Když byl na počátku šedesátých let dvacátého století v Americe vynalezen laserový oscilátor, začal se rychle rozvíjet a technicky zdokonalovat. Technici firmy Fuji Automatic Numerical Control si uvědomili jeho potenciál pro zpracování kovů a rozhodli se vyvinout vlastní verzi oscilátoru. V roce 1986 byl na soukromé prezentaci v Paříži a na výstavě JIMTOF v Ósace představen CO2 oscilátor s trvalým optickým výkonem 1 kW, nazvaný FANUC NC Laser-Model C1000. Spojení laseru a CNC řídicí techniky byl rozhodujícím momentem, který odlišil značku FANUC od konkurence. Navíc výrobce CNC techniky nasadil poloviční úroveň obvyklé tržní ceny, čímž vzbudil zvědavost a dojem, že se jedná o nějaký zcela nový produkt. Agresivní cenový nástup byl umožněn důslednou vnitřní kázní a technickými výhodami převratného spojení CNC a laserové techniky, což konkurence nemohla nabídnout. Přímé zpětnovazební řízení sekvencí laseru, řízení pohybů stolu stejným systémem jako laser, přehledné parametry a provozní diagnostika na CRT obrazovce s interaktivním ovládáním pro obsluhu byly v mladém oboru laserové techniky unikátní a pokrokovou novinkou. Navíc společnost FANUC jako první použila RF střídavé napájení místo obvyklého stejnosměrného a všechny napájecí zdroje vysokého napětí byly postaveny na tranzistorech MOSFET. Už tehdy letitá zkušenost s vývojem elektrických pohonů se zúročila i v konstrukci vlastního turbodmychadla. Společnost FANUC ve svých laboratořích a ve spolupráci s výrobci strojů testovala parametry laserových strojů na řezání ocelových plechů, a tak technologické znalosti začaly být dodávány jako standardní výbava CNC systémů. Už pomocí následujícího 2kW zdroje se dalo hlavně díky bezúdržbovému provozu v automatizované výrobě účinně konkurovat nepřesným, prašným plazmovým řezačkám silných plechů.