešerše cen energie za posledních 15 let. Samozřejmě s ohledem na současné dění na trhu s energií jsou dále uváděná data platná k datu vzniku tohoto článku (prosinec 2022). V době, kdy tento příspěvek bude publikován, je možné, že ceny energie mohou být zcela jiné.

Při využití tepelného čerpadla vzduch-voda je výhodou, že lze využít výhodnější sazbu elektřiny pro celý provoz rodinného domu. Konkrétně se jedná o dvoutarifovou sazbu D56d, při které je využíván 22 hodin denně nízký tarif a pouze dvě hodiny denně vysoký tarif. Dle aktuálních ceníků dodavatelů elektřiny platných od 1. 1. 2023 je rozdíl mezi vysokým a nízkým tarifem 0,47 Kč/kWh u [8], 0,24 Kč/kWh u [10] a 2,63 Kč/kWh u [9]. Tyto rozdíly je ovšem nutno doplnit informací, že po dobu platnosti vládního nařízení č. 298/2022 Sb. o stanovení cen elektřiny a plynu (tzn. od. 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023) v mimořádné tržní situaci bude dodavatel automaticky účtovat částku 6,05 Kč/kWh za silovou elektřinu a výsledné rozdíly mezi vysokým a nízkým tarifem jsou pak nižší [8], [9], [10].

Při pohledu na obr. 2 je vidět průběh cen elektřiny v sazbě D56d v posledních dvou letech [8]. Cena elektřiny v tarifu D56d cca 6,50 Kč/kWh je tedy jednotková cena včetně daně z elektřiny a systémových služeb. K této částce je nutné přičíst měsíční poplatky, což je stálá platba za rezervovaný příkon podle jističe, stálá platba obchodní části ceny a činnost OTE. Pro jistič 20 A se zahrnutím stálých plateb za odběr by měsíční poplatek činil dalších cca 520 Kč/měsíc. Nicméně aktuální ceníky dodavatelů současně uvádí ceny elektřiny i bez této regulace a v případě tarifu D56d se pak cena elektřiny pohybuje od cca 11,50 Kč/kWh do cca 13,50 Kč/kWh [8], [9], [10]. Je proto velice problematické určit cenu elektřiny ve výhledu na dalších cca 20 let, tj. na dobu, po kterou se uvažuje životnost tepelného čerpadla. Pro další výpočty je proto uvažováno se dvěma scénáři. První uvažuje pro rok 2024 průměrnou cenu elektrické energie v sazbě D56d ve výši 7,0 Kč/kWh a druhý pak 12,50 Kč/kWh. Oba scénáře uvažují s průměrným meziročním nárůstem ceny elektřiny ve výši 7 %. Tepelné čerpadlo vzduch-voda navržené pro systém vytápění a přípravu teplé vody včetně zásobníku atd. je uvažováno s počáteční investicí cca 350 000 Kč a současně je uvažováno s počáteční dotací z programu Nová zelená úsporám v celkové výši 100 000 Kč.

Cena za zemní plyn se liší v závislosti na roční spotřebě – odběru komodity. V grafu na obr. 3. je vidět vývoj ceny plynu za 1 kWh od roku 2007 pro dva uvažované tarify dle odhadované roční spotřeby plynu, a sice pro spotřebu do 7,56 MWh/rok a pro spotřebu nad 7,56 MWh/rok do 15 MWh/rok. Tyto dva tarify odrážejí reálnou spotřebu zemního plynu pro běžné rodinné domy. Podobně jako u elektřiny jsou i v případě zemního plynu ceny uváděné od 1. 1. 2023 v souladu s nařízením vlády č. 268/2022 Sb., kde u zemního plynu byla stanovena cena 3,025 Kč/kWh. Pro další výpočty je v případě zemního plynu pro rok 2024 uvažováno u mírnějšího scénáře s cenou 3,0 Kč/kWh a u progresivního scénáře s cenou 5,4 Kč/kWh vždy s meziročním růstem ceny 7 %. Investice do systému vytápění s kondenzačním kotlem byla uvažována v celkové výši 90 000 Kč.

Průměrná cena tepla ze systémů centralizovaného zásobování teplem (CZT) je stanovena na základě výročních zpráv Energetického regulačního úřadu (ERÚ) [7]. V grafu na obr. 4. je vidět vývoj ceny za 1 kWh tepelné energie CZT pro dodávky z domovní předávací stanice pro konečného odběratele včetně DPH. Pro vývoj ceny tepla po roce 2020 je důležité si uvědomit, že od 1. 1. 2020 došlo ke snížení sazby daně na 10 %.

Průměrné hodnoty pro ČR za rok 2022 bohužel nebyly v době tvorby tohoto příspěvku k dispozici, protože jsou vždy stanovovány ve výročních zprávách ERÚ zpětně. Nicméně z aktuálních ceníků dodavatele [12], kdy docházelo v roce 2022 k úpravě cen (nejčastěji po 1. 7. 2022, nejaktuálněji k 1. 12. 2022) byla vypočítána předpokládaná průměrná cena k 1. 1. 2023 ve výši 3,12 Kč/kWh. Vypočítaná hodnota je stanovená dle aktuálního ceníku k 1. 12. 2022 [12], korigovaná o průměrný rozdíl mezi cenou CZT pro kraj hlavní město Praha a průměrnou cenou CZT v ČR dle vývoje cen za posledních 16 let. I tak je nutné zdůraznit, že se jedná většinou o průměrné hodnoty lokalit, které jsou stanovovány zejména z oblasti bytových domů. Pro relativně malého odběratele v případě rodinného domu bude cena stanovena individuálně a lze očekávat její hodnotu vyšší. Stejně tak bude individuální pro odběratele s vyšší potřebou tepla nebo průmyslový areál, kde naopak cena může být i nižší než průměrná hodnota. Také v případě CZT je stanoven dvojí scénář růstu ceny pro rok 2024, a sice 4,50 Kč/kWh v případě vysokého růstu a 3,50 Kč/kWh v případě nízkého růstu ceny CZT. Počáteční investice do domovní předávací stanice v rodinném domě je uvažována ve výši cca 80 000 Kč.

Pro tepelné čerpadlo je uvažováno s průměrným sezónním topným faktorem pro nízkoteplotní vytápění a přípravu teplé vody zjednodušeně s hodnotou SPF = 2,6. Dále je do bilance uvažováno s účinností rozvodů tepelné energie 0,97 a regulace 0,98.

Při vytápění s využitím plynového kondenzačního kotle je uvažováno s průměrnou účinností celého systému zásobování teplem (VYT, TV, rozvody, regulace atd.) h = 0,9. Dále je uvažována cena elektrické energie pro pokrytí provozních nákladů na osvětlení, vaření atd. v sazbě D02d ve výši 8,50 Kč/kWh pro rok 2023 a dále pak 10,0 Kč/kWh, resp. 14,50 Kč/kWh dle příslušného scénáře vývoje cen [8], [9], [10]. Meziroční růst ceny elektrické energie je uvažován stejně jako v sazbě D56d pro tepelné čerpadlo (viz tab. 3).

U systému centralizovaného zásobování teplem s ohledem na to, že by účtování probíhalo pouze pro jednu bytovou jednotku v rozmezí potřeby tepla od 6 do cca 12 MWh/rok, pro sjednaný instalovaný výkon cca do 5 kW, je pro ekonomickou návratnost uvažováno s vyšší cenou tepla CZT. Dle aktuálního ceníku v kraji hlavní město Praha [12] platného od 1. 12. 2022 je to 3,50 Kč/kWh. Průměrná účinnost systému zásobování teplem (VYT, TV, rozvody, regulace atd.) je u systému CZT uvažována h = 0,98. Pokrytí spotřeby elektrické energie domácnosti je uvažováno se stejnou sazbou a cenou jako u varianty s plynovým kondenzačním kotlem.

Poslední variantou je doplnění tepelného čerpadla o domácí fotovoltaickou elektrárnu s bateriovým úložištěm (TČ+FVE). Cena tepelného čerpadla je uvažována stejně jako v předchozím případě 350 000 Kč. Cena domácí fotovoltaické elektrárny, tj. včetně baterií, je uvažována 500 000 Kč. Dále je zahrnuta částka na zvýšené náklady spojené s instalací systému (TČ+FVE) ve výši 80 000 Kč. V kombinaci instalace TČ+FVE je také do příkladu uvažována maximální výše dotace z programu Nová zelená úsporám na celý systém ve výši 205 000 Kč. Modelový předpoklad využití vyrobené elektrické energie s bateriovým úložištěm je uvažován 50 %. Příjem z prodeje přebytku vyrobené energie je cca 7 000 Kč/rok.

U všech dále uváděných grafů je pro lepší porovnání zvoleno jednotné měřítko osy y. Obr. 5. a 6. znázorňují porovnání provozních a investičních nákladů v případě scénáře s mírnějším a dramatickým růstem cen energií. Pokud srovnáme nejtypičtější případ návratnosti instalace tepelného čerpadla a plynového kondenzačního kotle, je v případě předpokladu nižšího růstu cen návratnost vyšší investice do tepelného čerpadla po cca 8,5 letech. Ovšem u scénáře s dramatickým růstem cen (obr. 6) se investice do tepelného čerpadla vyplácí až po 12,5 letech ve srovnání s plynovým kondenzačním kotlem. Navíc je nutné připomenout, že v roce 2022 byla zrušena podpora plynových kondenzačních kotlů a v obou posuzovaných scénářích je na instalaci tepelného čerpadla uvažováno s dotací 100 000 Kč. Pokud bychom v rámci srovnání tuto dotaci neuvažovali nebo by finanční dotace pro tepelné čerpadlo nebyla získána, pak by se doba návratnosti posunula u scénáře mírného růstu cen energií na cca 12,5 let provozu, resp. na 17 let provozu u dramatického vývoje cen. Při porovnání systému tepelného čerpadla se systémem centrálního zásobování teplem jsou doby návratnosti téměř shodné jako v případě plynového kondenzačního kotle v mírnějším scénáři vývoje cen. U dramatického růstu cen je doba návratnosti tepelného čerpadla se systémem CZT posunuta již na cca 9,5 let. To je ale způsobeno předpokladem mírnějšího skoku ceny CZT tepla v roce 2024 oproti ostatním energiím (viz tab. 3). Jedná se o modelový příklad dle historického vývoje cen a není samozřejmě možné přesně předpovídat, zda i u ceny tepla CZT nedojde k dramatickému nárůstu cen v průběhu roku 2023, jako tomu bylo u elektřiny a zemního plynu v roce 2022.

V případě instalace tepelného čerpadla a domácí fotovoltaické elektrárny (TČ+FVE) se návratnost oproti ostatním variantám pohybovala v obou scénářích okolo cca 10 let. Přínosem této varianty je tedy zkrácení doby návratnosti. Zde je ale na místě připomenout skutečný potenciál využití vyrobené elektrické energie. V tomto modelovém případu je uvažováno s 50% využitím vyrobené elektrické energie v kombinaci s bateriovým úložištěm. V reálných projektech ale toto využití může být i výrazně nižší, např. 30 až 35 %, a je jasné, že v takovém případě samozřejmě bude doba návratnosti výrazně delší.

U stejného domu, ale s výrazně nižší energetickou náročností (varianta II) jsou doby návratnosti investičně dražších zdrojů tepla posunuty (obr. 7. a 8.). Konkrétně porovnání plynového kondenzačního kotle se systémem tepelného čerpadla vykazuje dobu návratnosti instalace tepelného čerpadla až cca po 9,5 letech u mírného scénáře růstu cen energií, nicméně v případě dramatického růstu cen je doba návratnosti již cca po 16 letech. V případě instalace TČ+FVE je doba návratnosti ve srovnání s plynovým kondenzačním kotlem cca po 11 letech, resp. po 9,5 letech v případě dramatického růstu cen energií. Další srovnání je z obr. 5. až 8. zřejmé.

Jak analýza ukázala, v celkové bilanci rodinného domu je nutné zohlednit nejen náklady na vytápění, ale i způsob přípravy teplé vody a v neposlední řadě také náklady spojené s provozem ostatních elektrických spotřebičů. Nižší sazba za odběr elektrické energie v případě tepelného čerpadla je výhodou oproti ostatním zdrojům tepla. Podobné je to i u variant s přímotopy a přípravou teplé vody s přímým elektrickým ohřevem. Je však nutné zohlednit i technické parametry stavby. Pokud totiž snížíme tepelné ztráty, snížíme také rozdíl mezi potenciálními úsporami jednotlivých variant zdrojů tepla. Na druhou stranu u objektů, kde dojde k výraznému snížení energetické náročnosti, klesá také požadavek na instalovaný výkon tepelného zdroje a tím také investice do zdroje tepla (např. při rekonstrukci bytových domů). V celkovém kontextu zásobování teplem objektu může hrát roli také požadavek na přípravu teplé vody, resp. navržený systém přípravy teplé vody, který v podstatě snížení instalovaného tepelného výkonu zdroje i po snížení energetické náročnosti na vytápění znemožní. Ukazuje se tak, že v případě návrhu stavby není vždy nejdůležitější dosáhnout na nejnižší hodnoty součinitelů prostupu tepla, ale je lépe se zaměřit na největší míru úspory energie ve vztahu k nákladům na takové opatření.

Důležitou podmínkou jsou také možnosti investora. Je zřejmé, že snížení nákladů na potřebu energie v domě je spojeno s vyššími pořizovacími náklady nejen na stavební prvky, ale i na zdroje tepla. Např. pro srovnání jen rozdíl v investici mezi systémem využívající plynový kondenzační kotel a systémem tepelného čerpadla s domácí fotovoltaickou elektrárnou a bateriovým úložištěm se pohybuje u rodinného domu řádově okolo 600 000 Kč až 800 000 Kč. Tuto částku lze snížit po získání dotace až o 205 000 Kč. Dotace tak může tvořit cca 30 % celkové ceny instalace. Z toho vyplývá, že jak v případě instalace tepelného čerpadla či tepelného čerpadla s fotovoltaikou hraje v posuzování doby návratnosti dotace významnou roli. A je nutné zdůraznit, že na systémy plynového kondenzačního kotle či CZT žádná podobná dotace v současnosti není možná.

Zároveň je vhodné upozornit, že při používání nejrůznějších softwarových kalkulaček a srovnávačů nákladů za energie je velmi důležité vědět, jakou váhu přikládají každému kritériu, protože výsledek může být částečně ovlivněn i zadáním sponzora srovnávače.

Příspěvek recenzoval doc. Ing. Tomáš Matuška, Ph.D., UCEEB

Použité zdroje:

[1]   Vyhláška č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov, MPO ČR 2020.

[2]       ČSN 73 0540-2: Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky. 2. vyd. Praha: ÚNMZ, 2011.       

[3]       ČSN EN ISO 52016-1. Energetická náročnost budov – Potřeba energie na vytápění a chlazení, vnitřní teploty a citelné a latentní tepelné výkony – Část 1: Výpočtové postupy. 2. vyd. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2019.

[4]       ČSN EN 12831-1. Energetická náročnost budov – Výpočet tepelného výkonu – Část 1: Tepelný výkon pro vytápění, Modul M3-3. 2. vyd. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2018.

[5]       ČSN EN 12831-3. Energetická náročnost budov – Výpočet tepelného výkonu – Část 3: Tepelný výkon pro soustavy teplé vody a charakteristika potřeb, Modul M8-2, M8-3. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2019.

[6]       Projekt rodinného domu Mauna. G SERVIS Praha. 2022. Dostupné z: www.gservis.cz

[7]       Energetický regulační úřad. Výroční zprávy. 2022. Dostupné z: www.eru.cz

[8]       ČEZ, a.s. Ceníky služeb. 2022. Dostupné z: www.cez.cz

[9]       E.ON Energie, a.s. Ceníky služeb. 2022. Dostupné z: www.eon.cz

[10]     Pražská energetika, a.s. Ceníky služeb. 2022. Dostupné z: www.pre.cz

[11]     Pražská plynárenská, a.s. Ceníky služeb. 2022. Dostupné z: www.ppas.cz

[12]     Pražská teplárenská, a.s. Ceníky služeb. 2022. Dostupné z: www.ptas.cz

[13]     DIN V 18599-4 Energy efficiency of buildings – Calculation of the net, final and primary energy demand for heating, cooling, ventilation, domestic hot water and lighting. Part 4: Net and final energy demand for lighting. DIN-Norm. 2018.

[14]     DIN V 18599-12 Energy efficiency of buildings – Calculation of the net, final and primary energy demand for heating, cooling, ventilation, domestic hot water and lighting – Part 12: Tabulation method for residential buildings. DIN-Norm. 2017.

[15]     ČSN 73 0331-1. Energetická náročnost budov – Typické hodnoty pro výpočet – Část 1: Obecná část a měsíční výpočtová data. Praha: Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2020.

Příspěvek je zveřejněný s laskavým svolením FS ČVUT v Praze a časopisem Vytápění, větrání a instalace.